Zcela konsternován jsem byl desítkami, v sobotu 19. 9. už stovkami článků, které napadají z iniciativy předsedu Paroubka, dehonestují ho a jsou vlastně potvrzením skrytého opovržení novinářů tímto politikem. Nikde nenacházím výše uvedené jediné logické vysvětlení pro tu akci.
Hned ve středu jsem si ve „svém“ deníku přečetl v rozhodujících komentářích celou řadu naprostých nepochopení a fatálně mylných analýz.
Hlavní velkotitulek zněl: Paroubkův atentát. Dále v textu: Jiří Paroubek se po nočním jednání lekl a zrušil termín předčasných voleb. …Dostali velmi silný signál od Ústavního soudu (ČSSD), že znovu zruší termín nových voleb. … Jiří Paroubek v noci vyburcoval veškeré právní experty.
V textu jiného článku: Co má Paroubek za poslanecký klub, že přijali jeho veletoč bez pípnutí? …Jiří Paroubek odstoupí od voleb ve chvíli, kdy ho jeho zrcadlo ujišťuje, že je nejkrásnější.
Další titulek pak: Topolánek: Paroubek nepochopitelně selhal.
To se opakuje v dalších dnech i v ostatích novinách a internetových zprávách. Přestože jsem hned napsal článek s podstatou shodnou s tímto, poslal ho s požadavkem na vydání šéfredaktorovi „svých“ novin a ještě jednou to zopakoval, pan šéfredaktor v dnešním vydání 19. 9. jako flašinet opakuje: Udeřil Jiří Paroubek…rozkopal pískové hrady … co šíleného se vzalo v jeho mozku … zalekl se komplotu ODS a TOP 09 … vystrašilo ho noční varování atd.
Pan Paroubek je některými komentátory označován za velmi inteligentního. Nesouhlasím s tím, pan Paroubek je typ papaláše, který je neukotvený a jeho řeč je plná opakovaných floskulí. Že se při tom tváří vážně, ještě znásobuje směšnost jeho vystupování.
Pan Paroubek ale není padlý na hlavu, není ani tím, kdo podle Topolánka nepochopitelně selhal, ani tím, kdo je podle Cyrila Svobody cynik a sobec (v souvislosti s odstoupením ČSSD od dohody o seberozpuštění parlamentu, obecně nejspíš ano). Pan Paroubek neučinil atentát, po nočním jednání se nelekl a už úplná pitomost je, že v noci burcoval nějaké právní experty. Oni by se ani burcovat nedali. V jeho mozku se – protentokrát – nic šíleného nevzalo.
Zapojte elementární logiku. Zkuste se vžít do pocitů těch socialistů, kteří před jednáním parlamentu celou noc nespali. Těch, kteří jsou těžko zaměstnatelní, kteří parazitují dokonce i na parazitech. Kapři nevypouštějí rybník. V ČSSD jsou nepochybně i štiky, které nechci urážet. Ze zavřeného rybníka se ale nedostanou.
Ano, lidská malost, zbabělost, nekompetentnost, lidé bez špetky sebevědomí jsou za další mezinárodní ostudou. Tentokrát ji předseda Paroubek neinicioval, byl obětí, stejně jako my všichni. Vykrucuje se a lidé kolem něj dělají mlhu z dalších a dalších umělých a fantasmagorických důvodů pro jeho otočku na obrtlíku, kterou se už zabývá cizina.
Před několika lety jsem se už také setkal s podobně mylným hodnocením. Také v „mých“ novinách, ještě za bývalého šéfredaktora. Ten napsal, že pan Gross, tehdy ministr vnitra, zneužívá nízké pudy občanů v politickém boji. Reagoval tak na vyjádření pana ministra, které obsahovalo kritiku platu guvernéra centrální banky.
Napsal jsem v polemice, že se pan šéfredaktor mýlí, že pan ministr odpovídal bezprostředně na otázku, nemohlo jít o vědomé využití informace, ale šlo o prozrazení podvědomé závisti platu pana guvernéra srovnatelného s podobnou malostí od pana Jakeše poukazujícího na příjmy „takové Zagorové“.
V tomtéž úvodníku se pan šéfredaktor připojil ke kritice pana Grosse panem Topolánkem, který jej kritizoval za to, jakými lidmi se obklopuje.
V téže polemice jsem se snažil přesvědčit o tom, že pan Gross není subjektem výběru, ale jeho objektem, aktivita je na straně těch, kteří si pana Grosse účelově vybrali.
Dnes všichni víme, jak se věci měly a kdo si koho vybral.
A nyní pokus o vysvětlení chybných úvah o uvedených událostech. Byl bych totiž nesmírně rád, aby se zlepšila podpora cesty k demokracii od hlídacích psů demokracie – novinářů. Aby pomohli odstranit dnešní stav permanentní a opakovaně potvrzované mezinárodní ostudy. Špatné hodnocení situace ve stovkách článků v jednom týdnu je přece zarážející.
Novinářům může pomoci pochopení jednoho principu, který se asi těžko dá naučit, který musíte prožít. Mně trvalo dva dny úporného přemýšlení hnaného vztekem, než jsem se dopídil před lety odpovědi.
Ty desítky mylných hodnocení vyplývají z jediného – normální člověk, a to jistě novináři jsou a navíc nepochybně nadprůměrně inteligentní - prostě není schopen pochopit uvažování zcela specifické skupiny. Museli by k tomu být „dokopání“, jak se to stalo mně.
Poslyšte krátké vyprávění. Byl jsem v době normalizace ve zvláštní atmosféře specifického města napaden při oslavě agresivními slovními výpady a obviněn ze zločinů, jako je donášení vedení firmy, vtírání se do jeho přízně, unfair jednání. Dostalo se mi velké satisfakce od mnoha spolupracovníků, kteří lehce opilého agresora okamžitě umlčeli a uváděli příklady svědčící o opaku.
Mohlo mi to stačit, dokonce jsem měl z pochval lehký ruměnec. Jenže postupně narůstal můj vztek a má snaha vypátrat příčiny výpadu, pozadí takového myšlení. Dva dny jsem nespal, úporně přemýšlel. Po celou dobu jsem ale zůstával u konstrukcí mně vlastních, neopustil rámec mého způsobu uvažování. Měl jsem u vedení přirozený respekt a lísání bylo pod mou úroveň.
A pak mi to došlo. Ten člověk mě hodnotil podle sebe. Ptal jsem se lidí a ti mi potvrdili, že donáší, že podlézá, že se bez tázání vychvaluje. A ono mu to nepomáhalo. A další krok mého poznání: on považoval za jedině možné, že úspěch druhých spočíval v efektivnějším uplatňování podrazů a sebeprosazování! Neuvěřitelné - křivák považuje za největšího křiváka osobu seriozní, čestnou. A čím menší jste křivák ve skutečnosti, tím větší jste v jeho očích. Vždyť to je úplně zvrácené uvažování! Copak takové uvažování může pochopit ten, který nebyl obdařen schopností lísat se a donášet? Třeba běžný novinář?
Takže prosím, aby novináři našli schopnost vystoupit sami ze sebe a zkusili myslet za přízemní, kteří to úterní ráno 15. 9. byli pološílení hrůzou, že od zítřka nebudou dostávat stonásobek toho, co si dosud zasloužili.
Také jsem si přečetl ve svých novinách, ať dluhy (nás všech po zmařených volbách) zaplatí Rychetský a jeho kolegové soudci.
Také stejně zaměřené vyjádření pana prezidenta z téhož dne: Chaotická politická situace v ČR je důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu, který minulý týden zrušil zákon o zkrácení volebního období a tím i říjnové volby.
A vyjádření prezidenta hned po zmíněném rozhodnutí Ústavního soudu: Ústavní soud prohlubuje krizi, je třeba mu určit nové pravomoce.
Takové výroky k rozhodnutí Ústavního soudu - a hlavně od prezidenta - jsou naprosto nepřípustné a skandální. Ostatně jako všechna aktivní opatření prezidenta v justici. Protlačování nepřijatelných kandidátů do pozic ústavních soudců, bývalého ministra do pozice místopředsedy Nejvyššího soudu, mnohaleté odmítání jmenovat kandidáta soudcem a dokonce nerespektování soudního rozhodnutí v této věci, neomalené napadání výroků Ústavního soudu.
Jsme natolik unaveni ze znechucení politikou, že už nedokážeme identifikovat a ukázat na klíčové příčiny permanentní mezinárodní ostudy.
Jednou z nich je povýšenost prezidenta, jeho neúcta k právu, jeho „zásluhy“ o vznik, rozvoj a opoziční smlouvou chráněnou hospodářskou kriminalitu. Jeho podpora protidemokratických sil i na Slovensku, v Rusku, jeho oslabování životně důležitého evropského konceptu.
Není jiný než ti malí a slabí mezi socialisty. Není nad nimi přes své deklarované samobožství. Jsou to spojené nádoby.
Nezakrývejme zbaběle pravdu. Snažme se hledat cestu prizmatem nemilosrdné skutečnosti. Nejpřízemnější nám organizují život a dělají mezinárodní ostudu současně.
19. 9. 2009