Mám rád malý stát, nízké daně, kapitalismus bez přívlastků, Ameriku, Británii, republikány a konzervativce. Co mám ale ze všeho nejradši, je právní stát a právní prostředí. Jen v takovém prostředí mohou v plné kráse vykvést všechny projevy lidských talentů a schopností, lidské důstojnosti, ale hlavně lidské svobody.

Zažili jsme různé věci – divoká devadesátá léta, Klause, Zemana, Grosse, opoziční smlouvu a spoustu jiných odporností, které promyšlenými i nepromyšlenými způsoby vytvářely a upevňovaly klientelistický mafiánský systém a otupovaly přirozenou odvahu sebevědomých občanů bránit svobodu a řád. Na pomyslné dno nás zatím ale dostala poslední vláda ODS – TOP 09.

Položme si otázku, proč byla nejhorší? Proč byla horší než vše, co bylo předtím (včetně opoziční smlouvy)? Jednoduše proto, že se nikdy nesnažila klientelistický a mafiánský systém rozbít, nestála proti němu v opozici, ale snažila se ze zděděného systému vytěžit ještě víc, než všichni její předchůdci a zakladatelé tohoto zvráceného systému. Těžší to měla v tom, že mnoho penězovodů již bylo vyčerpáno, a tak v některých oblastech musela jít zcela "na krev". Finanční ztráty ale nejsou to nejhorší. Úplně ze všeho nejhorší je, že také eskaluje doba totálního společenského rozkladu. Panuje zde atmosféra strachu, ponížení a lokajství. A to ve všech patrech – od předsedy vlády, šéfů tajných služeb až po uklízečky na obecních úřadech okresních měst. Všechny důležité (a dnes už i ty nedůležité!) posty ve státní správě a samosprávě jsou většinou obsazeny buď totálními amatéry anebo bezcharakterními loajálními lokaji. Společnost se v tomto systému naučila chodit a těch, kteří neohnuli hřbet (i za cenu perzekucí) je málo a jsou vytlačeni na okraj.

Pokud tedy má přijít nějaká postupná změna poměrů, musí v první linii stát justice. Otázky typu "koho volit do parlamentu, aby bylo lépe?" nejsou v naší mafiánské žumpě na místě. Na zformování dostatečně silných pravicových ani levicových politických sil složených z odvážných a schopných idealistů nemá naše mladá demokracie sílu. Je potřeba znovu jasně připomenout, co je zlo a co je trest. Justice musí pracovat. Chytat a zavírat mafiány. To je první krok k tomu, aby se společnost mohla svobodně nadechnout. Až po svobodném nádechu se můžeme začít věnovat skutečnému politickému klání, střetu politických idejí. Zkuste na minutu zadržet dech a pak mně bez nádechu vysvětlit, zda je lepší progresivní nebo rovná daň. Uvidíme, jak daleko se s takto vedenou diskusí dostaneme…

Kauza úředníka Klouzala na MZV nám hezky ukazuje, jak do škatulky bezcharakterních lokajů přesně zapadá i "milovaný" Karel Schwarzenberg. Totální rozklad MPSV a Úřadů práce nám hezky ukazuje, že kdo chce vysát nějaké peníze, musí jít opravdu až na tu příslovečnou krev. Kauza Nagyová nám zase ukazuje, že slaboch, kterého lze snadno ovládat, je mužem dneška – takový jedinec to může dotáhnout nejdál, klidně až na premiéra.

Přesto je tu ještě několik statečných, kteří zbraně nesložili: lidé kolem Nadačního fondu proti korupci, Randák, Láska, Janeček, dále nejvyšší státní zástupce Zeman, vrchní státní zástupci Bradáčová a Ištvan a po celé zemi pak řada bezejmenných, kteří než by zradili své morální hodnoty, nechají se třeba vyhodit z práce. Nepřipomíná vám to trochu jinou dobu?

Teď tedy konečně justice sáhla do nejvyšších pater. Většina společnosti je zděšená: Budou se měnit poměry? Zavřou i někoho od nás z radnice, od nás z úřadu, od nás z kanceláře? Ohýbání hřbetu, lokajství a amatérismus už nebudou hlavní předpoklady ke kariérnímu růstu? Není lepší zachovat současný stav, ve kterém už umíme chodit? Nekydneme si taky hnůj na toho Ištvana?

Pak je tu ještě nepočetná skupinka lidí, kteří za událostmi posledních dní vidí snahu levice zdiskreditovat pravici a orientovat nás směrem k Rusku. Čeho se na Rusku bojíme nejvíc? No přece oligarchů, mafiánů a nízké úrovně politické kultury i demokracie. Strašit nás ale Ruskem je mimo mísu – my už jsme ohnuli hřbet pod tlakem vlastních oligarchů, mafiánů a nízké politické kultury tak hluboko, že víc už jej ohnout nemůžeme.

A nyní takový příměr: Fandím Slavii (pravici) a nesnáším Spartu (levici). Když ale vidím, jak Slávisti demolují město, rozbíjejí výlohy a mlátí kolemjdoucí, tak přece musím být na straně policie, která je chce pochytat! Říct v takové situaci, že se vlastně nic nestalo a že za příjezdem policie stojí hanebná Sparta, je projevem hlouposti a pokleslé morálky.

Kdyby u moci byla i dnes parlamentní "pravice", byli by Ištvan i Šlachta, jak naznačovali lidé z ODS, už dávno pryč (vlna agrese stoupla po kontroverzním rozhodnutí Nejvyššího soudu, že braní úplatků je chráněno poslaneckou imunitou).

Jedině díky rychlému a neotřelému kroku prezidenta Zemana je v současné době u moci vláda, která drží nad těmi odvážnými lidmi z justice ochrannou ruku.

Co motivovalo prezidenta ke jmenování Rusnokovy vlády? V tom nejhorším případě snaha dostat ke korytům svoje lidi. Pokud ale vedlejším produktem této zvrácené snahy je posílení sebevědomí justice, pak tento krok podporuji přes všechna ostatní negativa. Zatím to ale vypadá, že tato stará Zemanova (resp. Rusnokova) parta je odborně i morálně zdatnější, než byla parta Nečasova. Ano, já vím, jsou tam lidé, kteří dnešní systém sami pomáhali budovat, ale vrcholnou zrůdností jej naplnila až vláda Kalouska a Nečase. (Vše píšu s plným vědomím, že v Rusnokově vládě jsou i bývalí komunisté, nezavírám před tím oči). Na serveru ihned je on-line počítadlo, kolik už Rusnokova vláda na ministerstvech vyměnila lidí. Server ihned nám toto počítadlo předkládá jako zdvižený prst = podívejte se, jak nám vláda bez důvěry čistí ministerstva. Ale já si říkám, jen ať je vyčistí, jen ať to počítadlo hezky naskakuje! Hlavně zmíněná MZV a MPSV potřebují pořádně vyčistit. Ministr Fischer má sice problém se sponzory (je to také typický slaboch a lokaj dnešní doby – to není náhoda), ale pro práci justice a policie budou důležitější jiná ministerstva – spravedlnost, vnitro a premiérské křeslo. Nevidím do problematiky Ministerstva školství, ale ministr Fiala jako jeden z mála působil profesionálním dojmem – je proto dobré, že tam se naopak snaží Rusnok udržet jistou kontinuitu.

I z ČSSD se ozývají hlasy proti Ištvanovi a Šlachtovi (doporučuji např. blog pana Stanislava Křečka), protože ani sama ČSSD si nepřeje, aby se justice a policie emancipovala. ČSSD je na všech úrovních součástí stejných klientelistických vazeb, jako její kolegové z ODS a TOP 09. Od některých sociálních demokratů je slyšet opatrná podpora, ale to vše jen potud, pokud cítí, že by před parlamentními volbami mohli vytěžit z uplynulých událostí politický kapitál. To opět posiluje prezidenta Zemana, jenž zcela narovinu řekl, že policie a justice musí nerušeně pracovat a že se nemůže stát, aby se z mafiánů stali bezúhonní občané. A znovu zopakujme – ať už to tento zakladatel mafiánského systému myslel vážně či nikoli – jím jmenovaná Rusnokova vláda zatím nad nezávislým vyšetřováním drží ochrannou ruku. Slova jsou naplňována činy.

Vysloveně trapné jsou i hlasy, které označují novou vládnoucí garnituru za spolek druholigových amatérů. Pan Rusnok a paní Benešová jsou typickými představiteli vzdělaných, zkušených a odvážných profesionálů. Jako druholigoví amatéři mně spíše připadají Bc. Šnajdr, Bc. Tluchoř ale třeba také trestně stíhaný Bc. Šiška, někdejší Drábkův náměstek z MPSV.

Vrcholem trapnosti jsou ale hlasy označující odvážné jedince v justici za nebezpečné novodobé prokurátory v tom špatném slova smyslu. Zvůli a staronový odér komunistické prokuratury reprezentují spíše ti lidé z justice, kteří celá léta šli na ruku mafiánům a vše zametali pod koberec. Státní zástupci Zeman, Bradáčová a Ištvan jsou v tomto kontextu ryze pozitivními figurami.

Co se týče odvahy a zdravé agrese při obraně pravidel a zákonů právního státu, mohla by být míra těchto vlastností v justici posunuta ještě dál. Matematické zákony nám velí, že aby byl boj proti mafiánům úspěšný, musí justice vyvinout stejný tlak, invenci a zdravou zuřivost jako sami mafiáni.

Srovnání výše zmíněných státních zástupců s komunistickou prokuraturou je ale zvrácené už z principu: komunistická prokuratura byla nástrojem Zla, naproti tomu náš trojlístek odvážných státních zástupců je ostrůvkem pozitivní deviace uprostřed paralyzované justice, který nám dává naději, že se od nich "nakazí" i ostatní kolegové a pojmy právo, zákon, svoboda a řád nebudou v budoucnu jen prázdnými frázemi. K tomuto tématu stojí za přečtení rozhovor s advokátem Janem Kalvodou v posledním čísle časopisu Respekt.

Proti Ištvanovi, Šlachtovi a Rusnokovi stojí i většina novinářů a blogerů. Nemůžu proto skončit jinak, než citací z blogu profesorky Vladimíry Dvořákové z VŠE, která se na celou situaci dívá podobně jako já:

"Je vážné, že alarmující demontáž státu, jeho okupace klientelistickými sítěmi schopnými chránit své členy proti postihům, nevyvolává větší odpor a větší pozornost i u těch, jež se označují za hlídací psy demokracie."

Autor je předseda Místního sdružení Konzervativní strany Prostějov