STEM, CVVM i Factum Invenio, tyto tři nejfrekventovanější agentury na průzkum veřejného mínění, se ve výsledcích voleb fatálně mýlily. Zisk vítěze voleb hluboko pod třiceti procenty, na které agentury ve svých předpovědích ČSSD pravidelně usazovaly, je neuvěřitelným selháním agentur. Již po exit-poolu, který ukazoval na to, že ODS i ČSSD mají přibližně stejné procento hlasů (dvacet procent), bylo vidět na tvářích přizvaných politologů znatelný úžas.

Co lze ze skutečných výsledků voleb jednoznačně vyvodit je jasné. Výzkumné agentury své výzkumy prováděly velmi „ledabyle“ (slova Karla Schwarzenberga). Současně je zřejmé, že úzká vazba ČSSD na STEM, kde jsem před volbami četl suverénní prohlášení ředitele STEM Jana Hartla, že ČSSD zvítězí se 30% hlasů, byla naprosto nepodložená. Byla to pouze součást předvolební strategie Jiřího Paroubka mást českou veřejnost a napínat jí k prasknutí. Možná však tato strategie byla nakonec i příčinou fatálního neúspěchu české levice. Je zřejmé, že se probudila nejmladší voličská generace, která výrazným způsobem podpořila TOP 09 a ODS. Výsledky, které naznačily volby na nečisto na středních školách, proti kterým ostatně ČSSD vehementně brojila, tak byly v reálných volbách potvrzeny. Mladá generace odmítla politiku Jiřího Paroubka úplně a tam bych hledal hlavní příčinu neúspěchu levice.

V letošních volbách platilo dvojnásobně, že předvolební průzkumy jsou součástí předvolebního boje. Jestliže Jiří Paroubek ve svém předabdikačním vystoupení vyjádřil podivení se nad tím, jak moc se „jejich“ průzkumy lišily od výsledků voleb, je nutné si z hluboka oddechnout. Zatím ještě falšování na ČSÚ nedorazilo a tam Paroubek prostě neměl své lidi.

Paroubek i předseda komunistů Filip označili výsledek voleb za prohru „obyčejných“ lidí. Tato interpretace je pro českou levici typická. Ve skutečnosti celá Evropa se v posledních měsících posouvá výrazněji doprava. Zdá se, že většina lidí chodící k volbám si uvědomuje, že stát, nemá-li skončit státním bankrotem, nemůže dále suplovat roli strážce blahobytu každého člověka. Naopak, právě ekonomická recese ukázala, že státy musí změnit razantně svou politiku. Příklad Řecka je ten nejkřiklavější.

Zapojení výsledků průzkumů do předvolební kampaně mne však vede k tomu, aby se v budoucnosti takovéto celostátní průzkumy organizovaly zcela jinak. Jejich zadavateli, a posléze šiřiteli, nesmějí být napříště politické strany. Období, kdy by bylo zakázáno výsledky předvolebních průzkumů zveřejňovat, by mělo být rozšířeno ne na poslední dva dny, ale minimálně na poslední měsíc před volbami. Jen tak se omezí vliv korupce v oblasti výzkumu veřejného mínění.