SPOLEČNOST: Falešní sobi
K šílenství rozpoutanému reklamou se přidávají přílohy novin a časopisů prošpikované čím jiným než dalšími tipy na vánoční dárky. A vejdete-li do obchodu nakoupit si pivo a rohlíky, linou se k vám z amplionů tlumené tóny koled, jejichž cílem je stimulovat ve vás nakupovací reflex podobným způsobem, jakým Pavlov u laboratorních psů stimuloval reflex slintací.
Žádný div, že v tomto období u nás vzrůstá výskyt depresí a stresů, a to nejen u osamělých lidí, kteří onemocní z toho, že nemají komu koupit povinné vánoční dárky. V zahraničí není situace zdaleka tak dramatická prostě proto, že ten, kdo se rozhodne Vánoce ignorovat, je ignorovat může; o jejich existenci se dozví hlavně z vyšňořených ulic a ruchu na tržištích, ale mnohem méně už z médií, která ani v reklamách nepropadají předvánoční hysterii. A na samotné svátky se tam málem ani nedozvíte, že nějaké Vánoce jsou. Česká televizní studia jsou naproti tomu už od rána 24. prosince vyzdobená stromečky, moderátoři hovoří vroucně a vinšují vám bohatou nadílku.
Domácí vánoční třeštění zděděné z dob komunismu jen využila a rozvinula všudypřítomná reklama. Čert ví, proč si komunistický režim na Vánocích tolik zakládal: oprostil je o náboženský rozměr, leč o to víc se vyžíval v propagaci vánočních zvyků a obyčejů. Tehdejší uhranutí folklórem mistrně popsal Milan Kundera v Žertu; bohužel jsme se jej nezbavili dodnes.
