O cenzuře a naivních elitách

Není tomu dlouho, co se na portále Seznam objevila série „investigativních článků“, jejichž titulky hlásily odhalení mohutné rozkrádačky v jedné politické straně. Když čtenář článek rozklikl, našel text plný emotivně zbarvených výrazů a silných výroků. Slova jako „rozkrádání“ či „zpronevěra“ byla snad v každé větě. Jen se čtenář nemohl pořád dozvědět, co se vlastně stalo. Až teprve když se dočetl do posledního nebo předposledního odstavce, zjistil tu hrozivou věc - jeden z členů strany začal vyrábět odznaky a šály se stranickým logem a začal je prodávat ve vlastním obchůdku. Co je na tom nepoctivého? Jak to souvisí s prací stranického vedení? Asi vůbec, ale to se čtenáři nedozvědí. Většina z nich skončí v prvních odstavcích nebo se spokojí s titulkem a odnese si pouze pocit, že zmíněná strana je stranou zlodějskou.

Nejde žel o výjimku, ale o standardní výkon novinářské profese. Časy, kdy investigativní reportéři odhalovali skandály, jsou dávno pryč. Dnešní moderní pokrokový novinář naopak skandály ze všech sil zakrývá. Včetně toho, že zahlcuje veřejný mediální prostor absolutními pitomostmi typu rozborů, kdo komu sáhl před 30 lety na koleno.

Do kategorie takových absurdních pseudokauz patří k „aféra“ kolem údajného zneužívání dat společností Facebook. Pokud člověk čte pouze titulky a první odstavce, snadno nabude dojmu, že došlo k jakémusi zneužití důvěrných dat. Něco ve stylu, že Facebook lidi tajně fotografuje ve sprše a snímky prodává jejich sousedům. Nebo něco, co se tomu blíží. Logicky tedy vznikla panika, dokonce včetně poměrně masového rušení facebookových účtů.

Těm pár superdůkladných čtenářům, co si dalo práci zjistit, o co vlastně jde, se ukázala úplně jiná perspektiva. Celé to slavné „zneužívání dat“ spočívá v tom, že když na Facebooku sdílíte koťátka, zobrazuje se vám více reklam s koťátky. Když sdílíte kamióny, zobrazuje se vám více reklam s kamiony. Ve skutečnosti je třídění o něco sofistikovanější, ale princip je stejný. Rozhodně nejde o žádné prozrazování soukromých tajemství. Konec konců, většina uživatelů takové třídění vítá. Málokterý muž je rád, když mu webové stránky zobrazují reklamy na menstruační vložky nebo když ho vybízejí, aby vyzkoušel novou rtěnku.

Ani metody firmy Cambridge Analytica, která pro Trumpa pracovala, se nijak nevymykají tomu, co je v reklamní branži běžné, alespoň podle toho, co bylo zveřejněno. Jejich práce s daty o uživatelích není srovnatelně masivní ani sofistikovaná proti tomu, co předvedl v roce 2013 Obamův tým.

Co je tedy špatně? Proč musel Zuckenberg na výslech a proč se mluví o konci Facebooku? Důvodů může být víc, ale zcela jistě vyhřezlo zoufalství elit nad sociálními sítěmi. V posledních 100 letech tomu totiž bylo tak, že média fungovala jednostraně. Elita sdělovala, obyčejní lidé poslouchali. Pokud probíhala diskuze, tak mezi různými skupinami intelektuálů a novinářů. Divákům a posluchačům nezbylo než sedět a poslouchat.

Sociální sítě tuhle hierarchii otáčí, byť nezamýšleně. Zakladatelé Facebooku předpokládali sdílení fotek z dovolené či roztomilých zvířátek a ne diskuzi o společenských a politických záležitostech. A to ještě není všechno. Nejen, že si lidé píší navzájem, ale jejich debata je absolutně nekorektní. Mluví spolu přesně o tom, o čem by podle elit mluvit neměli, a sdílí přesně ty informace, o kterých by se nemělo vědět. Korporace Facebook šikanuje a blokuje, sítě jsou plné udavačů, policie za jejich zády je připravená zatýkat. A ono to pořád ještě nestačí.

Jenže ono nejde jen o sociální sítě, ale o obecnější princip. Kdykoli v dějinách se stalo, že vládnoucí třída se snažila lidi umlčet a kdy se lidské úsilí a kreativity napnuly k tomu, jak obelstít cenzuru, pokaždé to skončilo debaklem. Lidi můžete umlčet na chvíli, ale nakonec budou cenzurní hráze protrženy a pravda se vyvalí. Pokud je do té doby nevyměníte za primitivy z úplně jiné civilizace. Ti problémy dělat nebudou.

PetrHampl.com