Václav Havel koncem února promluvil před mladými ekonomy a manažery na jejich pražském summitu SEYS 2006. Jeho zábavné vystoupení neslo se v obvyklém ustaraném tónu a bylo plné mravokárných odsudků: Buď založených na bonmotech, nebo na pověrách, které si - s kreativitou sobě vlastní - většinou sám vymyslel. Havlova klíčová slova zde jsou: "Chrámy konzumu, měsíční krajina, zvláštní zóny, rozcapené jednopodlažní tovární haly, sídliště hrající si na vilky, step, step, step, postmoderní nic, anonymní nákup, padající střechy, betonová a skleněná lobby, vyhlodaný kus země, běhající mráz po zádech, růst růstu, zmnožování zmnožování, automobily, silnice, dálnice, jsme neklidní, uštvaní, utrápení, je třeba se zamýšlet, nejsem pesimista, jsem optimista".

Zkrátka, kdo má rád bizarnosti, přijde si opravdu na své (viz např. Havel přednášel ekonomům, LN, 22.2.). Poslouchá-li pětadvacetiletý racionální člověk se systematickým vzděláním tu změť podivných názorů a krkolomných nápadů, nemůže asi uvěřit, že tento pán kdysi býval českým prezidentem. Skoro jsem Havlovi vděčen, že také zatím nevystoupil na shromáždění fyziků, anebo chemiků. Tam by se totiž - kdyby Václav Havel udržel stanovenou laťku - mohlo obecenstvo snadno dozvědět také například to, že Slunce obíhá kolem Země (protože to přece každý vidí), že Země je placatá a dokonce možná i to, že voda teče do kopce. Až po mně při tom pomyšlení "lezou slimáci" (další Havlův oblíbený slovní obrat) - když si totiž představím, že český exprezident ztratí respekt i u žáků prvního stupně základních škol.

Mluví-li Havel o ekonomii, takové nebezpečí mu ovšem zatím nehrozí. Jestliže totiž každé malé dítě ví, jak to se Zeměkoulí je, v ekonomických záležitostech stále i mnoho dospělých lidí podléhá dokonce těm nejzkratkovitějším bludům - a například z růstu cen neomylně viní "zlé obchodníky", kdežto za jejich pokles chválí obchodníky "hodné". Také si mnoho lidí (v souladu s Havlem) myslí, že "neviditelná ruka trhu páchá viditelné zločiny" a že politici, vědci a úředníci by tento unikátní mechanismus měli svým mozkem - když ne úplně nahradit - tak alespoň systematicky "napravovat". Přes všechny empirické důkazy jim nikdy nedojde, že toto rozkladné úsilí má - v důsledku všech důsledků - na bohatství národů stejně tragické dopady jako uprostřed zápasu měněná pravidla hry - třeba na fotbal.

Nepřátelům obchodní civilizace nikdy nedojde, že trh je superužitečný a efektivní mechanismus, který lidstvu šetří obrovské zdroje a umožňuje Havlem opovrhovaný (neboť široký) blahobyt. Nikdy jim nedojde, že je třeba mít dobrá pravidla, spíše než "světce" a dobré hlídače těchto pravidel, spíše než "věrozvěsty".

Co si s Václavem Havlem počít? Roky jsem se ho zastával, například v Lidových novinách, a - přiznávám - bránil jsem otištění kritických článků na téma jeho politiky a "filozofie", protože jsem se domníval, že by hlava státu - alespoň v LN - kritizována být neměla. Mýlil jsem se. A je tedy dost dobře možné, že jde o můj drobný příspěvek k tomu, aby Václav Havel opravdu nakonec skončil jako "originální myslitel" typu Michaela Jacksona, Bono Voxe, anebo Ivana Svitáka.

Havlovo uvažování, které se jako červená nit táhne i jeho zmíněným vystoupením, má následující konstanty: Elitářství, pokrytectví, povrchnost a nenávist k moderní obchodní civilizaci. Jeho vzdechy se v podstatě neliší od odsudků, kterými šlechta začátkem 19. století častovala nastupující buržoazii. Co komu záleží na růstu? Proč ty nové výrobky? A k čemu jsou dělníkům byty? Proč vznikají ty šílené nové čtvrti? Na co ty komíny? Proč stále nové parní stroje? A komu chyběla železnice? Jaký to celé má smysl? Vždyť my, Havlové, už všechno máme a nic nového, levného, nepotřebujeme. Co potřebujeme, si pořídíme tak jako tak, nemusíme přitom počítat a továrny s velkosériovou výrobou a nízkými cenami jsou nám stejně k ničemu.

Já chápu, že Havel by si nikdy nekoupil boty u Bati (i když tam jeho děd pracoval), nikdy by si nesedl do Škodovky anebo Volkswagenu a nebydlel by v "podivných sídlištích, hrajících si na vilky". Jeho svět je středověk. Pýcha, přepych, snobárna a pohrdání. Nábožně mluví o ekologii, ale sám ke svému životu spotřebovává skoro tolik energie (letecká doprava, auta, vily, chalupy, kanceláře) jako středně velké africké město.Naopak svému milovanému psu dopřeje nekrolog jako skutečnému rytíři. Je hned vidět, že to zvíře patří ke dvoru. A má status, se kterým se hned tak nějaký lidský červ srovnávat nemůže.

Ano, bylo by asi pěkné, kdyby všichni lidé mohli žít jako Havel. Ale to nikdy nebude. Nechť Václav Havel odletí do Afriky nebo Indie či na Kubu, nechť se ubytuje v pětihvězdičkovém apartmá a nechť odejde na ulici kázat lidem o hnusném kapitalismu - o jídle, o supermarketech, o továrnách, ve kterých si lidé slušně vydělávají na živobytí, o Baťových botách, o Volkswagenech a o dálnicích, o "králíkárnách" a sídlištích hrajících si na vilky. Jaké se mu asi dostane odpovědi? A bude mít čas utéct? A jaké odpovědi by se mu dostalo třeba na náměstí v Londýně anebo v Praze? Bylo by to o mnoho lepší?

Po lidech v továrnách, úřadech a obchodech zůstává zpravidla dobrá práce a užitečné produkty. Ty se Havlovi protiví, protože je může mít každý. Co ale zůstane po Havlovi? Deset kilo spisů oblíbených u šlechty a polorozpadlá Lucerna, o kterou se nedokázal postarat. A tak dílo svých pilných a úspěšných předků prodal komunistovi z ÚV KSČ a zároveň spolupracovníkovi StB Junkovi. Ten totiž dal (a jak se nakonec ukázalo - z našich daní) nejvíc.

3.3. 2006