28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Evropské století debility

27.9.2012

Tak jsem si nazval aktuální dění v Evropě a u nás zvláště. K tomuto pojmenování mne inspiroval "Evropský týden mobility", prezentovaný některými sdělovacími prostředky a obcemi skutečně způsobem, jenž je na hraně debility. Prostě se musí opět vykazovat činnost (jako za bolševika) a rovněž na povel, k určitému datu.

A blbne i naše vláda, a to na kvadrát.

Slavná ČT dle svého letitého zvyku informuje, tentokrát o vraždě diplomatů USA, tendenčně, nepravdivě a s obvyklým maximálním pochopením pro islamistické teroristy.

Občan už si v této zemi musel zvyknout na ledacos, ale ono se to v něm hromadí a pak stačí i drobnost, aby nastřádaná nespokojenost explodovala. Chybou je vybít si pak vztek na někom, kdo je zrovna k dispozici (děti, manželka, ba i policajt). K vynadání tomu posledně jmenovanému hromosvodu jsem měl v nedělním odpoledni blízko. Díky akci pořádané k "Evropskému týdnu mobility" nebo snad ne, nejsem si jist.

Již asi měsíc nás v Ústí masírovali ze všech stran, že se zde poběží půlmaraton a že záštitu (když slyším tohle bolševiky soustavně zneužívané slovo, dělá se mi mdlo), tedy záštitu akce převzal primátor. Bylo mi jasné, že nastanou dopravní komplikace. Nefandím akcím, které prakticky všem obyvatelům určité oblasti přinášejí komplikace, přičemž jsou konány v lepším případě pro radost části z nich, v horším případě pro větší slávu strany a vlády, širší vlasti a pod.

Tedy jsem zjišťoval, kterak omezit nepříjemné vlivy akce na mé osobní zájmy a zjistit proto, co odkdy, dokdy, bude uzavřeno. Na oficiálních stránkách města ho....dně obecných blábolů, leč konkrétního absolutně nic. Na odrbaných plakátech a vývěskách totéž. V tiskovinách, jež vydává město a městský obvod – nic (alespoň v těch, jež pravidelně dostávám).

V den konání 16.9. jsem vyjel v osm ráno na nákup. Na první křižovatce zátaras a policajti mne hnali, kam jsem nechtěl. Po cca kilometru zbytečné objížďky jsem chtěl odbočit do zamýšleného směru. Zátaras, policajti. Proklel jsem půlmaraton, policajty, vedení města, včetně "přítele" primátora – a raději jsem vzdal nákup.

Odpoledne na procházku do přírody jsme, částečně poučeni, jeli mírnou oklikou. Návrat kolem páté odpolední byl tou poslední kapkou, kdy bych (nebýt důrazně napomenut manželkou) ječel na celkem nevinné policajty, kteří mne, plníce rozkazy, nechtěli pustit domů.

Shledávám dvojí debilitu, s níž jsem se setkal.

První je v tom, že jsem nezískal (a asi i četní jiní) běžnými cestami relevantní informaci, co má "Evropský týden mobility" vlastně znamenat. Z asi třiceti pramenů (pak mne to přestalo bavit) jsem se pročetl spoustou nic neříkajících ideologických žvástů. Je to na povel EU, k určitému datu, schová se pod to téměř cokoliv, hlavně že se vykáže akce. Tak v tomhle jsem žil za bolševika 55 let a lezlo mi to krkem. Děkuji, nechci!

Druhou debilitou je naprostý nezájem organizátorů (a zaščitnika), poskytnout akcí dotčeným občanům dostatečné informace, které by jim umožnily vyvarovat se osobní újmy, třeba cestou na nádraží a vlakem k leteckému spoji na dovolenou, když použiji drahý příklad. On ale i zmeškaný spoj jen vnitrostátně není příjemnou záležitostí, pane Mandíku, z vůle ČSSD primátore města Ústí nad Labem.

Naprosto nejsem proti konání sportovních, kulturních, zábavných a dalších akcí. Osobně si však myslím, že jakékoliv akce, pořádané kýmkoliv, by měly být vždy vykázány přednostně do prostorů k tomu určených a vybavených. A v každém případě by měli být občané v předstihu co nejpodrobněji informováni nejen o konání, ale i o veškerých dopadech na jejich život. Míním tím zejména dopravní omezení, hluk a podobně. Takové informace téměř pravidelně chybí.

Žijeme ve století debility.

Když se dopustím drobného zobecnění - různé zájmové organizace získávají snadno dílčí výhody, které však často více či méně omezují ostatní občany.

To však nestačí. Náš moudrý stát i "širší vlast" cítí rovněž neodolatelnou potřebu řídit každý náš krok a zejména rozhodovat, kterak naložit s našimi penězi.

Tento trend se stupňuje a bude-li pokračovat, ocitneme se za pár let v zhruba stejných podmínkách, z kterých jsme před dvaadvaceti roky vybředli.

Tedy ve společnosti, kde se spousta věcí nesmí a další spousta musí.

Obávám se, že zmizí postupně i ten poslední rozdíl. Za kecy se nyní nezavírá. Jak se bude ztráta svobod prohlubovat, začne remcalů přibývat a vládcům to začne připadat nebezpečné. Věřit, že budou reagovat jinak, než jiní "pachatelé dobra pro všechny" v minulosti? Na to bych nespoléhal.