Londýnské rabování, loupení a pouliční násilnosti bezprizorní mládeže, které teď možná inspirovaly i noční žháře aut v německých městech, by nás měly upozornit na některé omyly progresivní ideologie. Z divokého tance nočních tlup totiž vyzařovala ohromná nakažlivá radost z totálního ničení, ale zároveň zachytily všudypřítomné kamery i mladíky, kteří si v rozmlácených obchodech zkoušeli značkové oblečení, jakoby chtěli potvrdit komunistický manifest, že je instituce soukromého vlastnictví krádež a vyvlastnění správné. Ovšem Lenin by z nich radost neměl. Ten chtěl vyvlastnit celý svět a s anarchií a lumpenproletariátem rychle zatočil. Zloději, jak vidno, instinkt vlastnit velmi ctí a uznávají. Mají jen nepatrné pochyby o majiteli.

O samé lidské přirozenosti nás však Rousseau a Freud poučovali, že je nevinná a andělská, prvobytný, nezkažený člověk, nedotknutý civilizační represí.

Tu nezkaženou lidskou duši si sociální ideologové vypůjčili z křesťanského učení, ale tu druhou stránku člověka – náklonnost ke zlému, tu z duše vytáhli a umístili do společnosti, ať už chápané jakkoli. Můžeme jistě souhlasit, že dítě, které prožije nešťastné dětství, se v dospělosti s vysokou pravděpodobností bude vrhat na svět, ale neměli bychom popírat, že je zlo mnohem univerzálnější, záhadnější a inklinace vrozená. Zločin není sociálně podmíněn, přestože v patologickém prostředí bují, jinak by neexistovali zločinci mezi zámožnou a vzdělanou vrstvou. A tihle bídníci ničili s radostí andělů zkázy dokonce své vlastní chudé prostředí a nevrhli se třídně na své bohaté sousedy. A také bychom neměli popírat paradox, že i nejhorší amorální prostředí dětských ústavů, totalitní represe a koncentráků „produkovalo“ občas morální giganty.

Naštěstí, pokud se nechceme dohadovat o podstatě zla, máme ještě v živé paměti, kdy normální dospělí, rodiče, učitelé, policisté a soudci tvořili neformální konfederaci civilizované společnosti zdravého rozumu. Ještě před padesáti lety existoval v západní společnosti konsensus, normativ, čili sdílené a vyžadované společenské hodnoty o tom, jak má vypadat slušná společnost.

Liberální levice nejen povýšila (absolutisticky) jedince nad společnost, ale učí (anarchicky) popírat autoritu (s výjimkou politické korektnosti tolerance), ospravedlňuje a tím i podporuje anti-sociální chování ve jménu protestu či z důvodu sociální deprivace a ochraňuje zločince univerzálními lidskými právy, které v praxi znamená nízké tresty.

Taková je naše dnešní krize, nic proti tomu současná ekonomická stagnace de facto nejbohatší společnosti v dějinách. Neprosadíme-li autoritu společenského respektu, morálku sebeomezení a sebekontroly, nebudeme-li potírat anarchii individualismu a egoismu, nezačneme-li používat společenské stigma, zůstane nám jedinný prostředek – holá barbarská moc, po které bude většina čím dál víc volat. A s ní zanikne svoboda. Ano, i represe je potřebná, protože ti, kteří chtějí, jak jsme viděli v londýnských ulicích, také mohou, jestliže je nikdo nezastaví. Dnes ale potřebujeme novou politickou korektnost etikety a slušnosti, která není umělou ideologií, protože rezonuje s tím, co každý člověk v hloubi své duše moc dobře ví.

LN, 26.8.2011