Italští vědci byli odsouzeni za to, že jejich spoluobčané rezignovali na vlastní odpovědnost

Vůbec nechápu, co se ti italští vědci diví? Vždyť je to přece běžná, nebojím se říci standardní reakce. Poskytovači předpovědí všeho druhu, věštci, šamani, čarodějnice, vědmy či jiné osoby, byli přece běžně upalováni za chyby ve svých úvahách. To je historie, která se opakuje tisíce let. Jistě, je možné říci, že dnes se jedná o vědecké výzkumy a poskytování názoru na možné budoucí jevy přírodních zákonů a o projevy vůle matky přírody, které jsou podloženy exaktními výzkumy. Ovšem jejich použití naší polis, tedy celou obcí od univerzitních profesorů až po ty nejhloupější nevzdělance, je omezeno stále na úroveň věř, nebo nevěř. A protože předpovídači dali špatnou předpověď, po zásluze je stihne trest.

Z hlediska trestněprávního jsou však závěry soudu o vině příslušných osob spíše než podkladem pro diskusi podkladem pro lékaře psychiatry. K posouzení skutečnosti, že vědci za svou chybu v předpovědi nemohou, totiž stačí pouhý zdravý rozum. Jejich odsouzení, ať je argumentačně ošetřeno jakkoliv, je diagnózou pomatení smyslů rozhodujícího soudce. Málokdy se stává, aby člověk mohl posuzovat z dálky na základě obsahu tisku, cože se v předmětném procesu stalo, ale fakta v tomto případě jsou natolik zjevná, že jiný závěr ani mít nelze. Co je však pro nás poučné na celém případu nejvíce, je způsob uvažování těch, kteří dotyčné vědce před soud postavili, a závěry soudu, které vyvěrají ze společenské poptávky, z aplikace zákona v daných společenských podmínkách.

Společnost dlouhodobě ovládá snaha přenášet odpovědnost za své jednání na někoho jiného, zbavovat se zodpovědnosti a domnívat se, že náš blahobytný způsob přežívání bez hlubšího rozvoje, jak tomu je dlouhodobě ve všech státech západní a střední Evropy, je něco, co je zcela zaručeno anonymními institucemi. Tak jako se domníváme, že máme nárok na důchod, že máme nárok na zabezpečení od onoho anonymního státu, že se o nás přece někdo postará, že naše bezpečnost je trvalá, že naše hranice jsou chráněny jako čára na papíře, protože prostě jsou to hranice, je stejně iluzorní naše představa, že dokážeme ovládnout a zcela jednoznačně určovat, jak se bude chovat příroda. Tento rys sociální nezodpovědnosti, rys nepřebírání odpovědnosti za vlastní osud, se zde projevuje naplno.

V konkrétním místě, v Aquile, přece každý ví, že dochází čas od času k zemětřesením a že čas od času může mít takovéto zemětřesení ničivé následky a zničit dům, v němž žiji. Přesto se spolehnu na předpověď, nikoli na přesné určení, ale předpověď, a když pak předpověď nevyjde, zlobím se na toho, kdo předpověď vyslovil.

Ne, věda není všemocná a člověk prostě nemůže všechno vědět. Hlavně ale nikdo nesmí přenášet svoji nezodpovědnost na někoho jiného, jak se tomu děje v tomto italském případě. Protože je nám Itálie celkem vzdálená, alespoň v této věci, můžeme si celkem objektivně říci, že neskutečná lenost, hloupost a redukce místních obyvatel samoprovedená na úroveň tupého zvířete bez instinktů, popírajícího dosavadní životní zkušenosti, je to, co se vymstilo obyvatelům, kteří zemřeli při zemětřesení v Aquile. Prostě, když se třesou domy, nesmím v něm zůstat a musím utéci pryč, než to přestane (něco jako třeba stavění si domů v záplavových oblastech a divení se, když přijde povodeň). Jak prosté. Jenže když se neštěstí stane, musíme najít viníka. Viníka vlastní neschopnosti používat vlastní rozum.

A teď si dosaďme do italského případu třeba české reálie a něco mnohem skutečnějšího. Namátkou mohou sloužit důchody. Koho budeme soudit, až dojdou peníze na jejich výplatu, přestože je matematicky zjevné, že takto to dál fungovat nemůže? Budeme soudit ty politiky, kteří říkali, že na výplatu důchodů je? Nebo dokonce postavíme před soud ty politiky, kteří říkali, že na výplatu důchodů není, ale nic s tím neudělali, protože neměli politickou moc? Ať odsoudíme kohokoli za cokoli, v ničem nám to nepomůže. Tak jakov Aquile nevrátí rozsudek nad vědci životy těm, kteří zemřeli, tak třeba v budoucnu nebude ani na ony zmiňované důchody – nikomu žádný rozsudek důchody na účet nezašle.

Rozsudek nad italskými odborníky je dokladem toho, že se Evropa přestala chovat racionálně a používat zdravého rozumu a principů sebezáchovy, šíří se naopak sociální stát charakterizovaný svalováním viny na druhé a naprostou vlastní nesebeodpovědností. Bytní nám Evropa a základní principy evropského jednání, žvanění místo práce, takzvaná solidarita místo zdravého rozumu. Je doba Evropské unie řízené úředníky, kteří ve skutečnosti nedělají nic produktivního, jen umějí přežívat ve strukturách Evropské komise. Je doba společnosti, která odsuzuje vlastní vědce za svoje chyby. Naše vykrmená, líná a nezodpovědná evropská společnost spěje ke svému vlastnímu zániku. V rámci celého lidstva je zde pouze jediný rozumný požadavek. Aby se tak stalo co nejrychleji.

LN, 31.10.2012

Autor je advokát