28.3.2024 | Svátek má Soňa


SPOLEČNOST: Evropa páchá sebevraždu

8.4.2015

Dovolím si knihu T. Sarrazina: Německo páchá sebevraždu zobecnit na celou Evropu. Největším ohrožením Evropanů není vnější nepřítel, ale oni sami. Sarrazin dodává celou knihu statistik z Německa a všechny argumenty nejenom proti přistěhovalectví a islámu, ale i proti chování samotných Evropanů. Na základě jeho knihy je možno dokázat, kam až se dostaly ideály západní civilizace.

Sarrazin podává svědectví o tom, o čem jsem už psal v roce 2003 ve své knize Občanská obroda, bohužel bez nějakých přesných analýz a spousty grafů, které má k disposici Sarrazin. Tenkrát mi bylo vyčítáno, že nemám důkazy ke svým názorům. Dnes bych je mohl předložit na základě Sarrazinových výzkumů. Bohužel, důkazy o nějakém zhoubném jevu existují teprve tehdy, kdy už masivně působí. To už také bývá pozdě.

Sarazin vidí problematiku demografického vývoje v těchto bodech:

1/ Přesun lidí z kategorie produktivního věku do kategorie za hranicí tohoto věku.

2/ Stárnutí výdělečně činného obyvatelstva.

3/ Úbytek obyvatelstva od generace ke generaci. Za tři generace poklesne o 75 %.

4/ Rozdílná plodnost vzdělaných a nevzdělaných. Účinky se projeví na celkovém „blbnutí“.

5/ Vzrůstající podíl obyvatelstva s muslimským migračním pozadím, které se straní vzdělání a
začlenění do společnosti.

Nejsem sociolog jako Sarrazin, neřeším věci jako on - sociálními, legislativními a politickými opatřeními. Opatření si musí lidé zvolit podle svých možností v místě a době, kde a kdy žijí. Zabývám se filozofickými otázkami doby a řeším je souborem základních hodnot určujících vzorce chování. Konkrétní chování je potom odvozeno od těchto vzorců. Příčinou krize nejsou jen špatné zákony nebo velikost sociálních transferů.

V krizi je celé modernistické paradigma, materiální rozvoj a hodnotový systém života. Přesněji to popisuji jinde, zde bych jen zdůraznil, že v úpadku nejsou základní hodnoty evropské civilizace - svoboda, demokracie a lidská práva -, ale jejich modernistické deriváty, jakési přebujelé nadstavby způsobené společenskými jevy. „Odloučení“ - základní fenomén doby, znamená izolaci a asertivitu lidských jednotlivců a úpadek kolektivních hodnot: věrnosti, loajality, sounáležitosti, úcty atd. Toto paradigma potom deformuje hodnoty, ale hlavně blokuje uvědomění krize a pravdivé vysvětlení skutečností. Ve vývoji společnosti byl překročen jistý bod, který nazývám „bod nepřirozenosti“, tedy moment, kdy život se odloučil od přirozených principů a začal se řídit lidskými konstrukty a produkty. Třeba umělé řízení plodnosti (antikoncepce, běžně přístupné potraty) ovlivnilo zakládání rodin. Zásahy do přírody snad nemusím vysvětlovat. Sociální zabezpečení rozvrátilo přírodní výběr, podpořilo neschopné rodit více dětí, než mají pracující (to Sarrazin vysvětluje velice dobře).

Konformistické zakřikování jsem zažil dokonale a Sarrazin se o tom také zmiňuje. Ideologicky zafixovaní odpůrci obvykle uplatňují metodu obviňování z rasismu, nacionalismu, netolerance atd. Korektní je pouze opřít se o nějakou ideologii, nabízí se marxismus, křesťanství, liberalismus. Jenže všechny staré ideologie dnes zcela neplatí, chybí jim obvykle nástroje pro komplexní řešení současných problémů, které minulost nezažívala. Proto se obvykle řeší problémy této ideologie, nikoliv problémy doby. Protože se vytratily kolektivní ctnosti, realita světa se nevysvětluje vzhledem ke kolektivnímu přežití a přežití národa už vůbec není předmětem úvah. „Odloučení“ jako obecný fenomén se promítá do všeho.

Zde bych seřadil některé hodnoty západní civilizace, které se deformovaly:

1/ Svoboda se „povýšila“ na svévoli jednotlivce zaměřenou proti jiným jednotlivcům a proti společnosti. Jediným účelem jsou peníze, přestal se sledovat skutečný cíl práce (důkazem je korupce ve veřejných službách, výroba nekvalitních potravin, snižování životnosti výrobků atd.).

2/ Občanská rovnost se deformovala do bezpodmínečné rovnosti muže a ženy, sexuálních orientací, ras, kultur. Rovnost se přeměnila v relativizaci hodnot a lidského chování. Odpovědný pracující člověk má stejnou hodnotu jako příživník.

3/ Demokracie nefunguje, protože lidé se neshodnou, přou se, nejsou schopni společně pracovat ve stranách na programech a nezištně se angažovat, od druhého chtějí více než od sebe. Dav sebestředných individualistů se shodne pouze na jednoduchých záporných cílech (děkujeme odejděte, odstoupení vlády, prezidenta apod.).

4/ Individualismus se deformoval na „odloučení“ lidí, což znamená ztrátu občanské sounáležitosti, neustálé soudní spory a houšť nepřehledných zákonů. Funguje pouze soutěž řízená ziskem, která se promítá do všeho včetně politiky, úřadů, veřejných funkcí atd.

5/ Tolerance se proměnila v ustupování zlu včetně příživnictví a akceptace expanze násilnických etnik.

6/ Emancipace ženy proměnila mateřství v nepotřebnou zátěž překážející v kariéře a hédonickém životě.

7/ Vzdělání lidu skončilo devalvací diplomů a samotného obsahu vzdělání. Stalo se pouze nástrojem k dosažení osobního úspěchu, nikoliv ke kultivaci člověka jako společenského tvora. Dlouhodobé studování zbytečně opožďuje nástup do zaměstnání nutný k založení rodiny.

8/ Materiální zabezpečení a snaha o lidskou radost skončily konzumismem a hédonismem, které jsou přednější než přirozené principy života – rodina, společnost, sounáležitost atd.

9/ Materiální rozvoj nekonečně expanduje, materiálně bohatý život vytváří zbytečné vyčerpávání zdrojů a znečištění životního prostředí.

10/ Vyspělé zdravotnictví zachraňuje děti, které čeká zcela předvídatelně nekvalitní život a představují zátěž společnosti. Děti se plodí zcela zbytečně nepřirozenými způsoby. Plodnost se snižuje nepřirozenými zásahy.

11/ Psychická manipulace reklam a politických propagací znečišťuje ideové prostředí, zabraňuje reálnému myšlení a blokuje hledání pravdy nutné ke správným životním rozhodnutím. Většina lidí je zmanipulovaná a nepoužívá svůj úsudek. Většina je potom obětí těch, kteří propagaci vytvářejí, cítí se téměř neustále podvedena, ztrácí životní elán a hodnoty.

12/ Nekonečný růst technologií přivedl člověka k nepřirozenému životu bez práce a tím k psychosomatické degradaci a ke ztrátě důstojnosti a nezávislosti.

Dokonce se dá předpokládat, že existuje silně mocensky podporovaná snaha zhoubnou nástavbu maximalizovat a vytvořit tak předpoklady pro rozvrat západní civilizace a nástup totality. Hlavně ovšem snaha veškeré oponenty marginalizovat, diskreditovat a likvidovat. Pro tuto snahu mluví alespoň těchto několik případů:

- Žoldnéřská armáda už slouží jen za peníze a tím se znemožňuje ovlivnění ideály společnosti.

- Je podporován rozklad demokracie podle bodu 3.

- Vytváření obrazu nepřítele vnitřního – to nejsou komunisté, ale nacionalisté a prý rasisté. Někdy se propagandou vytváří i vnější nepřítel.

- Vytvoření etnických konfliktů uvnitř zemí na základě přistěhovaleckých skupin s jiným náboženstvím a kulturou, kteří se nepřizpůsobí domácí.

- Umělý rozklad rodiny mající mnoho tváří – emancipace ženy, odebírání dětí, neschopnost jednoho z rodičů uživit rodinu. Cílem je zbavit lidí tradičních hodnot a vytvořit z nich individualisty.

- Podpora fenoménu „odloučení“ snahou o asertivní výchovu, individualistické myšlení, absence podpory kolektivních ctností.

Sarrazin udává mnoho konkrétních legislativních a politických opatření na vyřešení společenské krize. Domnívám se, že lidé to sami od sebe neudělají, nemají sounáležitost, žijí v „odloučení“, nebudou se obětovat, neopustí staré ideologie, pohodlí a neangažovanost. Je zapotřebí se vrátit k základům a začít znovu.

Nechci vytvářet nějakou novou ideologii, ideál Nadčasového humanismu není nic jiného než požadavek konzervativního myšlení založeného na základních křesťanských principech. Je postaven na jedné straně proti marxistickým ideálům ekonomické rovnosti a na druhé proti liberálnímu myšlení redukovanému jen na soutěž nezávislých subjektů. V něčem se vrací před osvícenectví. Shrnul jsem jej do sedmi bodů:

1/ Pokora rozumu

Člověk musí opustit představu, že vše může změnit a do všeho zasahovat. Rozum uznává, že existují věci, které jej přesahují a některé vždy přesahovat budou. Nová fáze kritického racionalismu, ve které „rozum dostává rozum“, kritizuje sám sebe, začíná uvažovat sám o sobě a přichází k poznání své omezenosti.

2/ Přirozenost

Když se člověk povýšil nad svoji přirozenost, vydal svoji budoucnost vrtochům svého nedokonalého rozumu. Proto musí nastoupit rozumem řízená podpora přirozeného řádu v přírodě i lidské společnosti. Upřednostňování přirozených zákonitostí a vitálních lidských vlastností. Návrat funkčních tradičních pravidel. Podpora přirozených vitálních vlastností člověka.

3/ Zodpovědnost za svět/sounáležitost

Současný vývoj biosféry byl deformován nepřirozenými lidskými zásahy tak, že se stal od jisté doby zhoubným a není možné jej nechat spontánně působit. Člověk proto musí přijmout zodpovědnost za své činy, nikoliv vládu nad světem. Stávající vypjatý individualismus není schopen vytvořit lidské ctnosti zodpovědné za svět. Proto je zapotřebí navrátit ctnosti vytvářející sounáležitost s lidským společenstvem a přírodou (věrnost, jednota, společenská solidarita, péče o společné záležitosti včetně kultury prostředí atd.).

4/ Zachování; zabránění expanzi

Přirozené přesvědčení o nutnosti „zachovat se“ v nadčasovém měřítku, nikoliv „expandovat“. To platí pro člověka i přírodu, platí to i pro národy a vztahy mezi nimi, je to základní princip míru.

5/ Respektování nadřízených (kosmických) zákonitostí a jejich poznávání jako nezměnitelných omezujících a řídících norem v zájmu zachování existence celé živé skutečnosti planety.

6/ Uznání nedokonalosti a nezměnitelnosti lidské podstaty

Člověk není zcela dokonalý tvor, je schopen konat zlo. Jeho podstata se nezmění ani výchovou, ani samovolnými vývojovými procesy, mění se pouze kultura, která musí zajistit funkční společnost.

7/ Úkol člověka ve zdokonalování světa

Člověk není účelem sám o sobě, ale je nástrojem vyšší „kosmické vůle“ k zachování a zdokonalování světa. V rámci této vůle má velkou svobodu omezenou nadřízenými principy.

Více ke každému bodu viz http://nadcasovy-humanismus.cz/

Pokud chceme bojovat, musíme mít za co. Pokud chceme, aby evropská civilizace byla vzorem ostatním, nesmí být onou směšnou vymírající a zadluženou společností bojovníků jen za svůj osobní materiální a hédonický prospěch. Vidíme, že jiné civilizace už naši stávající kulturu, na rozdíl od původní, nechtějí.