Spor o svobodu se zvrhává v kýčovitou operetu

Eintopf je jednoduchý zázrak z jednoho hrnce či kotlíku, který zvládne prakticky každý. Tak praví kuchařská kniha, podle níž lze obsah různě upravovat s ohledem na suroviny, jaké máme k dispozici. Aspoň už víme, čím se tak často řídí česká politika. Střídavě je jejím hitem obrana svobody slova a boj proti dezinformacím. Důrazy se průběžně mění, takže jeden leckdy netuší, co je zrovna převládající trend.

Ruská agrese proti Ukrajině přitvrdila muziku. Nejvyšší státní zástupce varoval, že schvalování války může být v aktuálním kontextu považováno za trestný čin. Zablokován byl provoz několika dezinformačních webů, které by možná jely dál, kdyby příspěvky na nich zrovna nenahrávaly Kremlu. Na některých sociálních sítích naopak bylo výjimečně povoleno volat po smrti politika, v tomto případě Vladimira Putina.

Není dvakrát nejšťastnější, když se vážný námět, jako je potírání fake news, zvrhne do podoby kýčovité operety. Kdo bude pro příště rozhodovat, která válečná zvěrstva se schvalovat smějí a která ne? Nesázíme na represi jen proto, že prevence nám moc nejde, argumentace vázne a zdejší vlády mívají ve zvyku komunikaci s veřejností flinkat?

Na druhou stranu, ať se nám to líbí, nebo ne, jsme de facto jednou z válčících stran. Putinovo Rusko útočí i na naše hodnoty a to jistou disciplínu vyžaduje. Zvlášť když role propagandy je v éře hybridních válek mnohem významnější než kdykoliv předtím.

Tím spíš ale potom zaujme zpráva, podle níž se europoslanci za ODS, tedy za stranu, která v České republice drží post premiéra, postavili proti výzvě Evropského parlamentu Evropské komisi, aby se více zaměřila na boj s dezinformacemi ze strany Ruska a Číny a zahraniční vměšování systematicky řešila. Zástupci zdejší konzervativní pravice se domnívají, že se lze bránit i jinými metodami, které se nedotknou „elementárních svobod, jako je svoboda projevu a vyjadřování“. Janu Zahradilovi například vadí „paragrafy, které útočí na konkrétní politické názory“.

Ve stejný den jako zprávu o odlišném chování ODS v Praze a v Bruselu přinesl web Echo24.cz informaci o vzniku Charty 2022. Za nevkusnou napodobeninou dokumentu, který před pětačtyřiceti lety reagoval na skutečné potlačování občanských práv a svobod, stojí lidé mající pocit, že se stát pokusil omezit občanské svobody i nedávno na pozadí zápasu s covidem. Jeden z mluvčích Charty 2022, právník Tomáš Nielsen, tvrdí, že Česká republika ztratila demokratickou orientaci.

Vypíchněme z úvodního provolání tři věty: „Pouhé dva roky stačily, aby společnost zapomněla, co musela snášet po dobu padesáti let minulého století, aby dovolila, že praktiky státní moci, které se zdály být pohřbeny na smetišti dějin, znovu spatřují světlo světa. Státní moc uplatňuje politiku jedné pravdy a k upevnění své ideologie zneužívá nástrojů nejhorších – lidského strachu a skryté manipulace. Ty, kteří vyjádří odlišný názor, dehonestuje, nálepkuje a označuje za nepřátele společnosti. Restrikce uplatňuje nikoli proto, aby společnost ochránila, ale proto, aby jí ovládla.“

Citát z Charty 2022 by mohli podepsat stejně tak popírači kremelského nebezpečí jako osoby strašící snahou Evropské unie vnutit nám nepřirozený pohled na sexuální či etnické menšiny. Vždy prostě bude někdo při šermování selským rozumem hlásat absolutní svobodu k čemukoliv a druhý chtít mít k dispozici knoflík na vypnutí bludů. A obě skupiny se klidně sejdou v jedné politické straně.

Snadná řešení vesměs nebývají správná, jsou ale pohodlnější než investice do lepší mediální výuky na školách nebo zevrubného dialogu s občany, jenž demokratické politiky často obtěžuje. Přesto bychom měli, až nepůjde bezmála o krk, zkusit vést o svobodě slova poctivou diskusi bez nálepek, aby náš přístup k ní byl férový, konzistentní a nepřipomínal eintopf.

Autor je politický analytik