Občas se stávám tichým pozorovatelem svého okolí. Přináší to mnoho zajímavých postřehů a námětů na přemýšlení. Třeba EET a jeho praktické posouzení.

Chodívám čas od času na pedikúru. Paní je velmi pečlivá, vyhraje si se mnou a já vždy po jejím zákroku mám pocit, že mám o mnoho lehčí nohy. Ona navíc ví, že se mnou moc řečí nenadělá, protože tu hodinku využívám ke klidnému čtení svého oblíbeného časopisu. To vše v případě, že je v provozovně sama. Horší situace nastává, když se do stejné místnosti nasune i její kamarádka - manikérka, která je - jak to slušně říct - prostě hodně řečná. Pak je klidné četbě konec a já jsem odsouzen být pod palbou přehršle slov.

Před rokem jsem tímto způsobem vyslechl rozhovor oněch dam. Řešily EET. Obě dámy s uspokojením konstatovaly, jak je to dobře, že se v hospodách konečně začnou odvádět daně. Každý hostinský byl pro ně zloděj, který nevydává účtenky, tvrdý alkohol shání kdovíkde a vůbec bude fajn, když pan Babiš zatne této partě tipec. Stejně na tom byli u nich Vietnamci, kteří stejně prodávají šunt (“já tam sice nechodím, ale Jaruna tam nakupuje, tak to vím“). Stejná slova hanby sklidili meloucháři.

Byl jsem zticha, protože diskuse by byla nejspíše zbytečná. Sdělit dámám, že kvůli tomuto opatření se několik hospod zavře, v těch zbývajících se zdraží pivo a jídlo, že hodně lidí zavře krám a půjde na pracák, by bylo nejspíše bezpředmětné. Byly přesvědčeny o své pravdě a čelit dámě s kleštičkami, nůžtičkami a pilníkem? Jsem srab.

Minulý týden jsme se sešli ve stejné sestavě. Předmětem bylo opět EET. S malým rozdílem, neboť zmíněná dáma zjistila, že ji to EET čeká rovněž.

„To si musím pořídit internet, nějakou tu tiskárnu na lístky? Za těch pár šupů, co tady za měsíc vydělám? Co je to za bordel? Můžu se na to tak akorát vysrat, abych tady seděla a makala na daně pro Babiše.“ Oněch ostrých slov padlo mnohem více, byla nadnesena úvaha, že vzhledem k věku (je to dáma krátce před důchodem) se na to opravdu vykašle a zavře krám. Její kamarádka manikérka to viděla naprosto stejně.

Opět jsem mlčel, jsem srab. Připomínat rok starý rozhovor jsem nechtěl, nejspíše by si nevzpomněly, jak vrněly blahem, když to postihlo jiné, ty horší, samozřejmě. Zase v tom byly nůžky, kleště a pilník

Jediným nesporným faktem bylo, že hnutí ANO má o dvě voličky méně. Ale jak říká Bolek Polívka v nesmrtelných Pelíšcích: „Bude to stačit?“