Džamila, ta dáma s rozkošnou východní češtinou, kterou znám tak dobře, protože se stýkám skoro celý život s lidmi, jejichž rodištěm tedy rozhodně není česká kotlina, dostala to, o co si říkala. Ale aby bylo jasno. Já považuji imigranty, tedy jejich naprostou většinu, pokud jejich počet nepřesáhne kritickou hranici a „našinci“ se nestanou „cizinci“, za kladný a požehnaný přísun čerstvých genů. Ta dnešní „česká směska“ je podle mne tak životaschopná proto, že po tom, co staří Čechové vykrváceli ve dvou stoletích husitských bojů a pak ve třicetileté válce, dokázala znovuzrodit český národ. A tak máme Tyrše, co se jmenoval Tiersch, Fügnera, Masaryka (Masárika?), Dobromilu Rettigovou, ale i Cypriany, Kahouny (Mac Calhoun), Jegorova i Machovce, Neumanny i Silbersteiny, Budaye, Grosse i Klause, a no a dneska je to samý Petrov a Ivanov a tak různě. Jo a dneska také Dugong, Ngyuen, Dong, Long Than a nebo jak se vlastně všichni jmenují, protože v tisku jsou nazýváni „sedmadvacetiletý Vietnamec“ či „vietnamský obchodník“, protože my neumíme ani jejich jména. Ale klid, naučíme se je.

Imigranti to mají vždycky těžké. A musí se snažit a makat, aby uspěli. Což vždy, až na část dnešních muslimů, činili. Zatímco muž s německým jménem Klaus je představitelem českého národovectví jako jím byl Jungmann a je tedy daleko vášnivějším „vlastencem“ než jím byli mnozí „novákové“, obecně je znám jen jeden příslušníka jistého etnika, a to hudebník a báječný chlap Mgr. Antonín Gondolán, který se k Česku hrdě a právem hlásí.

A to je poněkud problém. A na něm si natloukla nos naše další imigrantka Džamila Stehlíková. Paní Stehlíková má za sebou obdivuhodnou cestu. Z periferie Sovětského svazu do Moskvy na vysokou školu, pak do Čech a pak hned do politiky a šup do ministerského křesla. Tomu říkám úspěch!

Jenže ono to má svá úskalí. Vzpomínám, jak jeden z ruských Čechů, když přijel prvně do staré vlasti, se chtěl napít vody z Vltavy pod Vyšehradem, jak mu to vyprávěla babička, co dělala, když přijela do Prahy na Průmyslovou výstavu,.A jak jsme se skoro porvali, když jsem mu to nechtěl dovolit. Já s ním pak nebudu lítat po nemocnicích! Jiný kamarád, původem z Ghazy, mi zase po pár panákách whisky vyprávěl, jak nemohl po příjezdu do Prahy v noci spát, kór když začaly naše holky chodit v létě skoro, podle něj, nahatý a on s nima nesměl vůbec, ale vůbec nic mít. A ty potvory skoro všecko ukazovaly!

Španěl, vysokoškolský učitel, se divil, že jsou v Praze všude na kostelích a palácích latinské nápisy, a Němec z naší firmy si pochvaluje klídek a pohodu v Praze, ale jen pořád říkal, že nechápe, proč nemáme na všechno schválený Verwaltungsvorschritt, Zollverschrift, Disziplinärvorschrift, Verkehrsvorschrift, Ergänzungs-Anweisung, a děsně se divil, když jsme mu řekli že máme, ale ve skříni.

Džamila, oběť svých vlastních ideálů a dětských zkušeností – neboť nemá středoevropskou, jak říkají Němci, „kinderstube“ -, pak předvedla pár krásných lapsů. Zřejmě nepochopila, že u zelených je to jako u rudých. A že jako je základem výroků bolševického funkcionáře trvalé a nezpochybnitelné lhaní, v jejich řeči vyjádřené jako “věrnost proletářskému internacionalismu a myšlenkám velkého Marxe“, to znamená domluvené lhaní na jakékoliv téma, že to podobně platí i u mutikulti ideologie a že zelení jsou směsicí marxistického a mutikulti názoru. I když by měla vědět z dob mládí v socialismu, že kdo se od domluveného lhaní jen o slovíčko odchýlí, běda mu!!! Viz Kádár, Dubček, Gorbačov a další. Totalitní politické hnutí nepovoluje žádné úchylky.

Asi nechápe, že to platí i u zelených. Jinak si ty její úlety nedovedu vysvětlit . Ona nechápe víc věcí. Jako přítel Khaled, když nedovedl zpočátku pochopit, jak to, že když holky chodí v létě polonahé, že je chlapi hromadně na náměstích neznásilňují.

A tak nám zelená Džamila ve funkci kvetla. Válel jsem se smíchy, když jsem si představil, jak si těhotné ženské chodí podle jejího návrhu pro legitku, aby je pustili v tramvaji sednout! V Rusku nepustí nikdo nikoho, to má Džamila pravdu! Ale tady je to tak, že jsem byl u scény, když mne, coby staršího pána, pustili v metru sednout, vzápětí jsem však já vstal, protože nastoupila budoucí mamina s bříškem, a dva pánové a jedna dáma také vstali a pravili, abych si sedl a že maminku pustí a nastávající maminka pravila, že nechce a že si fakt nesedne, protože jak si sedne, tak se jí hned chce čurat. Jistě se najdou i takoví idioti, kteří nevstanou, většinou ovšem postarší dámy v klimakteriu typ „profesionální štěkna“, a pak úplně hormonama u beďarama vypatlaní puberťáci, kterým se krev ztrácí z hlavy po celý den do úplně jiného orgánu, který je určen k něčemu jinému než k myšlení.

Další nápady milé Džamily byly podobné. A asi proto, že cítila, že odezva na její návrhy je poněkud „chladná“ a že si z ní lidi dělají „prdelky“, zatoužila promluvit o tom, co je pravda a co si všichni říkají. Že s Rómama je větší problém než byl s Cikánama a že jestli se s tím něco neudělá, bude malér. A ti slušní a stateční usilovní Cikáni, co pracují, studují a vůbec se snaží a mají to strašně těžké, tak že se stanou nikoli příkladem pro ostatní, ale opovrhovanou minoritou diskriminovanou všemi. Rómy i státem. Protože jsou slušní, co by se s nima někdo mazal, že?!

Nejvyšší slovo mezi Romy budou mít ti nevzdělaní, špinaví, agresivní, věčně opilí a nebo zfetovaní, ten skutečný lumpenproletariát, který však dnes živí stát a na který si nikdo netroufne. A je jen otázkou, kdy toto prostředí vygeneruje skutečné zločinné gangy (ne jen ty dnešní romské lichváře, pasáky a prodejce drog, ti už tady jsou a všichni – politici i policie - dělají jako že ne), které začnou být agresivní natolik, že ovládnou celé části měst, tak jak se to stalo po idiotském uplatňování takzvané pozitivní diskriminace a státním podplacení celé části populace - to je tzv. „barevných“ - v USA a například ve Francii, v těch „kolébkách multikulturalismu“.

Džamila řekla pravdu. Možná netakticky, možná její slova překroutili novináři už na začátku – potom je zcela dokazatelně překrucovali schválně a zcela záměrně, jen aby měli palcové titulky -, ale řekla pravdu.

A my jsme pochopili, když se za pravdu omluvila, že je skutečností, že jsme začali díky tlaku mutikulti hnutí, nutnosti dodržovat „korektní vyjadřování“ atd. zase začali žít ve státě, kde se musí člověk za pravdu omlouvat. Jinak běda mu!!! V TV zprávách dokonce už ukázali veřejně tabla fotografií „zločinců“, kteří „ubližují“ Romům! (Džamila, Čunek, Sládek a další). Takže jak se ukazuje, největším hříchem je pojmenovat problém a navíc navrhnout řešení něčeho, na čem parazituje zainteresovaná skupina „aktivistů“.

No ale co by Džamila chtěla, když stojí v čele ministerstva, které má ve skutečnosti od zelených a lidskoprávníků zadaný úkol, a to nikoli chránit něčí práva, ale zavádět neoviktoriánský diktát neofeudální společnosti, kde nedotknutelnou šlechtu nahrazují zelení, feminističtí a antiglobalističtí aktivisté. Ti, kteří jediní rozhodují o tom, co je správné,. co se smí říkat a dělat, kam se smí chodit, co se smí jíst, co je nemravné, co je zdravé a co je pravda a co je lež.