SPOLEČNOST: Dvojí metr na kodexy
Žádný deník nemůže existovat, aniž by v něm byla jasně dána pravidla jak ověřovat informace, pravidla komunikace s politiky, pravidla pro to, co si novinář může dovolit a co už ne. A vůbec to nejsou podružné věci. Tahle nenápadná pravidla jsou velice důležitá. Je v nich celý obsah naší kultury. Je v nich respekt k druhému člověku, něco, co zakládá naši civilizaci. Důležité tedy není jen to, co se nesmí, na čem jsme se usnesli a co jsme včlenili do zákonů. Neméně důležité je to, co se nemá.
Poslanecká sněmovna sice má svůj Jednací řád, funguje na základě zákonů, které její činnost vymezují. A přece úroveň její politické kultury budou určovat do budoucna stejně významně pravidla chování, na kterých se dokážeme domluvit, průhlednost fungování, kterou prosadíme a umožníme.
Já si - jako pan Steigerwald (Etické kodexy – bláboly pro prostomyslné, MfD 18.1.) - také pamatuji na to, jak vypadal slib pionýra nebo kodex budovatele komunismu v naší socialistické minulosti, jak pustošivá byla tehdejší devalvace slov. Ale vůbec si nemyslím, že kvůli tomu dnes nemohu použít výrazy „důstojnost“, „veřejný zájem“, „otevřenost“, „svědomitost“ či „odpovědnost“, protože jsou jednou provždy nabubřelé a bezobsažné.
Kodex, na kterém se začalo pracovat v Poslanecké sněmovně, se od začátku snažil být nejen deklarací vznešeného cíle, ale především návrhem konkrétních věcí, ke kterým se měl poslanec přihlásit. Jestli pokus na půdě Sněmovny byl zabit nekonečným handlováním, jsem rád, že vedení ČSSD uložilo podepsat tento dokument alespoň všem sociálně demokratickým kandidátům do Sněmovny. Sociální demokraté se tím například zavazují, že nebudou zaměstnávat rodinné příslušníky, nebudou tajit uzavírané smlouvy, na jejichž základě budou čerpány veřejné peníze, dále že budou přiznávat všechny příjmy a dary v hodnotě nad 5000 korun a hlasovat pro návrhy na omezení poslanecké imunity.
Možná to někomu je málo. Pokud ale zhruba čtvrtina osazenstva Sněmovny bude dodržovat tato pravidla, bude to výrazný průlom v dosavadních zvyklostech. Někteří se snaží shodit etický kodex tím, že se prý jedná o pouhé gesto. Ale je-li gesto v politice projevem vůle a snahy něco změnit, pak se stává svrchovaným politickým činem.
Poslední výhrada, kterou slyším, se týká sankcí za porušení kodexu. Někteří míní, že kouzlo kodexu tkví v dobrovolnosti a nevynutitelnosti. V tomto duchu se vyjádřil například profesor Cepl, expert na ústavní právo. Existují ale i opačné názory, podle kterých kodex bez sankcí je plácnutím do vody. Přiznávám, že mně je tento druhý pohled bližší. A nemylme se – obětování měsíčního platu či ztráta funkcí není pro začátek zrovna málo.
Sociální demokracii je vytýkáno, že své kandidáty k podpisu nutí. Nepochybuji ale, že na to politické strana má právo. Poslanecká sněmovna je vrcholná politická instituce v zemi a její věrohodnost je velmi vážná věc. Jestli má nízký kredit, je třeba udělat vše pro změnu tohoto stavu. Dnes se ve světě říká, že požadavek, aby parlament byl domem ze skla, otevřeným a průhledným, je vážnější než to, kolik se v něm přijme zákonů. Jde o základní důvěru lidí v politiku a pokud to politické straně není jedno, může požadovat od svých kandidátů v tomto směru závazek.
Uznávám, že přijetím kodexu ráj v parlamentu nenastane. Ale je projevem naprosto zlovolného anarchismu říci (jak to dělá pan Steigerwald), že jeho ústředním smyslem je „mlžit, šířit plíseň zbytečných slov“. A je stejně nepravdivé, že „co je slušné a neslušné, ví každý, na to žádný kodex nepotřebuje“. Kdo tohle říká, tak chce před veřejností tajit, že hranice mezi správným a nesprávným v současném složitém světě často jasná není. Že hranice mezi veřejným a soukromým v politice je do budoucna nutné stále upřesňovat. Pokud vím, svůj etický kodex má i MF Dnes. Nepochybuji, že nebyl přijat jako nástroj „mlžení“. Byl bych rád, kdyby z něčeho podobného nebyla obviňována ani snaha přijmout podobná pravidla pro profesionální chování politiků.
(MF Dnes 26.1.2006)
Autor je předsedou Poslanecké sněmovny