Představte si tu scénu. Píše se rok 2002. Pod okny pracovny presidenta Václava Havla na nádvoří Pražského hradu se přetlačují dva podezřelí vagabundi s hradní ochrankou. Chtějí na volně stojící stožár vyvěsit vlajku Spojených států amerických. Ochrance to zdůvodňují tím, že USA je náš nejvýznamnější spojenec a že před sídlem NATO v Bruselu také vlaje vedle vlajek členských států Aliance též na čestném místě vlajka americká. Ochranka akci ukončí rázným vyvedením výtržníků a jejich předáním do rukou policie.

Teprve nyní vychází najevo, že dva výtržníci z nádvoří jsou novináři Ladislav Jakl a Petr Hájek, známí jako blízcí spolupracovníci předsedy ODS Václava Klause. Druhý den jsou noviny plné komentářů, které jednomyslně akci Jakla a Hájka odsoudí a označí za klukovinu. Argumentují tím, že přece už dávno nejsme stát v područí nějakého „velkého bratra“ jako za sovětské okupace a že věšet vlajku jiného státu vedle vlajky naší je nevhodné, a tím spíše v sídle českého presidenta. Kromě toho při výtržnosti došlo k porušení několika bezpečnostních předpisů, a dokonce možná i k verbální urážce veřejného činitele. Je nanejvýš pravděpodobné, že Jakl s Hájkem si svůj vandalský skutek odpykají přinejmenším pořádkovou pokutou, ne-li přímo aspoň podmíněným trestem odnětí svobody. Komentátoři v tisku sborem doplní, že je opravdu zarážející, že se k podobné troufalosti propůjčili spolupracovníci Václava Klause, významného politika. Dá se to tedy nepochybně chápat jako Klausovo gesto vykonané v zastoupení Jaklem a Hájkem. Proto média – a právem – odsoudí Klause.

Že se tato příhoda nestala? Nevadí, mohla se stát. Jako se stala ta druhá. Píše se rok 2005. Na Pražském hradě sedí v křesle hlavy státu Václav Klaus. Na nádvoří dva lidé věší vlajku Evropské unie. Ochranka jim v tom zabrání. Ti dva lidé se jmenují Bořek Šípek a Michael Kocáb. Jsou to blízcí přátelé a spolupracovníci expresidenta Václava Havla. Havel sám přes tisk vzkáže, že věšení vlajky EU jeho lidmi nebyla provokace, nýbrž nezištná výpomoc Správě Pražského hradu – Kocáb se Šípkem to prostě zmákli za ně. Všechna média toto vyjádření bez mrknutí oka převezmou a nepozastaví se nad jeho bizarností. Neodsoudí vlajkonoše. Naopak – podiví se, jak to vlastně, že na Hradě dosud vlajka EU nevlaje, a kdo za to může – přece Klaus, nemá rád EU. A je to.

Proč se k tomu zdánlivě marginálnímu balábile na nádvoří vracím? Protože za více než týden od okamžiku, kdy se věc stala, nenašel se jediný novinář, jediné médium, aby pojmenoval věc jasně a logicky: Toto je ve slušné společnosti nepřípustné, toto se nedělá, toto je klukovina. A toto zas je politický čin, který má zřetelné pozadí a poslání. Pak se mohou novináři divit, jsou-li obviňování z užívání různých metrů při měření činů osob sobě milých – nebo nemilých. Podobné ukázky vrcholného nedostatku profesionality jsou bohužel výtečnou municí pro všechny pokusy sešněrovat mediální svobody. Až bude někdo prosazovat okleštění a sankcionování žurnalistické práce, bude přitom mávat podobnými příklady co argumenty. Bohužel právem.

(Psáno pro server Ćeská média)

28.11.2005