20.10.2021 | Svátek má Vendelín


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Dva postkomunistické revizionismy dneška

Nedávno se mediálně dost hlučně připomnělo a dosud v dozvucích připomíná 400. výročí bitvy na Bílé hoře, jejíž výsledek za sto minut jejího průběhu předurčil osud českého státu na 300 let.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
V. Chadim 17.11.2020 7:23

Ke kritice nábožensky intolerantních Habsburků bych přidal dtto Protestanty a Muslimy.

J. Krásenský 17.11.2020 5:37

Principy "Cuius regio, eius religio" zavedl v českých zemích Rudolfův Majestát. Takže i zde určoval víru majitel panství. Uzavření dvou protestantských kostelů v Broumově, který patřil řádu Benediktýnů a zbourání luteránské novostavby kostela v Hrobu, který patřil do majetku pražského arcibiskupství, nebylo - jak se dosud často vykládá - porušením Majestátu, ale naopak jeho uplatněním.

Po příjezdu Fridricha Falckého (kalvinista), byly ze země vykazováni katolíci a úprava výzdoby Katedrály svatého Víta napovídá, jak by probíhalo pokalvinštění po jeho případném vítězství.

Doba náboženské svobodě nepřála.

J. Krásenský 17.11.2020 5:22

Tak revizionismus... Tento termín znám z dob svého mládí, z reálného socialismu. nálepkovali jím pravověrní komunisti všechny, kteří neviděli (nevykládali) cestu budování "spravedlivější společnosti" tak růžově, jak byla schválená ústředním výborem strany. Od těch dob mám k revizionismu kladný vztah. Je potřebný. "Již staří Římané" mínili: Audiatur et altera pars. Svět není černobílý, některé události je třeba posuzovat s odstupem a bez emocí. Zdálo by se, že čtyři sta let od "Bílé hory"by mohlo potřebný odstup skýtat, ale není tomu tak, o čemž svědčí i slova politického filosofa. (poznámka pod čarou: byli jsme nuceni učit se politickou ekonomii - taky nic moc) K dokreslení tehdejší situace v Evropě je třeba dodat, že nejpozději od Augšpurského míru (1555) platilo v protestantských zemích "Cuius regio, eius religio" (wes der Fürst, des der Glaub) - tedy "koho země/panství, toho víra" a dosud je to vykládáno, jako projev náboženské svobody, což je paradox, neboť nikoli osobní přesvědčení, ale panovník určoval, v co mají lidé na jeho území věřit. A určoval to tak důrazně, že katolictví bylo trestáno smrtí. Tedy v protestantských zemích padla náboženská svoboda 65 let před "Bílou horou" (a 72 let před obnoveným zřízením zemským).