Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996SPOLEČNOST: Dva postkomunistické revizionismy dneška
Nedávno se mediálně dost hlučně připomnělo a dosud v dozvucích připomíná 400. výročí bitvy na Bílé hoře, jejíž výsledek za sto minut jejího průběhu předurčil osud českého státu na 300 let. Způsobil likvidací stavovského státního systému zavedením panovnického absolutismu, a tak likvidaci plnohodnotně reálné, svobodné existence českého státu. Masovou emigrací v důsledku násilné rekatolizace většiny obyvatelstva náš stát spolu s odstraněním stavovského systému vlády připravil o národní elitu a možnost přirozeného vzniku novověké demokracie, jež se na západ od nás zrodila z reformační stavovské půdy, a to nezřídka a nikoli náhodou i po úspěšné obraně před absolutistickými a nábožensky intolerantními nároky Habsburků. Místo toho jsme se na čtvrt tisíciletí stali civilizačně zaostalým a pro většinu obyvatelstva do bídy uvrženým provinčním územím.
Na popírání a bagatelizaci těchto základních skutečností se v mediálních připomínkách výročí bělohorské bitvy zaměřili jak ideologové z nejrůznějších profesí, tak i zastánci myšlenkově plytkého pobělohorského revizionismu z řad politiků. Staletí státní a náboženské nesvobody a jejich dodnes patrné důsledky líčí například jako barokní idylu nástupu románské kultury. V duchu jakéhosi ideologického školení jimi dosud nevzdělané české veřejnosti zpravidla horečně omílají věcně sice neudržitelnou, ale domněle mýtoboreckou průpovídku o návaznosti totalitní éry komunistického kulturního ideologa Zdeňka Nejedlého a vůbec komunismu na české národní obrození, hlavně Palackého dějepisectví, Aloise Jiráska a samozřejmě T. G. Masaryka. Tato pro ně nepochybně hlavní ďábelská trojice, tedy Palacký, Jirásek a Masaryk, stojící jak myšlenkově, tak politicky u zrodu po staletích plnohodnotně obnovené české státnosti v demokratické podobě, je právě proto od nynějška již zcela výslovně přiznávaným hlavním terčem agresivního úsilí o radikální ideologickou očistu českého národa v duchu jedině správného vědeckého názoru na české dějiny. Inu, ukázkový komunismus naruby v krystalicky čisté podobě.
Neméně činorodě se má k světu i postkomunistický revizionismus, zacílený na rehabilitaci komunistické totalitní diktatury důrazem na její lidsky pochopitelnou každodennost, a tak údajnou přijatelnost. Děje se tak v obdobném duchu jako v případě pobělohorského revizionismu, kdy jedna z jeho mluvčích objevně zdůrazňuje, že „lidé, kteří žili v období Bílé hory a nebyli přímo postiženi, si na ten nový život zvykli. A žili ho takový, jaký byl.“ Hlavním terčem revizionistického proudu orientovaného na rehabilitaci komunistické éry našich dějin je pro jejich zastánce pochopitelně nepřijatelná charakteristika komunistického panství jako ve své podstatě dynamické a vyvíjející se totalitní diktatury. Lidem se přece žilo relativně dobře, tak jaképak zásadní stížnosti. Obdobně se někdejší šéf rakouských Svobodných Haider kdysi veřejně vyjádřil o Rakousku, tedy vlastně správně Východní Marce, za Hitlera, ale pokazil si tak politickou kariéru.
To kariéra našich postkomunistických revizionistů má v rozmanitých institucích podstatně odolnější kůži. A s politikou to určitě nemá nic společného, když svá objevná moudra hlásají čistokrevní a hlavně pokrokoví odborníci s komunistickým rodinným pozadím a nadvědeckým marxistickým světonázorem. Jeden se dokonce v údajně odborném filosofickém textu upřímně vyznal z hlubokého přesvědčení o „epistemické nadřazenosti marxismu“. Tak jakápak argumentovaná diskuse, milí postsoudruzi, to by pak vaše úžasná práce mohla i ztratit smysl a to nelze připustit. Zvláště v době, kdy neomylná dogmata neomarxistické pokrokovosti a korektnosti ovládají prestižní západní univerzity, mediální hlavní proud a dravě prolínají hlavně západní politikou.
Tak jako byl Masaryk, výrazný kritik marxismu a zakladatel našeho svobodného demokratického státu, od té doby hlavním terčem ideologické nenávisti československého komunistického hnutí a od roku 1948 komunistické totalitní diktatury, stal se jím spolu s Palackým pro nynější pobělohorský revizionismus. Jak dnešní pobělohorský, tak komunistickou totalitní diktaturu rehabilitující revizionismus, jenž v ní po vzoru západních marxistů s vážnou odbornou tváří objevuje demokratické prvky, obhajují a rehabilitují každý svou oblíbenou éru nesvobody našich dramatických dějin. Oba revizionismy si tak podávají ruce, aniž by to možná tušili. Každopádně oba, každý po svém, názorně a poučně předvádějí, jak trnitá a dlouhodobá je naše přítomná a zjevně i budoucí dějinná cesta, jíž se zkratkovitě říká vyrovnání s komunismem.
Autor je politický filosof

SOUTĚŽ: Celoroční prémiové členství u Fitshakeru a cvičební diář k tomu
Zapojte se do soutěže o prémiové členství a cvičte tak po celý rok zcela zdarma. Výherci navíc dostanou jako bonusový dárek speciální cvičební diář...

Technická závada, nebo rozkaz shora? Kvóty na potraviny prošly až po opravě hlasování sedmi poslanců hnutí ANO

Kontroverzní chování není u poslance Volného zvláštností. V minulosti urazil studenty i prezidenta Havla
Kapitol třikrát jinak: jak se symbol Ameriky dramaticky měnil tři středy po sobě. Od plamenů až k naději

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
