Neviditelný pes

SPOLEČNOST: Duchovní konvertibilita ČR a EU

diskuse (13)
Rok 1938, 21. září, koná se porada u prezidenta Edvarda Beneše, na které zaznívají tato slova: „Chce-li se národ bít ze svatého nadšení za všech okolností, musíme mít rozum alespoň my.

Nejdůležitější není pravda, ale to, co společnost uznává, co je sociální realita. Uvedu dva příklady.

Rok 1938, 21. září, koná se porada u prezidenta Edvarda Beneše, na které zaznívají tato slova: „Chce-li se národ bít ze svatého nadšení za všech okolností, musíme mít rozum alespoň my. To je naše morální povinnost. Jen demagogové mohou s lehkým svědomím hnát národ do války, která je bez pomoci druhých ztracena.“ Pouze monsignor Jan Šrámek z Moravsko-slezské křesťanské-sociální strany a ministr František Ježek zdůraznili, že přijmout mnichovský diktát může učinit pouze kvalifikovanou většinou parlament. Poté ministr Ježek přečetl: „Národní sjednocení odmítá jakoukoliv diskusi o úpravách hranic. O hranicích se nevyjednává, ty se hájí zbraní bez ohledu na počet přátel a nepřátel.“ Tyto odlišné názory se do protokolu chytráctvím předsedy vlády Milana Hodži nedostaly. Vláda odsouhlasila, abychom odstoupili sudetská území, kde žije více než 50 procent Němců.

Obešli jsme ústavu a zachovali jsme se podle hesla: Nedalo se nic jiného dělat. Spojenci nás zradili.

Rok 1991, k předsedovi české vlády přichází ředitel Agrobanky Jan Král a nabídne mu milion korun, pokud vláda zařídí, aby Agrobanka získala budovu bývalého Krajského národního výboru ve Zborovské ulici v Praze 5. Pithart požádal ředitele, aby mu návrhy dal písemně a bankéř mu je na lístku předal. Pithart okamžitě pokus o úplatek ohlásil policii a ta na ředitele Agrobanky nasadila provokatéra, který se vydával za premiérova důvěrníka. Ředitel i jemu nabídku písemně potvrdil. Policie v lednu 1992 Krále zatkla. Soud se táhl několik let. Král byl párkrát osvobozen kvůli údajným formálním chybám. Nakonec odešel od soudu s pokutou 40 000 korun a osmnáctiměsíčním podmíněným trestem. V novinách, jak mi řekl sám Petr Pithart, se objevil ironický text s názvem: A nepůjde nakonec sedět Pithart?

Soudy selhaly a my jsme si zase řekli: Mocní a bohatí mohou všechno. S tím nic nenaděláme.

Jak vidno, sami jsme selhali, ale místo o nápravu, jsme se - jako v mnoha podobných případech během celého minulého století - vmanipulovali do role oběti, jako do výhodné strategie: po oběti nikdo nic nechce, oběť nemusí za nic převzít odpovědnost, jenom se litujete a hudruje. Hlavním úkolem nastupující mladé generace i jejich dětí a vnoučat proto bude zbavit se pocitu oběti a naučit je jinému narativu, který člověk zaslechne, jakmile přejede hranice směrem na západ: Všechno jde, jen se musí chtít. A na každého darebáka jednou dojde! Bez jasně proklamované vůle být sám sebou a odhodlání riskovat ze strany našich nejvyšších představitelů nemůže se nikdy zrodit důvěra v instituce, a tím i ve stát. Nikdo nás kvůli tomu nemůže brát vážně, a proto nejsme duchovně konvertibilní se starou Evropou. Zůstáváme nesrozumitelnou periférií.

Přesně to napsal filozof Jan Patočka: „ Češi si chtěli ušetřit námahu zásadního myšlení… A trpkou nutnost rozhodovat na život a na smrt, a proto se stali pouhým objektem politické hry jiných.“

Napsáno pro ČRo Plus.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel

zpět na článek