Nikdy jsem nepovažoval za nezbytně nutné někde se vyjadřovat k situaci, protestům a podobně. Nyní mě ale doba doslova nutí zaujmout stanovisko a dát svůj názor najevo. Máme se jako důchodci opravdu tak zle? Asi jak kdo. Ale položme si otázku: proč?

Ti, co si stěžují na malý důchod, jaký pro to mají důvod? Pracovali někde, kde byly malé výdělky? Tak přece museli počítat s malým důchodem, že? Co jim bránilo najít si jinou, lépe placenou práci? Pohodlnost, kvalifikace ( i to lze přece napravit)? Před léty přece nebylo problém změnit zaměstnání, jít tam, kde byly vysoké výdělky. Pravda, člověk za to něco zaplatil, například zdravím, dojížděním, ale toho si byl vědom. Já jsem pracoval většinu života i přes středoškolské vzdělání v rizikovém dělnickém povolání, pracovali jsme po celé republice a tuto cenu (zdraví) jsem zaplatil. Když mi bylo padesát, již v novém režimu, stal jsem se pro firmu neperspektivním a přišel jsem o práci.

Zkoušel jsem se uchytit ledaskde, většinou jsem byl i přes vysokou kvalifikaci odmítnut pro věk a zdravotní stav. Proto jsem se rozhodl pro změnu, stal se OSVČ (vůbec to nebylo snadné rozhodování, to mi věřte) a stal jsem se obchodním zástupcem. Už slyším hlasy, no jo, podvodník, zloděj a podobně. Není to jednoduché a snadné zaměstnání, jak si mnozí myslí, naopak. Nyní jsem již delší dobu v důchodu a rozhodně si nemohu stěžovat. Výše uvedené píšu pro lepší pochopení mého názoru.

Není dobré spoléhat se na stát a čekat, jak to dopadne a čekat, že se stát o mě postará. Musím se starat sám a po celý život. Proto nechápu nářky důchodců v televizi nad vysokými nájmy a podobně. Co komu brání, aby sám nebydlel v bytě 4+1 na lukrativní adrese a nepřestěhoval se do přiměřeného bytu? Že tam žije celý život, to věru není argument, ale pouhá výmluva. Že jsou drahé léky a platí se u doktorů a v nemocnici? No tak neplaťte a uvidíte, jak to s vámi dopadne. Vždyť člověk musí být vděčný doktorům, že ještě žije, byť s omezeními, copak je to málo a ještě by to mělo být zadarmo?

Také nemusím mít všechno, co vidím, také víc nesním ani nevypiji, raději méně, ale kvalitní.

Napadá mě staré přísloví "Každý sám strůjcem svého osudu", i když jistě existují výjimky. Tady je právě role státu o tyto lidi se postarat, kteří za to opravdu nemohou, ostatní ať zpytují svědomí, kde se stala chyba. A ještě mě napadá jedna otázka, jeli by důchodci hulákat na Václavák, kdyby jim to někdo nezaplatil? To asi sotva, když jsou na tom tak zle.

Je mi jasné, že pokud bude tato úvaha zveřejněna, strhne se nad mou hlavou bouře nevole a bude mi spíláno, ale to s klidným svědomím přežiji.

A na závěr jedna rada mladým. Skutečně se starejte o svoji budoucnost, myslete na stáří (a ono přijde) a jednou poznáte, že se to vyplatilo.