Po staletí bylo základem bezpečnosti států suverenní držení rozsáhlého území. Drony, ovládané umělou inteligencí však tuto základní devizu každého národního státu zpochybňují, tvrdí americký politolog Stephen Sims ve své rozsáhlé stati „Národní stát čeká zásadní proměna“ na stránkách časopisu The New Atlantis.

V června 2025 zůstala íránská protivzdušná obrana tváří v tvář intenzivnímu izraelskému bombardování téměř bez reakce. Postaral se o to útok několika rojů izraelských dronů, které na základě obrovského množství zpravodajských informací vyhledaly a vyřadily íránské radarové systémy i raketové základny.

Nedlouho předtím použila Ukrajina pozoruhodně podobnou taktiku, když pomocí nákladních vozidel s falešným nákladem propašovala drony hluboko na ruské území. Drony se na základě fotografií vyřazených letadel v ukrajinském leteckém muzeu „naučily“ rozpoznat cíle a najít jejich nejslabší místa, totiž palivové nádrže v křídlech. To umožnilo dronům zasáhnout ruské bombardéry s vysokou přesností až na Sibiři.

Ani jedna z těchto událostí neznamenala zásadní zlom v mezinárodní politice, přesto obě dobře ilustrují dramatickou změnu ve vztahu člověka a technologie, tvrdí docent Sims.

Děje se totiž něco, co může změnit budoucnost národního státu. Relativně dostupná technologie – kombinace umělé inteligence a dronů – se ocitá nejen v rukou suverénních států, ale i nestátních aktérů, povstaleckých skupin či teroristů. Co to znamená?

Stát ztrácí monopol na násilí na svém území

Malé skupiny motivovaných jednotlivců budou schopny destabilizovat politickou autoritu útoky na infrastrukturu, která se nachází daleko od míst, kde tyto skupiny působí, a ohrozit tak na zcela nové úrovni schopnost státu kontrolovat své území a obyvatelstvo. Po staletí byla základem bezpečnosti státu kontrola rozlehlého území. Nové technologie však z této výhody dělají zranitelnost.

Tradiční státní struktury, které se spoléhají na statickou obranu a jasně vymezené hranice, nejsou na tuto formu decentralizovaného a vysoce technologického válčení připraveny. To podle Simse povede k hluboké transformaci mezinárodní politiky a samotného konceptu národního státu.

Spojení softwaru pro strojové učení a hardwaru dronů k páchání násilí vyžaduje nově promyslet budoucnost, které možná čelíme. Docent Sims ve svém eseji načrtává dva možné scénáře budoucího vývoje.

Zhroucený stát, který ztrácí moc nad svým územím

Po většinu lidské historie mohla vláda předpokládat, že její klíčová infrastruktura – vojenské základny, dopravní uzly, velitelská centra a zásobovací sklady – je v bezpečí, dokud zůstává hluboko na jejím území. Tento předpoklad dnes neplatí. Nepřítel nemusí okupovat území, aby oslabil kapacitu státu; stačí, když nasadí malý inteligentní systém na správné místo.

Umělá inteligence tak zkomplikovala státům plnění jejich nejzákladnější funkce: zabezpečení území proti násilí. Zbraně, jejichž výroba je levná a které jsou vybaveny autonomními systémy, nyní nabízejí jednotlivcům nebo malým, volně organizovaným skupinám schopnost provádět útoky, které byly dříve vyhrazeny státu.

V takovém světě se začíná hroutit tradiční monopol státu na legitimní použití síly v rámci jeho hranic. Pokud by se tento vývoj pokračoval, velké části světa – kdysi pod formální kontrolou vlád – by mohly sklouznout do šedých zón, regionů, kde stát přetrvává jen jménem, ale již nezajišťuje bezpečnost ani nevynucuje základní pořádek. Jak veřejná moc ustupuje, soukromí aktéři podporovaní velmocemi by byli zřejmými uchazeči o zaplnění této mezery.

V tomto prostředí by se vestfálský systém národních států – již nyní v mnoha regionech křehká fikce – dále rozpadal. To, co se objeví místo něj, není nová forma univerzálního řádu, ale mozaika sporných zón, kde suverenitu neprosazuje právo, ale faktická kontrola, a legitimita neplyne z ústavní autority, ale ze schopnosti zajistit bezpečnost a tím si získat loajalitu. Výsledkem je nová hranice nabízející příležitost těm, kteří dokážou ovládat násilí efektivněji než selhávající státy, které nahrazují. Politika, stejně jako příroda, nesnáší vakuum.

Sítě proti dronům chránící veřejné komunikace, Charkovská oblast, Ukrajina

Stát jako Leviathan, který si kontrolu vynutí

Tento možný scénář však není jediný, varuje docent Sims. Jádro vestfálského systému – Evropa, Severní Amerika, Rusko a části východní Asie – disponuje podle něj kapacitami, technologickými a institucionálními, dostatečnými k tomu, aby se státní moc přizpůsobila a transformovala a využila moc AI – k ochraně před zneužitím AI. Ale za jakou cenu se tak stane?

Státy, které se nepřizpůsobí, ztratí schopnost zabezpečit své území a účinně uplatňovat moc, v důsledku toho se již nebudou smysluplně účastnit mezinárodní politiky a nakonec nevydrží – stanou se „zhroucenými státy“ podle scénáře popsaného výše.

Vlády, které přežijí, nasměrují své zdroje do systémů AI schopných monitorovat a „ochránit“ život civilistů: skenování komunikace, analýza čtenářských návyků, identifikace vzorců nespokojenosti, než se stačí zhmotnit v akci, nové formy sledování, systémy sociálního kreditu a omezení osobních svobod, každá osoba na území je registrována, sledována a propojena s komplexním profilem, přístupným státním orgánům, hranice zajištěny nejen fyzicky, ale i digitálně, ozbrojené síly integrují AI k zachování vnější suverenity i k potlačení vnitřních hrozeb.

Ano, tak to bude prezentováno: K zachování liberální demokracie bude nutné posílit policejní moc státu a využívat umělou inteligenci k udržení pořádku proti hrozbě, kterou představuje právě umělá inteligence.

Takové státy se budou podobat tomu, co anglický filozof a politolog Thomas Hobbes nazval Leviatanem: mocná, bdělá a absolutní moc, přirovnávaná k bohu. Bez pevného a důsledného uplatňování práva společnost upadne do chaosu, násilí a strachu, tvrdil Hobbes. Práva panovníkových poddaných podle něj závisí na ochotě panovníka použít moc k jejich ochraně. Když je tato ochrana odebrána, výsledkem je „přirozený stav“ lidstva: Život „osamělý, chudý, odporný, brutální a krátký“.

Možná si budoucnost AI vynutí zrod centralizovaných a technologicky vyspělých policejních států, aby se zabránilo sklouznutí společnosti do technologicky vylepšeného „přirozeného stavu“ mimo „ochranu“ všemohoucí státní moci…

Měli bychom pečlivě zvážit, jak nadcházející transformaci národních států směrovat, pokud ještě na to máme vliv, varuje docent Sims. Tak, aby bezpečnost nebyla vykoupena ztrátou všeho, co činí lidský život důstojným a hodným ochrany, zejména naší schopnosti svobodně myslet.

„Až se něco, co je pro schopnosti a důstojnost lidstva zásadní, ztratí a bude rozdrceno nároky života pod Leviathanskou vládou umělé inteligence, budeme ještě moci říci, že ti, kdo žijí v rámci tohoto nového mezinárodního řádu, jsou na tom skutečně lépe než ti, kdo žijí na bezprávném okraji za jeho hranicemi?“

Stephen Sims je docentem politologie na Rochester Institute of Technology. Publikováno v časopise TheNewATLANTIS