Zánik společnosti nemusí být dán nutně jen invazí cizího elementu. Bohatě stačí, když si sama hodí na krk oprátku a kopne do židle.
Naše společnost je svým způsobem extravagantní. Do čela státu si zvolila jedince, o kterém ti, co se zajímali, museli vědět, co je zač. Nespadl z nebe, spíše naopak. Se svou minulostí, o které pamětníci věděli, co znamenala. Se svým přístupem k obchodním partnerům, kteří končí jako zkrachovalé existence, případně i jako bezdomovci někde v lesích. S bezskrupulosním přístupem k těm, kteří odmítnou poslušnost.
V přímém přenosu slyšíme, jakým způsobem se chová ke svým politickým odpůrcům. Nosí do sněmovny složky se jménem poslanců. Své novináře z MAFRA úkoluje, kdy a kde a na koho co vytáhnout. Pokud je veřejně tázán na některé své kauzy, u nichž společnost - plným právem - žádá vysvětlení, zpočátku mlží a kličkuje (když nechci použít slovo lež), aby poté, přitlačen ke zdi, to vše hodil na své děti, u kterých se pak ukáže, že jsou duševně handicapované. Toto poslední není protizákonné, ale nepochybně vysoce nemravné.
I mnozí jeho příznivci a voliči uvádějí, že to, co dělá, není tak úplně morálně průzračné. ale vzhledem k tomu, že to není protizákonné, je to vlastně OK. Argumentují, že se mají lépe než dříve. To je samozřejmě pravda, nicméně otázkou zůstává, nakolik je tato etapa příznivá působením jeho vlády a nakolik světovým růstem ekonomiky. Dalším faktorem je to, že si neuvědomují, že popřením požadavků na elementární dodržování morálky u svých představitelů přispívají svým volebním hlasem ke zhrubnutí mravů a ve finále zániku té společnosti, ve které samozřejmě chtějí žít. Jinak řečeno, budu-li se chovat mravně, nepotřebuji až tak moc znát zákony.
Před několika dny došlo - po čtyřech letech zkoumání - k úniku a posléze i oficiálnímu zveřejnění informace, že státní zástupce Šaroch trestní stíhání zastavil. Jeho rozhodnutí bude ještě dále přezkoumáváno, nicméně rozpaky společnosti nepochybně zůstanou a jakékoli další vysvětlení bude napadáno buď z jedné, či z druhé strany.
Kauza Čapí hnízdo trvá čtyři roky. Lze s jistotou předpokládat, že vyšetřující policista se svým týmem měl dostatek času, aby zdokumentoval vše, co by mohlo vést k obvinění. Pokud by nic nenašel, mohl celou kauzu odložit už dávno. Pakliže však odvedl tak mizernou práci, že státní zástupce nenašel byť jen jediný důvod, aby celou kauzu poslal k soudu, je na místě otázka, jak kvalitní má náš stát vyšetřovatele. Poslanci, kteří si oba pány předvolávali k disputacím, neměli po celou dobu žádné pochybnosti o tom, že kauza se nakonec dostane před soud. Je tedy pravděpodobné, že práce Policie ČR nevzbuzovala dojem diletantství.
Z tohoto pohledu je rozhodnutí státního zástupce pana Šarocha překvapivé a vzbuzující obavy, jestli bylo jeho rozhodnutí založeno opravdu na jeho skálopevném přesvědčení, či jestli zde nehrají roli další faktory, které z působení pana Babiše na politické scéně již známe.
Renomovaní právníci považují jeho postup za silně netradiční a vzbuzující pochybnosti. To se v celé kauze nenašla ani jediná věc, kterou by pan státní zástupce poslal před soud, který - veřejně a s možností obžaloby i obhajoby - mohl dát celé věci konečné razítko?
Demokratická společnost není dokonalá. Je to však systém, který - na rozdíl od despocie či totality - přeci jen umožňuje dosáhnout i na toho, kdo je momentálně v čele vlády. Pakliže však dovolí, aby tento muž v rámci své obrany účelově měnil ministra spravedlnosti, aby se nějakým způsobem vyhnul soudnímu řízení atd., kope si sama hrob. Protože, pokud to projde jednou, podruhé to už bude „normální“ (a to se už vůbec nemusí týkat pana Babiše) a společnost se ocitne na kluzkém svahu, po němž, jak známo, se nedá vyšplhat zpátky.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora