SPOLEČNOST: Domácí škola a ministr Chládek
Domácí vzdělávání a naše šestičlenná rodina spolu jdou ruku v ruce již devátý rok. Tři starší děti už prošly prvním stupněm na "domácí škole", z nich dvě si vyzkoušely i druhý stupeň. Naše nejmladší bude zanedlouho na prvním stupni končit a už se pomalu chystáme na to, že druhý stupeň s ní projdeme "doma" celý.
Učit děti na druhém stupni pro nás mimo jiné znamenalo čtyřikrát do roka jet něco málo přes sto kilometrů na přezkoušení do jedné ze škol pověřené ministerstvem k "plošnému testování". Přezkoušení trvalo buď jeden anebo dva celé dny a bylo to opravdu náročné. Zkuste se jako dítě plně soustředit a podávat maximální výkon 8 hodin v kuse a pod dozorem cizího pána z ministerstva školství. Zajímalo by mne, jak by asi dopadlo dítě z nějaké "normální" školy, pokud by bylo v jednom či dvou dnech zkoušeno ze všech předmětů a z látky i za polovinu školního roku. Ale dětem to prospělo a tato dřina se zúročila v jejich úspěších po přechodu do školy "normální".
A tak se nelze divit, že nástup pana Chládka na ministerstvo školství nás, mírně řečeno, znejistil. Kdyby pan Ištvan "neshodil" vloni vládu, tak by domácí vzdělávání na druhém stupni už bylo kryto zákonem. Takhle bylo vydáno všanc lidem, kteří mu z ideologických důvodů nefandí. Proto jsem napsal panu ministru Chládkovi a apeloval jsem na něj, aby se proti domácímu vzdělávání na 2.stupni nestavěl. Jeho reakce mne více méně uklidnila, stejně jako mne v této věci uklidnil jeho koaliční partner ve vládě, pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL a bratr v Kristu.
O to více jsem byl překvapen, když jsem se z různých článků v našich médiích a v posledu i z článku na Neviditelném psu dozvěděl, že pan Chládek domácí vzdělávání na 2.stupni kategoricky "zařízl". Alespoň takový byl můj jednoznačný dojem z těchto článků.
Ihned a s horkou hlavou jsem napsal důrazný email panu Chládkovi, abych byl vzápětí zchlazen jeho asistentem panem Macurou. Ten mi totiž odpověděl, že testování bude nadále pokračovat a to z popudu pana ministra nejen na šesti, ale dokonce dvanácti školách v republice. Tedy vzdělávání na 2.stupni uzákoněno sice nyní nebude, ale prakticky jde o zlepšení stavu, který byl dosud.
Přijde mi férové přiznat panu Chládkovi dík za to, že přes svoje osobní a jistě i ideologické výhrady k domácímu vzdělávání na druhém stupni, nezneužil svou moc na úkor nás rodičů, kteří z různých důvodu chceme nebo potřebujeme děti vzdělávat doma.
Autor je duchovní Křesťanského společenství K. Šenov