Po velké euforii skončil světový hokejový šampionát pro české fanoušky zklamáním, když národní tým nakonec obsadil až čtvrté místo. Články sumarizující dění na ledě pak v médiích doprovodily informace, že pokračuje vyšetřování kauzy reprezentačního trenéra Vladimíra Růžičky podezřelého z přijetí úplatku za protežování syna jednoho ambiciózního otce.

Neúspěch národního týmu a Růžičkova kauza však spolu těsně souvisí. Nejde přímo o Růžičkův případ, ale o celkové poměry v českém hokeji, zejména v tom mládežnickém, o nichž – právě i v souvislosti s kauzou trenéra národního týmu – vyšla nedávno řada článků.

Vraťme se ale na konec celého kauzálního řetězce, k hokejové reprezentaci. Jejím nejlepším hráčem byl třiačtyřicetiletý veterán Jaromír Jágr, což je sice úchvatné, avšak zároveň alarmující. Bez něj by národní tým patrně skončil přinejlepším už ve čtvrtfinále. Achillovu patu mužstva představovali obránci. Problém však primárně nespočíval ve špatné nominaci, neboť vlastně nebylo kde brát. Trenér možná mohl do reprezentace povolat jiná jména, ale asi ne lepší hokejisty.

Patrně nejlepšímu aktivnímu českému obránci současnosti Marku Židlickému je už 38 let. Jeho klub z bojů o Stanleyův pohár, jimiž vrcholí kanadsko-americká Národní hokejová liga, sice nakonec vypadl, Židlický však v jednom z posledních zápasů utrpěl otřes mozku a do Prahy na šampionát tak stejně přijet nemohl. Jak příznačné.

Ještě před takovými deseti lety působilo v zámořské NHL, nejlepší světové lize, přes šedesát českých hokejistů. V letošní sezóně ani ne čtyřicet, přičemž těch opravdu špičkových je mezi nimi jen pár. V kvalitních evropských soutěžích, švédské či švýcarské, od nás nehraje skoro nikdo, ruská Kontinentální hokejová liga, kde působí řada reprezentantů, skomírá a s kvalitou šla dolů. Úroveň domácí hokejové extraligy moc extra není. A pokud se zužují možnosti výběru, není divu, že národní tým přestává stačit na nejlepší světová mužstva.

Příčinu tohoto jevu pak nutno hodně hledat ve finančním rozměru českého hokeje, a to od žákovských týmů. Hokej je drahý sport, rodiče musí do své ratolesti investovat značné částky, nejen za takzvané výchovné při přestupu. V součtu, než se chlapec dostane od žáčků na práh dospělosti, minimálně statisíce korun. Reálně často i víc, zvláště pokud chtějí či musí synovi zajišťovat dobré místo v sestavě i nějakými těmi, jak se říká, sponzorskými dary.

Takový systém ale dusí a eliminuje talenty z méně majetných rodin a podporuje ty, které rodiče, bez ohledu na míru sportovních vloh, dovedou agresivně protlačovat někdy opravdu za každou cenu. Jenže protekční dřevo bez talentu se do NHL stejně nedostane a s hokejem v dospělém věku skončí.

Český hokej proto asi nečekají dobré časy a hrozivé je též to, jak hokejové poměry v nemalé míře odrážejí stav celé společnosti.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus