SPOLEČNOST: Dočkáme se ombudsmanky?
Stěžejním zadáním pro veřejného ochránce práv je kontrolovat veřejnou správu a věnovat se stížnostem jednotlivců na ni. Ombudsman chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo pokud jsou úřady nečinné. Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a k ochraně před diskriminací.
Ombudsman a jeho zástupce jsou voleni Poslaneckou sněmovnou na období šesti let z kandidátů navržených prezidentem a Senátem. Zvolen může být pouze na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období.
Brzy budeme mít šanci dohnat další ztrátu na seveřany, kteří jsou proslulí vysokou mírou zastoupení žen ve veřejných funkcích. Horní parlamentní komora i prezident republiky již svoji nominační úlohu v minulém týdnu splnili, a tak se jen čeká, kdy se definitivní hlasování o novém ombudsmanovi odehraje na půdě čerstvě zvolené Poslanecké sněmovny.
Mezi uchazeče o práci veřejného ochránce patří tři ženy a jeden muž. Tím je prezidentem navržený kontroverzní aktivista John Bok. Soutěžícími ženami jsou bývalá poslankyně za ODS Eva Dundáčková, rovněž favoritka Václava Klause, a Senátem nominovaná dvojice Eva Brožová a Anna Šabatová. Pozice Evy Brožové je však komplikována stávající funkcí předsedkyně Nejvyššího soudu a trochu také profesními a mediálními spory, jichž byla účastna. Nejžhavější kandidátkou na veřejnou ochránkyni práv je někdejší ombudsmanova zástupkyně Anna Šabatová, podporovaná sociálními demokraty, šéfem TOP 09 Karlem Schwarzenbergem, místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou a pravděpodobně též komunistickými zákonodárci.
Negativně se však o Šabatové vyjadřuje předseda senátorů ODS Tomáš Julínek. Pro něj je „představitelkou doby minulé“. Svým způsobem má pravdu, Šabatová symbolizuje kontinuitu boje za lidská práva za komunistické normalizace i dnes. Patří k prvním signatářům Charty 77, spoluzakládala Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, v roce 1998 obdržela Cenu Spojených národů pro lidská práva, v současnosti je předsedkyní Českého helsinského výboru.
Doménou Anny Šabatové jsou problémy související s diskriminací – sociální, rasovou apod. Důraz na sociální péči s ní sdílí i další, byť Senátem vyřazený uchazeč o ombudsmanské křeslo, Václav Krása z Národní rady osob se zdravotním postižením. A sociální témata, která pro zájem občanů i v minulosti obstarávala většinu z agendy veřejného ochránce práv, mohou právě v éře reforem a rozpočtových škrtů brněnskou ombudsmanskou kancelář doslova zavalit. K možné nelibosti Tomáše Julínka a některých jeho spolustraníků.
Přitom se už zdálo, že ideologická válka o ombudsmana je za námi. Dlouho trvalo, než česká pravice připustila, aby mohl koukat pod prsty státním institucím a z popudu stěžujících si lidí řešit kauzy protiprávního či jinak nevhodného jednání nebo aby se mohl zabývat případy diskriminace. Prezident Václav Klaus teprve před několika měsíci ocenil práci a výsledky veřejného ochránce práv.
Na popularizaci úřadu ombudsmana má lví podíl nedávno zesnulý Otakar Motejl. Jeho erudice, ochota pomáhat a hlavně přirozená autorita mu coby prvnímu veřejnému ochránci práv v České republice získaly důvěru lidí, ale i špiček politické a soudní moci. Typické například je, že i tam, kde ombudsman s týmem svých spolupracovníků v rámci daných kompetencí zasáhnout nemohl, poskytl stěžovatelům alespoň cennou radu.
Vedle zvolení ombudsmanky nám ale ke skandinávskému vzoru zbývá přinejmenším ještě jeden krok. Po nějakých sto letech strávených u královského dvora byl ombudsman vnesen i do švédské ústavy. V České republice dosud funguje na základě běžného zákona a ústavní zakotvení by veřejnému ochránci práv a jeho obecně užitečnému úsilí určitě prospělo.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
