Povím vám podivný příběh z války, jehož hrdinou není voják a balíček karet, ale balíček normální, který mi měl přijít poštou...

To bylo tak...

Sedím u monitoru a brouzdám po internetu. Při této příležitosti jsem navštívil jednu nejmenovanou internetovou prodejnu a objednal si zboží. Vše proběhlo hladce, a to po známé ose nalezeno - vybráno - uloženo - potvrzeno - odesláno - očekávejte zboží. To jsem bohužel ještě netušil, že distributorem (resp. dodejcem ke mně domů) je podnik, který si říká Česká pošta.
Již několikrát jsem si objednal zboží přes internet a vždy to proběhlo tím způsobem, že u našeho domu zastavilo auto, z něj vystoupil pán, zazvonil na mě (či se dobouchal), řekli jsme si dobrý den a po obligátní větách "mám tu pro vás zásilku" a "jo, to je pro mě", jsem uhradil patřičný obnos, něco jsem podepsal a tím to ke spokojenosti všech skončilo. Ovšem Česká pošta (resp. někteří její zaměstnanci) provozuje dodání zásilky "až do domu" tak nějak podle vlastních zvláštních pravidel. Nejenom podle vlastních pravidel, ale hlavně si pod pojmem "dodávka až do domu", představuje něco jiného než "dodávku až do domu".

Pln očekávání, že konečně dorazí mnou objednané zboží, jsem se jednoho dne ráno zděsil, proč mám ve schránce "(ne)doručenku". Chtěl jsem ji sem okopírovat, ale protože si ji nechali na poště při převzetí zásilky, už nemohu. Nejdůležitější ovšem je, že zněla na jméno mojí manželky. Při potvzovacím mailu jsem totiž uvedl jako jednoho z možných příjemců svoji ženu, což jsem logicky učinil pro případ, že nebudu doma, protože i já chodím občas do práce. Jak krásně logické.
Bohužel, v takovém podniku jakým je pošta, tuto možnost neznají. Mýslím tím možnost vyzvednutí zásilky více lidmi. Co naplat, že i na "balíčku", je napsáno adresát "pan a paní X a X-ová". Rozhodující je pro vyzvednutí to, co je na "(ne)doručence". A tam už figurovalo pouze jméno mé ženy. Proto jsem ihned volal na poštu, jak postupovat při vyzvedenutí zásilky, kdybych si pro ni přišel já, nikoliv žena. Pokusím se zde o přepis hovoru s poštou tak, jak jsem si ho zapamatoval.

Jen úpro úplnost dodám:

- zásilka byla označena jako doporučený dopis
- pokus o dodání nebyl uskutečněn z důvodu jejího většího rozměru
- výše uvedeným byla "(ne)doručenka" poctivě označena

A zde je onen hovor (P-pošta, J-já):

P. Počtááá

J. Dobrý den, XXX (jméno) z ulice XXX, č.p. XXX. Já mám tady vod vás ve schránce takovou tu doručenku, že mi přišel dopis a je na tom dobírka stovosumdesát korun. Sem to tam dneska ráno našel.
P. To je možný, no.

J. Ale vona je ta doručenka jako, no, na mojí ženu.
P. Tak ať si přijde.

J. No ale tu zásilku sem si vobjednal já.
P. To ne, když je to psaný na vaší jako... ženu.

J. V pořádku, ale ono je to označené jako doporučený dopis, ale vim, že je to takovej menší balíček.
P. Tak jestli to je balííík, tak to neni tady u nas, ale na tý poště XXX (adresa).... tam se skladujou balíky.

J. Tak to asi těžko, když na doručence mám jediný spojení na vás... To by ste mi sem asi těžko dávali spojení na vás, že si to mam u vás vyzvednout.
P. No tak to asi jóóó. nóó.

J. A můžu si teda přijít?
P. No to né, to tu budete mít až zejtra.

J. Jak zejtra?
P. No tak to má pošťačka eště u sebe, néé.

J. Ale já tu doručenku našel ráno ve schránce.. to už asi nebude mít pošťačka tak dlouho u sebe?
P. Tak je to tady, nóó.

J. A proč mi to pošťačka nedonesla, že je to větších rozměrů, vono je to tak voznačený na tý doručence?
P. No, to si pošťačky jako rozhodujou samy, nóóó, co jako doručej, si vezmou sebou.

J. Takže jako i doporučený dopisy? Ty snad nosej, néé?
P. No, když je to jako větších rozměrů, tak jako nemusej.

J. Tak se mi podivejte, jak je to teda velký, že to nepřinesla.
P. To nemužu, jako nic vám vo tom říc.

J. Proč?
P. Je to přece ná, jako vaší tó, ženu.

J. Tak vám děku... (zde mi byl z neznámých důvodů ukončen hovor)...

Takže: Kdybych se představil do telefonu jako moje žena, tak by ta paní na druhém konci asi ochotně vypovídala o tom, co je v té zásilce. Navíc. Pokud bych ji neupozornil na to, že na doručence je, s odpuštěním, razítko jak kráva, že je zásilka uložena na jejich adrese, poslala by moji ženu na hodinový pochod na jinou poštu.
Další. Vůbec ji celou dobu NEZAJÍMALO, o co jde. Paráda. Až si příště zavolám, jestli mojí ženě přišlo to kilo semtexu... Taky nezvedne ani p***l. Přece mi nesmí o zásilce nic říct. Vysvětlím. Pokud tedy zavolám příště na poštu a optám se, jestli jim nepřišel balík s heroinem, bude jí to taky u zadku... A navíc. Tato otázka nebude z mé strany ničím jiným, než dotazem. Policie ať si taky políbí...

Ale to jsem jenom trochu odbočil. Nejsmutnější na tom je, že jsem si zaplatil (připlatil) nějakých šedesát korun za to, že nebudu muset v podstatě zvednout svoje pozadí a budu mít to, co jsem si objednal, doma. To se nestalo. Naopak. Kdosi opět pouze vyždímal peníze, plýtval mým časem a ještě neodvedl svoji práci. Vzhledem k tomu, že předmětem zásilky byla plátěná maska, která váží deset gramů a vejde se do kapsy, škoda mluvit.

Závěrem: Jak si asi musí připadat ta internetová prodejna? I toto jí odhání zákazníky. Objednám si příště něco u ní, pokud budu vědět, že jejich "partnerem" je Česká pošta? A jak si připadám já? Jako blbec, přesně dle titulku Dneska podáte, zítra zvoráme.

A hlavně. Co tu otravuješ, tady si na poště?!