Přelétla mi minulý týden kolem špičky nosu zprávička, dá se říci ozvuk miniudálosti, bezvýznamné, avšak natolik významné, že se dostala do médií. Mělo k tomu dojít v Polsku. Nějaký mládenec se tam rozhádal se svou slečnou a konflikt vyřešil po svém. Naposledy s ní spočinul na mileneckém loži a vše skrytou videokamerou natočil, šikovně, aby sám nebyl k poznání, kdežto dotčené do obličeje vidět bylo. Pak to všechno proložil záběry z pornofilmů, sestříhal, upravil do formátu a rozeslal to elektronickou poštou do světa: podívejte, co dělá ve volném čase vaše dcera, kamarádka, studentka, sousedka... Pak tam ještě psali, že dotyčná je zoufalá, že má ostudu jak hrom a že polské právo je bezmocné, protože na něco takového neexistuje paragraf.

Přečetl jsem to a pustil z hlavy, jako vezmu za den veletucet událostí a miniudálostí a okamžitě je gumuju z paměti. Jenže drápek se zasekl. Nejsem si samozřejmě jistý, zda k tomu došlo a pokud k tomu došlo, zda se to stalo v Polsku a jestli se to stalo v Polsku, zdali je slečna zoufalá a polské právo bezmocné. Pokud je bezmocné, tak je to v Polsku s právem stejně na levačku jako u nás. Ale stát by se to mohlo. A právě nad tou možností se bouří feministická část mé duše.

Pokud by se to stalo, pak by to byl příklad toho nejhnusnějšího a nejpodlejšího sexistického padoušství. Ostudu by přece neměla mít ta slečna. Proč by měla mít ostudu? Neudělala nic, co by slečny v jejím věku a postavení neměly dělat. Sex je přece nádherná a požehnaná věc a kdo si ho neužívá, škodí sobě a dokonce i svému okolí, protože mu hrozí zapšklost a morousovatost a je třeba velké síly, aby se zapšklosti a morousovatosti vyhnul. Takže znovu, nic špatného ta slečna neprovedla.

Což se nedá říct o padouchovi, který videokameru a všechno nastražil tak, aby se k objektivu točil zády a pak se záznamem naložil tak, jak s ním naložil. Jestli vše bylo tak, jak noviny líčí, on se pokusil to děvče vystrčit na pranýř. To on má být na pranýři! Ta slečna prý dostává maily od masturbantů, kteří záznam viděli. Měla by dostávat dopisy od děvčat, které ten příklad sexistické nestoudnosti pobouřil. Asi takovéto dopisy:

Milá Katko (či jak se to děvče jmenuje), sděl mi jméno toho pazdráta a přidej jeho fotku a taky adresu domů i do zaměstnání, já se postarám, aby tenhle ksicht poznala každá holka v Polsku a v Evropě a na světě. Aby všechny věděly, co je to za mužskou hnidu. Aby už nikdy nedostal šanci něco podobného provést znovu. Jak to zařídit? Jednoduše. Už nikdy mu žádná holka nedá a ať si do smrti smrťoucí kupuje v trafice sprosté časopisy a večer ať je sám a hraje si pod peřinou s pindíkem.

Takovýto dívčí džihád by bylo možno proti autorovi sexistické mrzkosti vyhlásit.

Představa je to hezká. Ale znáte to, jak to v realitě chodí. Bůh ví, jak to bylo. Třeba úplně jinak. Třeba ti dva byli domluvení. Třeba to byla jenom flígna, jak se dostat do médií (ano, jsou lidé, kteří to považují za štěstí, být v médiích a užívat těch deset minut slávy). Třeba ta kamera byla jen jakoby nastražená a ve skutečnosti za ní stál kameraman a vedle něho zvukař a dva osvětlovači a klapka a svačinářka. Třeba je to událost jen uměle vytvořená a já jsem teď na konci desinformačního řetězce.

A třeba ten dívčí džihád vznikne – a na černé listině se ocitnu já. Nějaký ten důvod se vždycky najde a nápad je to dobrý.

LN, 25.2.2008