Pořád nechápu Klausovy výhrady proti zákonu o registrovaném partnerství. Podle něj zvýhodňuje homosexuální vztahy před manželskými. Opakuje náboženské výhrady, že manželství vzniká za účelem plození dětí, což u homosexuálů nejde (přesněji - nejde jen u mužů). Zapomíná, že řada rodin děti nemá, lhostejno, proč. Těmto rodinám by logicky měly být odebrány výhody manželství.

Poté, co Klaus začal dávat najevo svou nespokojenost s tímto zákonem, objevují se další, podobně koncepčně pojaté názory. Redaktor MFD T. Marjanovič se kloní na Klausovu stranu a nabízí dokonce "důkazy" o špatnosti zmíněného zákona. Ten by totiž vedl k požadavkům na povolení homosexuálních svateb. Podle něj se jednou provždy změní význam manželství - změní se v instituci na ukojování sexuálních a citových potřeb. To prý občany ohrožuje. Patrně ano, kdyby ovšem byla jeho prognóza pravdivá nebo aspoň podložená. Uváděná změna manželství je totiž jen pouhá spekulace. Dále Marjanovič tvrdí, že manželství není věcí soukromou, ale veřejnou. Důkazem má být jeho uzavírání před úředníkem a svědkem. S touto "logikou" je ovšem možné tvrdit cokoli. Další argument je zajímavější. Manželství omezuje roli státu (i když je veřejné?) a velký počet rozvodů roli státu posiluje. Pak by ovšem možnost homosexuálních svateb znamenala větší počet svateb, větší počet nerozvedených manželství, a tím pádem oslabení role státu, což je kýžený výsledek.

Den na to (15. 2. 2006) se na stranu odpůrců přidal R. Joch z Občanského institutu. Snesl "dobré" konzervativní i liberální důvody proti. Konzervativními míní třeba to, že homosexuální soužití není "mravně stejně dokonalé" jako heterosexuální, protože z něj nevznikne nová generace. To je stará písnička, apriori nevznikne ani u heterosexuálů. Společenské uznání homosexuálních svazků prý "nutně" povede k uznání incestu. No to jsou opravdu logické piruety.

No a konečně ve čtvrtek se ozval v Lidovkách M. Macek. V touze po uznání prý homosexuálové chtějí být považovaní po všech stránkách za normu, za zvyklost, za "nedílnou součást majority". To poslední je snad pochopitelné: jsou to přece lidé, a to stejně jako majorita obecně řádná. Mackovo liberální já mu velí se vzpouzet, aby "úchylka" byla uznána za normu. Tady mu mám velmi za zlé, že zneužil, zajisté vědomě, své inteligence. Odchylka či úchylka jsou sice synonyma, ale obecné povědomí ta slova subjektivně dělí na neutrální odchylku a zavrženíhodnou úchylku. To není fér, volat z ničeho nic po správném pojmenování. Macek se nestydí pindat takové kraviny, jako že heterosexuální svazky jsou "často" pevnější než homosexuální. No a? Jakou má ten výrok hodnotu? Stejně tak je pravda, že homosexuální jsou často pevnější než heterosexuální, to by zrovna Macek mohl vědět.

S homosexuály je to jako s Romy či Němci: ty "hlučné" nemáme rádi, a tak homosexuálové, kteří svou orientaci dávají okatě najevo, nám pod nos nejdou. Ale kvůli tomu přece nemůžeme ani jedny, ani druhé, ani třetí zatratit.

Já mám proti tomu zákonu také výhrady. Vadí mi, že se koncentruje jen na homosexuální vztahy. Nevím přesně, jak je zákonně vymezeno žití “na hromádce” či “na psí knížku”. Nevím, jestli po sobě mohou druh a družka dědit, jestli si mohou přebírat poštu či dostávat lékařské informace o tom druhém. Jestli ano, změnil bych v tom zákoně slovo “druh” a “družka” za “druh libovolného pohlaví”. Moje výhrada je už patrně jasná: registrované partnerství by se mělo týkat lidí bez ohledu na pohlaví a, beze srandy, na počet. Lidí žijících v trojúhelníku a víceúhelníku je možná víc než homosexuálů. No, libovolný počet asi ne, ale 4 by se možná hodilo, není problém ošetřit ekonomické či jiné zneužití.

Pořád však není ani jedněch, ani druhých tolik, aby úřední zpečetění jejich svazku něco ohrozilo.