Skoro se mi chce napsat: Bohužel! Nejsem příznivec pouličních scén, jakýkoliv větší dav ve mně vzbuzuje úzkost a z veřejných projevů emocí mám pocit trapnosti. Ne, určitě bych sám vejce neházel.

Ale nesdílím zodpovědný postoj většiny komentátorů i politiků, kteří tvrdí, že nás vajíčková aféra zavádí na scestí politického násilí a křiklounství.

Je to přesně naopak. Ano, dostat vajíčkem je nepříjemné a potupné a rozumím negativním emocím i rozladění Jiřího Paroubka. Dokonce s ním v jistém smyslu sympatizuji. Ale on i ostatní se už umyli a žádné jiné reálné škody nezaznamenali. Měli by přestat hystericky kvílet a zkusit na dotyčných událostech najít pro sebe to dobré, případně výhodné.

Tvrdím, že vajíčkiáda bude pro českou společnost prospěšná a svým způsobem očistná. „Objevuje“ totiž politiku pro generaci teenagerů a dvacátníků, kteří se o ni až dosud víceméně nezajímali a v drtivé většině ani nechodili k volbám. Ale jestli zatuchlou a v patu uvízlou českou politiku může něco zachránit, pak jsou to oni. Představují možná až dva miliony potenciálních voličů. To je přesně ta síla, která rozhodne příští i další volby.

Jistě zdaleka ne všichni používají internet, ale já jim říkám „facebooková generace“. Facebook je takzvaná sociální síť, tedy internetová stránka, kde můžete komunikovat s ostatními, sdílet s nimi své názory, ale i další obsah (třeba fotografie nebo videa). A především zde můžete diskutovat, případně přesvědčovat ostatní. Je to moderní obdoba tradičních míst, na kterých vždycky probíhal veřejný život - ať už to byly hospody, kavárny nebo náměstí. A právě především na Facebooku vzniklo ono „hnutí vajíčkového odporu“. To je ten tajemný organizátor, o kterém všichni mluví. Ne, neexistuje žádná ústřední postava nebo „mozek“, který by celou operaci vymyslel a řídil. Vlastností sociálních sítí je, že se v nich překvapivé a chytlavé nápady šíří samovolně.

Startovacím impulzem byla náhoda - prostě někdo na nějakém mítinku hodil vajíčko na Jiřího Paroubka a on na to zareagoval arogantním, nesympatickým způsobem. Vznikla ne jedna, ale desítky skupin, které téma nějak „řešily“. A část se domluvila, že bude na dalších mítincích v házení vejci po Paroubkovi pokračovat. Šéf ČSSD je pověstný svou posedlostí veřejným míněním. Každý svůj postoj i tah si nechává proměřovat drahými výzkumy. Je tedy s podivem, že zcela pominul to, co se nabízí a co je pro moderní politiku dnes už esenciální. Totiž že se nezaměřil také na internetové sociální sítě, které jsou tím nejlepším a také nejpřesnějším barometrem nálad a postojů facebookové generace. To není tupý dav, který se nechá manipulovat.

Srovnávání s fašistickými bojůvkami je sprosté, ale hlavně neinformované. Vrhači vajíček a jejich sympatizanti jsou ve velké většině inteligentní, vzdělaní a přemýšlející mladí lidé. Na začátku byla recese a chuť vymezit se proti politickému stylu, který pro tuto generaci symbolizuje Jiří Paroubek. Ale pozor, on ho symbolizuje nejlépe, ovšem mohl to být třeba i Mirek Topolánek nebo Jiří Čunek.

Házení vajíček se stalo celonárodním happeningem, svými měřítky se však nepochybně vymklo představám všech zúčastněných. Převládajícím pocitem facebookové generace, původně oslněné a pobavené vajíčky rozprsklými na Jiřím Paroubkovi, je teď zhruba tohle: ano, možná jsme to tak trochu přehnali a asi bude dobré toho nechat. Pojďme říct svůj názor jinak. Třeba ve volbách. To je podle mého hlubokého přesvědčení katarze vajíčkové války. Vsadím všechny letošní honoráře z Lidových novin na to, že účast lidí mezi osmnácti a pětatřiceti - tedy těch, kterých je dnes pouze na Facebooku kolem čtvrt milionu - bude v příštích volbách výrazně vyšší než v předešlých. Většina z nich totiž ví, že házet vajíčky se nemá a že je to vlastně pitomost. A tak svou „občanskou povinnost“ budou brát jako možná pokání, možná logické pokračování tohoto happeningu. A to je šance pro politiky, nebo ne?

Jenže oni to neslyší a melou si svou. Jiří Paroubek o tom, že vše zorganizovala ODS. Topolánek to obrací úplně a prohlašuje, že si vše zorganizovala sama ČSSD. Už se úplně pomátl? Chce být dalším terčem na řadě? Ať se zeptá svého kandidáta do Evropského parlamentu Eduarda Kožušníka, který v sociálních sítích vede výbornou a efektivní kampaň.

Teď mají velké i malé politické strany unikátní šanci. Buď se facebookové generaci otevřou a přizvou ji do politiky. Nebo ji definitivně ztratí.

LN, 29.5.2009

Autor je novinář