SPOLEČNOST: Díky, Báro!
Velká naděje českého sportu prožila své dospívání po konci studené války. Svět začala blíže poznávat v době, kdy česká společnost znovuobjevila demokratické ideály a opětovně se s nimi ztotožnila. Jak sama vzpomíná, místo schůzkami pionýrského oddílu trávila léta za školní lavicí účastí na přednáškách o situaci lidských práv na krizových místech planety jako je kupříkladu Tibet. Ten je shodou okolností již přes půl století okupován sousední Čínou, která si jej nárokuje jako tradiční součást svého impéria. Nemusím zdůrazňovat, že do zahájení olympijských her Čína Tibet nejenže neopustí, ale dle léty vypracované propagandistické strategie rozšíří obhajobu jeho záboru do monstrózních rozměrů.
Není tedy divu, že mladá atletka považuje olympiádu pod kontrolou Číňanů za cosi nepřiměřeného a vcelku očividně potlačujícího poslední zbytky přesvědčení o nerozlučnosti výrazů „olympionismus“ a „demokracie“. Buďme na Barboru Špotákovou hrdi. Ani ne tak pro její zlatou medaili, jako pro její odvážný a pevný občanský postoj, kterému by se od ní mohl kdejaký funkcionář přiučit.
Autor je student, spolupracovník Institutu K.H.Borovského
