Ztratíme-li smysl pro vnitřní ordnung, dříve nebo později nám někdo vnutí svůj vlastní pořádek.

Křesťansko-sociální unie v Bavorsku přišla s programem Die Ordnung. Je to opravdu velká provokace. V době, kdy se na evropském oltáři rozvaluje zlaté tele multikulturalismu a běda každému, kdo se mu neklaní, někdo zničehonic sebevědomě prohlásí, že základem naší civilizace je není multi, ale mono, že filozofickou podstatou naší civilizace není ideologie multikulturalismu, ale idea monoteismu. Die Ordnung je opravdu Die Provokation.

Je samozřejmě smutné, že s touto proklamací přichází politische partei a nikoli kirche, ale na tom vlastně nezáleží. I tohle je tak trochu součást naší evropské tradice – už ve Starém zákoně čteme, že když lidé něco nechtějí pochopit vlastním rozumem, pošle jim Hospodin nápovědu prostřednictvím osla.

Důležité je, že v době, kdy se v křesťanských svatostáncích korektně káže nebo potichu zpívá, zatímco německé, francouzské a britské mešity se pomalu, ale jistě proměňují v expanzní nádrže, přichází někdo s odkazem na originální a silné hodnoty evropské civilizace.

Dostojevskij napsal, že není-li Boha, všechno je dovoleno. Kde na tom byl? Vyčetl to v Bibli. Dnešní liberální intelektuál se tomu samozřejmě vysměje. Ruská veteš, co s tím dnes chcete dělat?! A bude zdůrazňovat, že dnes žijeme v jiné době, kdy cílem je, aby všichni měli právo na všechno a nikdo v podstatě nebyl za nic zodpovědný. Protože tak se dnes chápe svoboda.

Většina těch, kteří dnes vytvářejí veřejné mínění, je přesvědčena, že žádný Bůh samozřejmě není, takže logickým důsledkem je přesvědčení, že všechno je dovoleno. Bible? To je ten starý krám, na který před nedávnem v jednom nočním pořadu české veřejnoprávní televize kdosi umístil lajnu kokainu a nevzbudilo to vůbec žádný ohlas.

Trochu nám nedochází, že cesta bez respektu k nadčasovým pravidlům a život bez vnitřního řádu je cesta do pekel. Protože až to opravdu bude tak, jak se to dneska chce, až budou mít všichni právo na všechno a nikdo se nebude ničemu divit, přijde zákonitě doba, kdy nebude mít nikdo právo na nic. A pak se zase budou divit všichni, protože ideologii ničím neomezené svobody bez hranic vystřídá totalitní systém.

V dějinách to tak vždycky bylo – když se vytratila vnitřní pravidla, která si ukládáme sami, musela nutně nastoupit ta vnější, která nám někdo vnutil. Pokud si nedáme pozor, můžeme se od svých švédských stolů velmi rychle dostat do hladomorny. Pokud se nedokážeme svobodně rozhodnout pro život v hranicích svých domácích hodnot, je jenom otázkou času, kdy přijde někdo cizí a vnutí nám svoje hodnoty.

Žijeme v době, kdy se v Evropě rozpouštějí fyzické hranice. Nejsme schopni zajistit kontrolu na svých vlastních státních hranicích, což je samozřejmě velice riskantní. Ale je tady něco ještě mnohem riskantnějšího, totiž fakt, že se nám rozpouštějí hranice myšlenkové, že pomalu ztrácíme svoji identitu, svoje myšlenkové zdroje. Pokud se tento trend neotočí, pokud opravdu ztratíme veškerý smysl pro vnitřní ordnung, pro život na základě evropských, to jest židovských a křesťanských hodnot, dříve nebo později nám někdo zvnějšku začne vnucovat svůj vlastní pořádek. A to se nám určitě nebude líbit.