Přibývá siláckých projevů policie i soudů, politici hledají cestu ven z evropského společenství, dráty na hranicích jsou zase sexy. Je to jako pouštět si týdeníky z devětaosmdesátého – jen pozpátku.

Údajně protiteroristické hlídky policistů doprovázených vojáky se proměnily v hlídky protiživlové. Záznam zásahu proti dredaři na Florenci se stal virálním, stejně jako následná policejní tisková zpráva, nadepsaná Nastavili společnosti rozbité [sic] zrcadlo. Po jejím přečtení si hned připadám v bezpečí: „Policisté se rozhodli spáče vzbudit, neboť nebylo zcela zřejmé, zda dotyčný nemá například zdravotní problémy, nebo zda nemůže být nebezpečím pro své okolí.“

Nebyl to ojedinělý úlet. V Brně dostal podle svědectví městského zastupitele Martina Freunda starý beznohý žebrák od smíšené hlídky pětitisícovou pokutu.

Namítnete: zákony a vyhlášky přece platí pro každého. No právě: nevšiml jsem si, že by protiteroristické hlídky napařovaly nejvyšší možné pokuty za parkování na chodnících, nebo – promiňte, nejde odolat – šťouraly hlavní samopalu v účetnictví Čapího hnízda. Bát se jich musí hlavně ti, kteří trošku smrdí.

O hujerství policistů při návštěvě čínského prezidenta se toho napsalo dost. Ale asi ne dost na to, aby se pořád neobjevovali další, kterým policisté přijdou horliví málo, a tak chtějí budovat domobranu, nebo rovnou milice.

Že jeho autorita nebude nikomu pro smích, to stát nepřipomíná jen skrz policisty a vojáky. Když už soud minulý týden neprokázal, že by Igor Ševcov házel zápalné lahve na dům ministra obrany, nechal studenta vyhostit za to, že natáčel sprejování. Jsem už moc fotr na to, abych omlouval vandalismus, ale stejně mě na tom jedna věc zamrazila: zdůvodňování přísného trestu tím, že Ševcov nežije řádný život, jelikož je anarchista a chodí na demonstrace. Anarchismus není hnutí směřující k potlačení práv a svobod a svoboda shromažďovací je základním lidským právem. Haló? Volají osmdesátky, že chtějí svůj mustr na rozsudky zpátky.

Natahování drátů je nové přestřihování drátů

V úterý poslanci kývli na projednávání návrhu ústavního zákona o referendu o vystoupení Česka z Evropské unie. Že byl pro Úsvit a komunisté, to nepřekvapí. Že většina hlasujících poslanců ČSSD (28 pro, 5 proti) nebo ANO (17 : 10), to už zarazí.

Patetické „vracení se do Evropy“ se tak během pár let otočilo ve stejně patetický boj proti údajnému bruselskému imperialismu. Česko si s pomocí ostatních Evropanů postavilo čističky odpadních vod a akvaparky, ale když to začíná smrdět rizikem, že bychom museli začít být solidární i my, nastal čas zvednout kotvy. Víteco, oni na ty svoje „hodnoty“ ještě jednou dojedou.

Ruku v ruce s tímhle obratem jde volání po uzavření hranic. Už loni zkraje podzimu chtěli tři ze čtyř Čechů obnovení kontrol uvnitř Schengenu, tedy zrušení výsady, kterou v roce 2007 stejné procento populace vítalo. A ani předsedovi liberálnědemokratické strany není proti srsti nechat si nafotit modelkovský book u žiletkového drátu oddělujícího dvě evropské země.

Plnou parou back

Máloco z dětství mám tak silně zaryté do paměti jako euforii let 1989 a 1990. Policajti najednou přestali dávat lidem přes hubu. Padaly smrtící bariéry na hranicích, volalo se po co nejrychlejším návratu na Západ.

Trvalo to jen čtvrt století a tohle všechno z té úžasné doby zažívám ve stejně kvapném tempu znova. Škoda, že pozpátku.