SPOLEČNOST: Děti noci a punkové gesto
Denně se dozvídáme z průzkumů agentur, jak by dopadly volby v tom kterém kraji a jaké jsou preference stran mezi čtenáři toho či onoho periodika, ale názor příslušníků věkové kategorie, která získá co nevidět volební právo, je údajně něco jako nebezpečná výbušnina, dýka do zad, pubertální rozmar a kdesi cosi… Rathovi spřízněnci nenechali nic náhodě a zacpali středoškolákům hubu. Jako pozitivum na celé kauze lze vidět snad jen to, že socialisté takto neomaleně prozradili svou nejistotu a obavy z výprasku.
Ve dnech, kdy zklamaní studenti chodí či nechodí k imitaci uren, začal českým kyberprostorem kolovat Zelenkův provokativní klip s Marthou Issovou a Jiřím Mádlem, výbornými herci z nejmladší generace, kteří spolu nedávno zazářili ve filmu Děti noci a oba dva získali za své role poprávu hlavní cenu ve své herecké kategorii na karlovarském festivalu. Ovšem humor aktuálního recesistického dílka je spíše takový snowborďácký. Od režiséra snímku Karamazovi bych nečekal, že jeho dalším popularitou srovnatelným snímkem bude Přemluv bábu.
Musím přiznat, že jsem se u klipu dost nasmál. Ale vzápětí mi zatrnulo, když jsem si představil sám sebe jako penzistu, který zhlédne tento drsný apel na teenagery, aby přemluvili prarodiče k volbě nelevicové strany. Vzhledem k publicitě, které se klipu dostalo, je jasné, že se nejedná o srandu, natočenou partičkou kamarádů pro pobavení, ale že bylo od počátku záměrem skutečně oslovit voliče. Pochopitelně nikoli haněné důchodce, ale jejich laxní vnoučata. Možná si aktéři neuvědomili, že lidé v důchodovém věku mají přístup k internetu zcela běžně a jejich video tudíž zhlédnou též a moc se bavit nebudou.
Na klipu mi vadí dvě věci. Za prvé paušalizace: dle protagonistů jsou voliči levice výhradně důchodci z venkova. Což pochopitelně není pravda, nemalou a mnohem nebezpečnější sociální skupinou jsou frustrovaní lidé středního věku. Naopak vynecháme-li skalní příznivce KSČ(M), domnívám se, že pluralita voličské přízně je mezi seniory dost pestrá (alespoň mezi těmi, které znám, a není jich málo). Za druhé, a mnohem více, mi vadí forma sdělení: je urážlivá. Je celkem jedno, zda to je či není recese, ale když o starém člověku hovoříte opovržlivě a nazýváte jej bábou, sotva můžete chtít, aby se zamyslel nad oprávněností podstaty vašeho sdělení. Výsledek je nulový nebo kontraproduktivní (pokud se nějaký junior poté, co ho přejde záchvat smíchu, rozhodne přeci jen k urně zajít, naopak jiný uražený senior na just zvolí Paroubka).
Aby bylo jasno, nejsem starý paprika ani citlivka, do důchodu mi zbývá ještě třicet let práce a budu volit přesně tak, jak nabádají Mádl s Issovou (ovšem jistěže ne díky nim). Jejich punkové gesto ale zraní i ty, které zranit nemělo. Zraní je zcela nepoliticky, ale lidsky. Jste dementní trosky, můžete za komanče, jde vám jenom o levný žrádlo, pletete se nám pod nohy mezi regály v supermarketu, jděte nám z cesty. Nemohu si nevzpomenout na Karla Kryla a baladu z jeho první desky: Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně…
Nevidím problém v tom, vyprávějí-li se u piva anekdoty o důchodcích, homosexuálech a černoších. Problém ale nastane, pokud se říkají v televizi. Protože pokud člověk něco zveřejní, dává najevo, že za tím stojí. Sdělení dostane svoji váhu a na rozdíl od hospodské srandy se pak těžko vysvětluje, že proti důchodcům, gayům a černochům dotyčný ve skutečnosti nic nemá, že to byl jenom takovej fór.
Nemyslím si, že je to výzva k pokrytectví, ale k autocenzuře v dobrém slova smyslu, dané nikoli direktivně, ale slušností a sebereflexí. Je to stejný rozdíl jako mezi mluveným a psaným slovem: kde bych řekl nasrat, napíšu naštvat. Jsem pokrytec, pokud o zákeřné sousedce hovořím s manželkou jako o bábě, ale když ji potkám před domem, pozdravím ji a oslovím paní Lukasová? Bez této „přetvářky“ by lidská společnost sotva mohla fungovat. Protože kdybych paní Lukasové dnes řekl bez skrupulí „ty odporná bábo“, mohl bych zítra začít vážně uvažovat o tom, jestli ji nemám praštit klackem po hlavě.
Ovšem naprostá většina vrstevnic naší sousedky ve mně nevyvolává potlačovanou potřebu oslovovat je vulgárně ani chovat se násilně. Babiček a dědečků, kteří se v Kauflandu rozhodují, zda koupí trvanlivé mléko za 8,90 či čerstvé za 12,90, a pak u pokladny přepočítávají drobné, je mi líto a nepřekážejí mi…když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce...
Demokraticky smýšlející občan a volič některé ze stran preferovaných triem Zelenka, Issová a Mádl by se od toho komunistického či postkomunistického měl lišit především slušností a odmítnutím dělení populace na antagonistické skupiny (ten hezký temín si z marxistické občanské nauky ještě pamatuji). Dotyční se bohužel prezentovali opačně a přepískli to. Že jsem se u jejich produkce docela nasmál, na tom nic nemění.
Výsledky studentských voleb jsou díky bezprecedentnímu nátlaku sociální demokracie a poddajnosti školských úředníků tajné a předvolební generační poselství „mládeže“ tudíž není založeno na číslech, ale na dojmu, který zanechal klip Přemluv bábu, končící záběrem na hrob a příslibem odkazu na hard porno. Lepší prezentaci frackovitosti teenegerů by snad nevymyslel ani mág Tvrdík. A možná ani Johny Rotten.
