Manželství pro všechny, děti pro každého
Nepochybuji o tom, že po uzákonění manželství pro homosexuální páry bude následovat tlak na uzákonění manželství pro všechny, kteří po něm zatouží. Právo na manželství se stane „základním lidským právem“. Nedomnívám se, že by tím byla jakkoli ohrožena tradiční rodina typu táta – máma – dítě. Nic jiného pro zachování lidstva stejně nemáme, ať už jsou rodiče sezdaní nebo ne. Ani momentální rozpad společenského konsensu ve výkladu základních pojmů týkajících se manželství, rodiny a sexuality není koncem civilizace, ta přežila horší katastrofy. Avšak líbezná maska rovných příležitostí, kdo by protestoval, nenápadně skrývá jednu nechutnou okolnost. Jde o velký, převeliký byznys, v němž homosexuální páry hrají roli pouze okrajovou. Jsou jenom dalšími v řadě, kterým zákon umožní legálně, se zákonným nárokem a za přispění státu koupit si dítě.
Ostatně již nyní si můžete koupit děcko. Je jedno, jestli jste homosexuální, heterosexuální, jinak sexuální, svobodný, ženatý, pár, skupina nebo jednotlivec. Koupíte si vajíčko, sperma vybraného plemeníka, libo-li směsku, koupíte si dělohu, odkoupíte novorozeně. Kdybyste náhodou nenašli rozmnožovací ústav, sjedete to přes internet nebo kamaráda - kamarádku, není to tak drahé a NENÍ TO TRESTNÉ! Vždyť přece, jak pravil před sněmovnou mladý uvědomělý gay, každý lidský život má svou cenu. Pravda pravdoucí. Dokonce i český Ken už se chystá do roztomilého dětského pokojíčku zakoupit si děťátko.
Podívejme se na důsledky pořízení dítěte doslova za každou cenu - pro ně.
Jeho osobní historie, stejně jako každého z nás, začíná momentem početí, nikoli momentem „předání“. Nehrajme hru na to, že dědičnost neexistuje, nerodíme se jako tabula rasa. Jádro oplodněného vajíčka nese kompletní informaci o svém rodinném a rodovém původu, půl napůl ze strany biologické matky a biologického otce. (Geny nevyčuráš, jak říkají zkušené matky, když se synek potatí.) Na hardu máme geneticky a epigeneticky nahrané nejen fyzické parametry jako barvu kůže a vlasů, vzrůst nebo stavbu kostry a svaloviny, ale i mnohem subtilnější obsahy psychologické, sociální, kulturní a spirituální povahy, které přecházejí dělením do každé další buňky našeho těla a milióny různě silných vláken tvoří naši identitu. Čerpat z tohoto dědictví a nakládat s ním podle vlastního uvážení patří ke svobodě člověka. Každý ke svému bytí potřebujeme znát svůj původ, v dobrém i zlém. Myslet si, že přetnuté kořeny stačí zalévat LÁSKOU, je sobecká iluze, zvláště když jste to vy, kdo je přetnul. I pes pocházející z množírny má nějaký doklad o svém původu. Děti z umělých oplodnění se sdružují a hledají svého otce číslo xyz, aby se mu aspoň jednou mohly podívat do očí, rozpolceny ve svém já láskou a vděčností k matce, která jim dala život a zároveň je připravila o jeho druhou část.
Jelikož pohlavní buňky jako živý materiál kódují emoční, motivační a vztahové klima při početí a během těhotenství, celoživotně nás ovlivňuje, jestli nastalo nehodou, z lásky, znásilněním, inseminací nebo pod mikroskopem s následným umístěním do mražáku. O klíčovém významu vztahu matky k očekávanému dítěti pro jeho další vývoj je snad zbytečné se zmiňovat, jsou to skutečnosti dostatečně známé a prokázané. Lidé nechtění nebo přeživší pokus o potrat by mohli vyprávět. V krátkosti - během oněch devíti měsíců se tvoří – má tvořit - pevné sepětí matky s dítětem, jehož prostřednictvím získává dítě předpoklady pro budování dalších vztahů jak k jiným lidem, tak k sobě.
Nájemná „matka“ nic z bazálních potřeb dítěte nesplňuje. V roli bachaře nosí vězni potravu, než ho propustí. Symbiotické spojení nevzniká. Pokud by vzniklo, nemohla by je prodat ani darovat. Citovou nádrž dítěte plní - prázdno. Že se na ně někde někdo těší, k němu nedolehne. Po porodu, pokud se nenarodilo s vrozenou vadou, neboť tak objednávka nezněla, je předáno majiteli, laktace se zařízne, rána zašije, operace skončila, zapomeňte. Bylo nebylo. A všichni jsou tak šťastní.
Ani dynamika separačních procesů postupného vzdalování dítěte od matky na ose od závislosti k nezávislosti (mateřské mléko, kašička, školka, škola, Nový Zéland, dospělost) neprobíhá přirozeně, neboť primární vazba byla narušena už před narozením s trvalým následkem. Studií na toto téma nesčetně.
V západní Evropě si „rodiče“ mohou nechat sestrojit kojence na míru. (Žádané jsou slovanské nosnice, Indie a Afrika je levnější a víc humanitární.) Protože rodinou je kdokoli, kdo se za ni prohlásí, a základním atributem rodiny je dítě, právo na ně se stává dalším „základním lidským právem“. (Co takhle alimenty, anonymní tatínci? Žádné obavy, ministryně to dorovná z kapes těch, kteří za své děti a rodiny vzali zodpovědnost.) Rodina je od slova rodit. Teprve pak nastává krmení, přebalování, praní, vaření, procházky, kroužky a rozvíjející aktivity. Laskavá péče nerovná se rodičovství. Přijde až po tom, co se dítě vlastnoručně počne, odnosí a porodí. U adoptovaných dětí chybí kontinuita počátku, ale nejsou vydávány za vlastní. Dítě, širší rodina, škola, ošetřující lékař i sousedé jsou s tímto faktem obeznámeni. V tomto ohledu působí naše instituce zajišťující náhradní rodinnou péči velmi osvíceně. (Osvojené dítě i po třiceti letech společného života může mít rádo jiná jídla, poslouchat jinou muziku a smát se jiným vtipům než vy.)
Chápu velmi osobně bolest nenaplněné touhy po dítěti jak u homosexuálních, tak i heterosexuálních párů, pokud ji mají. Mezi nimi je však „drobný“ rozdíl: homosexuálové mají fyziologickou plodnost zachovánu, jejich překážka je rázu psychického. Tato bariéra zamezujepřístupu k rodičovství v samotném počátku.
S tím, že byla homosexualita vypuštěna ze seznamu chorob, naprosto souhlasím. Jakýmsi samospádem(?) se ale zařadila do kategorie „širší norma“, či dokonce vyšší forma sexuality. Zrušení proběhlo hlasováním (těsným), odborníci se řídili názorem, v němž ani sami nebyli jednotní. Přikláním se k definici homosexuality jako poruchy sexuální orientace, na rozdíl od všech pedo-, hebe-, zoo-, nekro- a dalších filií, které jsou skutečnými sexuálními úchylkami. I jazyk zachytil rozdíl, neboť homosexualita, nejpravděpodobněji vygenerovaná rodovou historií, neobdržela koncovku -filie. Není žádný důvod k pohrdání lidmi, kteří jakoukoli poruchou trpí, avšak není to ani důvod k oslavě, dokonce ani když jí subjektivně netrpí. Statisticky významně vyšší výskyt depresí a sebevražd u homosexuálních a trans osob je více důsledkem jejich osobnostního nastavení než tlakem netolerantní společnosti, jak je dnes rádo interpretováno. Můžete nesouhlasit, můžete mě kamenovat. Neznamená to žádnou nenávist, jako není nenávistné mluvit o anorexii jako o poruše příjmu potravy.
Jistěže homosexuál není pro to méně hodnotným člověkem a může být úspěšný ve všech oblastech lidského konání, schopen lásky, loajality a věrnosti. Ve všech oblastech kromě rodičovství. Ve vztahu typu jin – jin, jang – jang není pro dítě prostor a většina homosexuálů to tak i cítí. Pořízení další generace pouze přenese problém v různě transformované podobě na ni.
Podezření na sexuální zneužívání dětí vychovávaných homosexuály se nepotvrzují, zvrhlíci se vyskytují mezi homo- i heterolidmi, mezi vlastními i nevlastními rodiči. Rovněž obava z ovlivnění budoucí sexuální orientace není prokázána. Potíž je jinde, ukažme si na příkladu.
Titulek českého bulváru: Jsme stejná rodina jako každá jiná. Na fotce dva muži se třemi nemluvňaty. Vidíme děti s nejistým otcem okradené o matku a dva bezohledné dospělé, kteří si splnili své sny. Prostě rodina jako každá jiná. To, že si kluci rozdali role, jeden víc za tatínka, druhý víc za maminku, je pro dítě relevantní asi tolik, jako když jedna ze čtyř dcer pro potěchu otce začne hrát fotbal. I když se snahou, je to stále jen ROLE, hra, o kterou se nedá opřít, protože vnější a vnitřní faktory se neshodují. Je-li jeden z homosexuálního páru biologickým rodičem dítěte, není jeho partner rodičem č.2. Není vůbec žádným rodičem, je partnerem rodiče. Stejně tak u heterosexuálního páru.
Dítě vychovávané v homorodině, ať už adoptované nebo vlastní jednoho z rodičů, se bude cítit jiné. I kdyby zákazy a převýchova spolužáků potlačily či vymýtily posměch, i kdyby za každé pozdvižené obočí a překvapený pohled okolí hrozil trestně právní postih, jinakost zůstává a nelze ji popřít.
Srovnávací studie (Jak se daří dětem v různých typech rodin) jednoznačně potvrzují, že dětem vyrůstajícím s oběma biologickými rodiči se daří líp na všech frontách (zdraví, psychika, vzdělání, vývoj, chování). Člověk nemusí studovat dětskou psychologii ani poruchy attachmentu, aby to věděl. Výzkumy se zadáním „Jak se daří dětem v homoparentální rodině“ nejsou komparativní, a proto vycházejí dobře. O systematické longitudinální zkoumání života dětí takto vychovaných v jejich dospělosti není zájem.
To, že existují nefunkční rodiny, nepečující biologické matky, mizerní biologičtí otcové, týrané, zanedbávané a zneužívané děti, nezakládá důvod, proč k těmto špatnostem přidávat další účelovým konstruováním rodin jako léku na frustrace dospělých. Rodina je pro dítě, ne dítě pro rodinu. Právo na ně neexistuje, bylo by to právo na život jiného člověka.
Bývalo obvyklé, patrně v primitivních kulturách, že muži ochraňovali ženy a děti a matky chránily dítě. Dnes se ženy ochraňují samy a obránce práv dětí je považován za vřed na tváři svobody a demokracie. Zkostnatělý milovník zastaralých pořádků, konzerva plná předsudků, homofob nepřející lásce. A nechce patřit na Západ, baštu pokroku.
O co tady jde? Všechny totality cíleně destruují rodinu. Němci měli svůj Lebensborn, o jehož nešťastných potomcích se dodnes točí smutné filmy. Bolševici po VŘSR rodinu na čas zrušili a šli do toho kolektivně s nečekaným následkem plných dětských domovů. Komunisté zbudovali porodnice jako kasárna s oddělením rodiček od novorozenců pod záminkou lepší hygieny a zdravotní péče. Psychopatická intuice míří zejména na vztah matka – dítě, který člověka kotví. Jeho narušením, zesíleným odstavením otce, se bytostná nutnost přilnutí může přesměrovat na vůdce a ideologie slibující spravedlivější svět.
Každému podle jeho potřeb je heslo komunismu. Protože potřeby lidí jsou často protichůdné, budou potřeby jedněch z pozice síly uspokojovány na úkor druhých. Musíte se umět ozvat. Ještě se dočkáme při vstupu do zaměstnání nebo na školu prověřování kladného poměru k LGBTXYZŽ. (Dříve k socialistickému zřízení.) Že je vám to jedno, je málo a o váš soucit nikdo nestojí.
Manželství pro homosexuály (a další) je sice logický nesmysl, ale horší je neodvratný následek, a to výroba dětí na zakázku ex lege. Někteří budou tvrdit, že nic takového nezamýšlejí, ale pak přijdou jiní, jak se stalo, kteří nic takového neslíbili. Argument, že je lepší mít státní kontrolu, neboť černý obchod nelze uhlídat, je stejný jako u případného zestátnění prostituce. Ostatně jde rovněž o obchod s lidmi, tam ovšem s jejich souhlasem.
Nemám obavy z budoucnosti. Všechny sekty s hromadným rodičovstvím skončily a skončí. Anonymně počaté děti nejsou přes utrpěný hendikep méněcenné. Vzejdou z nich nejlepší specialisté na zpracování raných rozštěpení, nejvytrvalejší hledači utajených rodokmenů a nejbojovnější právníci, kteří hromadnými žalobami za osobní újmu sedřou reprodukční kliniky z kůže.
Definování manželství jako výlučného vztahu ženy a muže je nadbytečné, ale zřejmě nutné jako hráz před dalšími požadavky. Polyamorici mají také lidská práva, že. Příště se bude jednat o výlučném vztahu jednoho muže a jedné ženy, posléze o definici ženy a muže atd. atd.
Možná by se mělo ústavně zakotvit, že dítě je člověk, neobchodovatelná položka. Nesmí se koupit, prodat ani věnovat jako dárek příteli.
Ptám se, kolik lidí má být obětováno na svatý oltář lidských práv.