aneb Proč rovné zastoupení mužů a žen nenastane a není ani žádoucí

Zpráva z České republiky: Na úřadech státní správy pracuje více žen než mužů, ale na vedoucích postech výrazně dominují muži. Otázka: Není to špatně? Není to diskriminace žen na lépe placených funkcích?

Zpráva z USA: Manažerka úspěšné prezidentské kampaně Donalda Trumpa paní Kellyanne Conwayová vyvolala bouři ve sklenici vody, když oznámila, že odmítla dobře placenou, leč časově náročnou práci v Bílém domě, v jeho západním křídle (v blízkosti prezidenta), a jako důvod uvedla své čtyři děti ve věku dvanácti (dvojčata), osmi a sedmi let. Řekla: „Byl by to špatný, špatný, špatný, velmi špatný nápad jít tam pracovat. Děti mají být na prvním místě a jsou v obtížném věku.“

Hrdinka feminismu a rovnostářské ideály

A vypukla polemika. Některé ženy se paní Kellyanne zastávaly a měly za to, že učinila rozumnou volbu. Avšak ženy jiné byly pobouřeny; jedna levicová publicistka ji obvinila: „Conwayová říká, že žena v rodině má obětovat své kariérní příležitosti, aby manžel mohl mít své. Co je ještě více znepokojující, Conwayová naznačuje, že žádná dobrá matka by neměla vzít takovou práci.“ Přitom Kellyanne Conwayová nic takového neřekla; řekla jen, že být se svými dětmi je jejím rozhodnutím a v tomto jejich věku její prioritou.

Za normálních okolností by měla být považována za hrdinku feminismu; to by ale nesměla mít ty „nesprávné“, tj. konzervativní názory. V roce 1995, ve věku osmadvaceti let, založila vlastní úspěšnou firmu na průzkumy veřejného mínění a pak pracovala pro republikánské kandidáty i soukromé firmy. A v roce letošním byla jako první žena v dějinách volební manažerkou kandidáta na prezidenta USA, a to proti všem očekáváním úspěšného. Samozřejmě, američtí voliči na tom taky měli svůj podíl... Prostě hrdinka feminismu, kdyby ovšem nebyla republikánkou a nepřivedla k vítězství Trumpa...

A nyní se podívejme na naši otázku: Je rovné zastoupení mužů a žen na různých úřadech a pozicích nutně žádoucím ideálem? Ne, není. Je ideologickou, rovnostářskou obsesí. Není pro ně žádný objektivní důvod a spontánně, ve svobodné společnosti bez státních donucení se nikdy neustaví.

Muži a ženy totiž nejsou identičtí, proto jejich rovné zastoupení samo od sebe nevznikne. To by předpokládalo naprostou stejnost mužů a žen. A vůbec, rovnostářský ideál není obdivuhodný: ani ve sportu, ani v kultuře a není obdivuhodný ani v životě. Různorodost a rozmanitost jsou mnohem hezčí.

Zeptejme se dětí

Ale je ještě i jeden praktický důvod, proč rovné zastoupení mužů a žen v normální, přirozené, svobodné společnosti nenastane – tím důvodem jsou děti.

V diskusích o rovném zastoupení mužů a žen jsou až příliš často vynecháváni či zamlčováni ti třetí, tj. děti a jejich nejlepší zájem.

Děti vám zkazí každou ideologii a utopii. Mnohé ideologie a utopie mohou mezi dospělými jakžtakž fungovat. Ale vneste do nich děti a celý obrázek vám ta malá stvoření zkazí.

Děti potřebují otce i matku a zajisté je správně, aby o děti pečovali více než dnes i jejich otcové. Ale ta zásadní otázka je: má o tom, o rolích v rodině, rozhodovat rodina samotná (každá podle svých potřeb), anebo to má pro všechny rodiny uniformně nadiktovat stát?

Dětští psychologové vám řeknou, že i když děti potřebují otce i matku, ne v každém věku jsou stejně silně a důležitě navázány na oba rodiče. V určitém věku (v tom nižším, do puberty) potřebují silnější vazbu na matku, v tom vyšším (od puberty) zase na otce.

Proto je z hlediska nejlepšího zájmu dítěte racionální, aby matky v době nízkého věku svých dětí preferovaly práci časově flexibilnější i za cenu nižších platů a otcové jejich dětí práci časově náročnější a lépe placenou.

Není v tom žádná diskriminace; je to jen důsledek svobodných kolektivních rozhodnutí mužů a žen, matek a otců, jací skutečně v reálném životě jsou, nikoli umělých ideologických konstruktů. Je to něco, co odpovídá přirozenosti dětí a péči o ně.

Ale jak říká Kellyanne Conwayová, každá žena, každá rodina by si toto rozhodnutí měla učinit sama pro sebe. A když v důsledku rozhodnutí jejich většiny bude v zájmu dětí méně žen na časově náročných pozicích, je to v pořádku. Děti jsou totiž důležitější než práce a zisky.

A koneckonců není pro rodiny, ženy, děti a muže než to, aby muži a ženy brali stejně, mnohem důležitější, aby rodiny jako celek braly více? Je pro rodinu lepší, když muž i žena berou měsíčně pětadvacet tisíc, anebo je pro ni lepší, když žena bere dvacet a muž pětatřicet?

Pokud nevíte, zeptejte se dětí. Děti vám to řeknou. A budou mít pravdu.

LN, 12.12.2016