„....ctnostné rodiny a náruč chryzantém...
...kytky v dlaních a pásky smuteční
civí tu před branou...“

Tak to popisoval Karel Kryl v geniální baladě „Píseň Neznámého vojína“.

Letošní Den válečných veteránů měl svoji oficiální tvář, přičemž o některých akcích by se skutečně dalo mluvit slovy:

“....Jednou za čas
se páni ustrnou a přijdou poklečet,
je to trapas, když s pózou mistrnou
zkoušejí zabrečet...“

Jiné však byly srdečnější. No, hlavně že nějaké byly.

Ještě nedávno na otázku, zda u nás byli nějací veteráni a nějací stateční vojáci, znělo: „No to přeci né!“ Češi jsou a byli vždycky zbabělci, zní v mnoha „úvahách“ o češství a v diskuzních příspěvcích na netu. Často coby ozvěna z druhé strany Šumavy. To, co lidem propaganda nakuká, je často zdánlivě reálnější než realita samotná.

I u nás už díkybohu, či díky Bohu, existují lidé, kteří nechtějí nechat společnost zapomenout na naše veterány. Na ty Čechy a Čechoslováky, kteří bojovali statečně v moha válkách. Třeba v bitvách první světové války, ať již na straně Rakouska-Uherska, kde bojovalo 1,4 milionu (!) vojáků ze zemí Koruny české, a kde jich tam padlo 138 tisíc (!) „za císaře pána“.

A na straně protihabsburské? Tam bojovalo v čs. legiích a v armádách Velké Británie, Kanady a USA celkem asi 120 000 vojáků. Z legionářů padlo po celé Evropě a na Sibiři 5405 vojáků.

Za druhé světové války na straně Německa nebojoval žádný Čech. Až na syna ministra Moravce a na Slezany, které Hitler prohlásil za „Volksdeutsche“.

A českoslovenští vojáci nebyli žádní Švejci, ale jedni z nejaktivnějších bojovníků proti nacismu. Bez rozpaků se mohou srovnat s jinými evropskými národy. Jednoznačně to vyplývá ze statistiky, kterou sestavili odborníci z Vojenského historického ústavu i Ústavu pro studium totalitních režimů.

Přes 20 000 občanů předválečného Československa prošlo během let 1939-45 československými vojenskými silami na Západě.

V SSSR bojovalo v jednotkách 1. čs. armádního sboru (Svobodova) více než 60 000 vojáků. Češi v něm tvořili asi 53 % a Slováci 19 %. Významnou součástí sboru (22 %) byli také Rusíni z Podkarpatské Ukrajiny. V letech 1939-1945 na všech frontách druhé světové války padlo na straně Spojenců 25 tisíc československých vojáků.

Protože se neustále vedou „jakoby diskuze“, jak to vlastně bylo, vydal kolektiv historiků VHÚ knihu „Jmenný seznam příslušníků československé zahraniční armády na Západě”. K nim bychom mohli ještě přidat jména čs. vojáků sloužících například se souhlasem Beneše ve francouzských a polských jednotkách.

A dnes? Zahraničních misí Armády ČR se od roku 1991 dosud zúčastnilo přibližně 15 000 vojáků, z nichž část už je válečnými veterány.

Při příležitosti Dne válečných veteránů bylo mimo jiné Centrem české historie uspořádáno setkání veteránů a sympatizantů dne 11. 11. 2016 v Divadle U hasičů.

Večerní setkání rozhodně nebylo nějakým škrobeným či oficiózním setkáním, ale setkáním lidí, kteří se o naši historii skutečně zajímají.

Na podiu byla vlevo vlajka Velké Británie, na druhé straně česká.A program zahájila „skotská“ dudácká kapela The Rebel Pipers. Sedm dudáků a pět bubeníků spustilo skotské válečné pochodové písně. Musím říci, že bojový duch pochodů nezkrotných Skotů běžel celým sálem.

Po zahájení začal program, kterému přihlížel primas český, kardinál Dominik Duka, který přednesl krátký projev. Na obrázku je Duka s plk. Houškou, představitelem Centra české historie. Pořadem provázelVráťa Vyskočil, zpěvák skupiny „Taxmeni“. V níž hraje i Jaroslav Čvančara a nakonec na koncertě si s nimi zahrál i plk. Houška.

V průběhu večera vystoupili a diskutovali na téma „veteráni“ s novinářem Kučerou ze známého TV pořadu Historie cs, pánové (zleva doprava ) - Vojtěch Šustek, Jaroslav Čvančara autor křtěné knihy “ANTHROPOID. Příběh československých vlastenců“, jako třetí zleva televizní moderátor Vladimír Kučera a úplně napravo historický badatel Libor Pařízek.

Debata proběhla, jak se říká, „v duchu vzájemného porozumění“ a zájmu diváků, které překvapila nedávno v Londýně získaná nahrávka z archivu BBC. Na ní zpívá několik čs. letců bojujících tehdy v RAF písničku „Je na Západ cesta dlouhá“. Nahrávku našli v archivu BBC veteráni z RAF, čs. letci z Brna, a předali ji panu Čvančarovi.

Bylo to úžasné, na staré nahrávce hrála kytara a harmonika a ta píseň nám zněla z naší slavné historie. Na chviličku jsme byli v Londýně, pod bombami Luftwaffe, a na letištích Anglie, s našimi letci. Ostatně, všichni si myslí, že je to trampská písnička. My jsme si, jako kluci v padesátých letech, mysleli, že je to píseň protistátní. Ale on ji napsal před válkou R. A. Dvorský. Budiž mu sláva!

Slovo mluvené se střídalo s písničkami, a na jevišti za stafáže fandů historie ve vojenských uniformách a slečen v šatech, jaké se nosily, když za těmi slečnami chodili naši letci.

Večer probíhal uvolněně, zájemci o knihu si ji mohli koupit, a pokud vím, tak připravené nestačily. Takže se dá čekat zájem i v knihkupectvích.

A protože je doba moderní, můžete si sestřih ze slavnosti a z koncertu pustit:

Takže někde zase za rok. Na „Dni veteránů“.