Všichni se dnes ptají, kdy skončí dnešní pandemie a jaký bude svět, až tato pandemie skončí. Jenže kdo ji skončí? Kdo řekne, že je již po pandemii? Žádná katastrofa v dějinách lidstva totiž není poslední.

A i tato bude mít svůj konec. Neukončí ji však dle mého epidemiologové, ale politici, ekonomové a byznysmeni se svými připravenými plány obnovy. Ostatně plány se začínají objevovat již dnes a investoři, kteří ještě nedávno neměli do čeho investovat a svá aktiva ukládali a půjčovali i za záporný zisk, mají dnes možností více než dost. Ale každá věc má i svůj začátek a vývoj. My dnes vidíme především důsledky. O tom, že společnost byla vyhořelá neustálým růstem, jsem se již kdysi zmiňoval. Příčin je však mnohem více, jak už to bývá.

„Nejde o to více vlastnit, ale více být,“ řekl papež František při setkání Rady pro inkluzivní kapitalismus, která se ustanovila již před pěti lety na světovém fóru generálních ředitelů největších akciových společností. Tedy v roce 2016. Svá slova pronesl papež František 11.11.2019. Tehdy o tom, co se bude dít za pár měsíců, téměř nikdo nevěděl. Málokdo tehdy věděl nejen o tomto setkání a již vůbec ne o setkání v roce 2016. O několik let dříve došlo ke spojení dvou velkých bankéřských rodů společně s bohatými americkými nadacemi ve jménu všeobecného dobra. Ostatně o dlouhodobou udržitelnost života na Zemi a obavy o to, zda a kolik je tato planeta Země schopná uživit lidí, se debatuje dlouhá léta a díky demografickému nárůstu počtu obyvatel a prodloužení doby dožití se o budoucnost planety obávají mnohé generace. Nápady jsou různé a vývojem se mění. Vize na základní změnu společnosti v digitální době již před více než dvaceti lety investorka Ester Dyson. A nebyla zdaleka jediná. Muselo se ale něco stát. Krize nepřicházela, až přiletěla černá labuť. I když, jak pro koho.

Jaký bude svět, až politici řeknou, že je konec pandemie? To je velká neznámá, i když už dnes jsou připravené plány obnovy a EU vyhlásila zcela jasný Nový začátek v podobě Green Dealu, který má jasné prvky vizí právě inkluzivního kapitalismu poněkud přestřeleného až k socialistickým ideálům nového člověka. Investoři mají zelenou, a to vlastně doslova. Hrneme se do nejistého zítřku pohlceni strachem a touhou po jistotě. Po čistém a sterilním unifikovaném životě. Méně mít a více být.

Když přivezou lékaři pacienta v kritickém stavu, je jasným pravidlem, že je potřeba zajistit základní životní funkce. Jenom tak má pacient šanci přežít. Postupy jsou jasně dané a osvědčené. Až poté je možné zlepšovat zdravotní stav a přemýšlet o tom, jakým směrem a jak zlepšit jeho kvalitu života. Zcela jasně, přesně a konzervativně je potřeba zachránit člověka. Podobné je to u firem, ale také u společnosti. Ta je dnes vystrašená, rozhádaná a naprosto nestabilní. Společnost se dělí a očkovaní nadávají na neočkované a mnozí politici toho umí zneužít k vlastním nejen politickým cílům.

Společnost je potřeba stabilizovat. Zajistit základní životní funkce, které byly významně zasažené a které příliš nefungují. Je potřeba společnost uklidnit a naučit s virem žít. Naučit se nebát jeden druhého a místo strašení ukázat, že společnost je schopná přežít. Až poté je možné společnost měnit. Až poté je možné ji postavit novým výzvám. Navzdory připraveným scénářům a vizím o novém člověku. Kolikrát v dějinách jsme již o něm slyšeli… Čeká nás dlouhá pouť… Ještě jsme však na cestu ani nevstoupili...

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.