19.3.2024 | Svátek má Josef


SPOLEČNOST: Děkujeme za pochopení

18.10.2019

Za hřebeny Krušných hor je populární kniha Bastiana Sicka “Der Dativ ist dem Genitiv sein Tod“. Autor s grácií rozebírá německou gramatiku. Mimo jiné i to, jak se za jazykovými novotvary dá lehce skrýt politická manipulace a myšlenková lenost.

Že vás němčina nezajímá? V roce 2004 mi také kniha připadala poněkud odtažitá. Jenže politická korektnost a novomluva se šíří světem s razancí španělské inkvizice. I poměrně uvážlivý český člověk už v ní vězí až po uši, a stejných nebo podobných případů jako v němčině najdeme milion.

Víte co je administrativa? Kdysi to byla ta paní, ke které jste se dostali, když jste oběhli několik koleček po úřadech, často s flaškou v aktovce, a která vám dala konečné razítko. Třeba na povolení ke stavbě domu, registraci auta atd.

I dnes ve slovníku pro jazyk český najdeme, že je to něco jako orgán pověřený řízením státních a veřejných záležitostí. Ponechme stranou, že po 30 letech „digitalizace“ státní správy často není ani tu flašku komu dát a koncová paní je zcela nedohledatelná.

Ale abych vás uklidnil, americká administrativa je v mnohém ohledu ještě horší. Stále cítím v nohách frontu na řidičský průkaz v Chicagu (zamítnuto), vízum do Kanady (přišlo tak den před odletem) atd.

To ale není to, co tímto pojmem čeští novináři označují. Zcela bezmyšlenkovitě přejali z angličtiny „administration“, zejména v souvislosti s kamarády amerického prezidenta, pro kterou máme vlastní slovo vláda. Možná, že když už konečně máme vlastní vládu, není vlastní slovo potřeba?

Ještě nepochopitelnější je, že k „překladu bez překladu“ sklouzávají i ve Francii, která dala novodobému světu slovo governement. Že by jim Macronův kabinet, který se rozhodl zachránit zeměkouli na účet svých poddaných, nějak připomínal Trumpovu „administrativu“? Jako každý spasitel, až na pár výjimek, francouzský prezident udělal tu chybu, že nezačal u sebe. A hlavně, že tam taky hned neskončil.

Taková nebo onaká administrativa evidentně nikde radost svým občanům nedělá; ta naše třeba v posledku „citlivým“ přístupem při digitalizaci katastru nemovitostí.

Když jím a mluvím, zaskočí mi v krku. Pokud je v blízkosti kamarád, ranou do zad mi může trapné odkašlávání poněkud ulehčit (případy klinického dušení zde nediskutujeme). Syrským Kurdům ale Trump svým stab in the back nic neulehčil. Přeložit to rovnou můžeme, ale na českou povahu je to moc brutální, víc by seděla rána pod pás.

Možná rána (myšleno nožem) do zad má zdůraznit překvapení. Na hodnou Ameriku najednou není spolehnutí. Jako matný pamětník roku 1968 se pak ale ptám: Ono někdy bylo?

Vůči posunování významů jsme už velice odolní. Když v podniku manažer mluví o restrukturalizaci, všichni vědí, že se bude propouštět. Politik svou reformou chce naznačit, že by se někde asi mělo trochu šetřit.

Velice zajímavý tvar je kritické myšlení. Nejčastěji se tím myslí, že smrtelník nemá sezobat vše, co mu svatí nasypou. Možná ještě důležitější, a méně populární, je pochybovat o svém úsudku. Je to asi úkol hlavně pro naše školství, kde stačí začít prostým myšlením, eventuelně s Psychologií správného myšlení (kniha Z. Pietrasińského).

Na některé obraty si člověk rychle vypěstuje alergii. Když se vlak zastaví, třeba z důvodu výluky, a hlášení končí slovy děkujeme za pochopení. Tento americký hádek (thank you for understanding) se u nás rozplazil úplně stejně, jako v roce 2004 v Německu. Úplně nahradil pro většinu případů příhodnější frázi omlouváme se.

A já to přitom zcela chápu. České peníze ve státním rozpočtu se šetřily na kupování voličů a trať chátrala. Konečně ale dorazily „bruselské“ peníze. Těch je hodně a je potřeba je utratit. Hlavně rychle. Tak se stařičká trať Františka Josefa optimalizuje, užitečné stanice se ruší (Strašnice), zbytečné zřizují (Eden, Zahradní Město).

Jak říká moje kamarádka Eva, je to rozhodně lepší, než kdyby se ty peníze ukradly. Ale ke skutečné dopravní koncepci pro hlavní město to má stejně daleko. Jako na silnicích sebevražedné pruhy pro cyklisty, parkovací zóny a blokování posledních průjezdných středověkých uliček podivnými zelenými patníky.

Úplně nejhůř jsou na tom řidiči, kolik zmařených životů v kolonách (takhle ten čas ovšem nikdo nesčítá), ani to děkujeme za pochopení nedostanou, jen ceduli z Ředitelství silnic a dálnic. Jaký výsledek bude mít státně-byrokratická křeč zvaná oprava D1? Už před 20 lety kapacitou nestačila, kde je pražský okruh....

A to v Praze i okolí jsou ještě zamotanější problémy. Nemocnice – místa to smutku a bolesti, a vůbec nejde o peníze, přeplněné domovy důchodců, nedostatek bytů, padající mosty... Kdo by se v tom vrtal. Daleko víc vděku sklidí na radnici, když odstraní sochu maršála Koněva, ono se těch pár milionů mrtvých sovětských vojáků už bránit nebude.

Anebo se zastaneme svobodného Tibetu a vypovíme smlouvu s Pekingem. To je jistě záslužná věc, musím se zeptat svého známého v Hongkongu, jak mu to pomohlo. Jak to pomohlo obyvatelům nacpaným v pražské tramvaji (vyčistilo svědomí?), jak prostým Číňanům. Nebo to pomohlo aspoň jednomu vězni z čínských koncentráků, šikanovaného a mučeného čínskými soudruhy?

Až takového vězně uvidím, tento svůj komentář odvolám a papír, na kterém jsem ho psal, sním. Do té doby se ale u voleb, a to se nezlobte, budu ohlížet po nějaké jiné polické reprezentaci. Děkuji za pochopení.