SPOLEČNOST: Degradace politiky v přímém přenosu
Lokality jsou plné dlouhodobě nezaměstnaných romských rodin, které žijí ze sociálních dávek a vyrůstá v nich další generace, která již nezná život odvozený z práce, školy a mzdy. Lokality jsou produktem ekonomické transformace, přechodu k trhu a demokracii, i nedostatečné vzdělanostní a kulturní vybavenosti většiny Romů tento manévr zvládnout. V nových hospodářských poměrech se Romové ve většině nedokázali udržet a postupně propadli na dno české společnosti, ocitli se koncentrováni a namnoze prostorově segregováni v samostatných lokalitách. Potud jde o důsledky privatizace bytů a trhu bydlení, restrukturalizace ekonomiky, poklesu nekvalifikovaných pracovních příležitostí, svobody a konce povinné zaměstnanosti, sociální štědrosti systému, který více motivuje k dávkám než k nekvalifikované práci. Nakonec jde i o důsledky demokracie, v které si volený starosta může dovolit segregovat Romy od ostatních a jaksi etnicky „vyčistit“ svou obec od těch, kteří hospodářsky, sociálně i kulturně představují antitezi prosperity, blahobytu a civilizovanosti.
Etnická segregace je u nás tedy legitimní tím, že ji vsetínští občané – voliči, ocenili svými hlasy a posvětili zákrok svého starosty proti „necivilizovaným“ romským spoluobčanům skvělým volebním triumfem. Jak je ale možné, že za obdobné návrhy před lety čeští voliči zavrhli Sládka a letos za praktickou segregaci vynesou křesťanského demokrata do senátu? Kde se vzala taková degenerace politiky a degradace občanské společnosti? Kde se bere růst podpory dříve nepřijatelného populismu, který problémy odsouvá, neřeší a těží z nich politický kapitál. Čím Sládek jen hrozil, může dnes politik předvést v televizní reportáži a pochlubit se svými výsledky na volebních plakátech.
O kulturních, křesťanských, morálních či lidskoprávních aspektech bohulibého skutku vsetínského starosty a senátora mluvit nechci. To ponechávám Českému helsinskému výboru, straníkům i koaličním partnerům KDU, například ze Strany zelených, kde je mnoho bojovníků za lidská práva a proti rasové diskriminaci. Uvidíme, co řeknou a zejména co udělají.
Udivila mne však očividná chybnost konání starosty, chybnost, na kterou nedokázala poukázat média ani se zeptat nepřipravený a nekompetentní redaktor veřejnoprávní televize. Otázka je prostá: Co je cílem takového kroku, jaké budou jeho důsledky a kde to celé skončí? Není povinností politika sociální a etnickou bídu řešit a nikoli ji za daňové prostředky koncentrovat za město? Není sporu, že soužití se sociálně vyloučenými Romy je problém, ale je segregace řešením, které nám pomůže problém řešit? Je segregace řešením které chceme a očekáváme od politiky?
Expanze počtu lokalit v poslední dekádě znamená, že gravitace sociálního vyloučení a segregace přitahuje stále větší počet romských rodin. Jejich vyloučení je dlouhodobé, upevňuje způsob života, který je sociálně mimořádně nákladný a generuje enormní množství sociálních, bezpečnostních a potenciálně zdravotních rizik. U velkých enkláv, v kterých se již formuje zvláštnost ghet, kam „bílí“ nesmí, se problémy přelévají do měst a obcí, od drog, přes kriminalitu, prostituci, organizované gangy. Stále větší množství dětí míří z neukončené základní školy rovnou na pracovní úřad, protože vědí z domova i ze školy, že učit se v jejich případě nemá smysl. Samozřejmě bude trvat roky, než se vytvoří pořádná rasová nenávist, násilí a opovržení ze strany segregovaných, jako je tomu dnes ve Francii. Do segregovaných lokalit přijde ještě mnoho našich, slovenských, ale možná i bulharských a rumunských Romů, protože tyto lokality jsou pro ně nadstandard, než se něco stane.
Bezpečnostní aspekt ale není to klíčové. Kdyby si vsetínský starosta promluvil s některým ze svých amerických, francouzských nebo německých kolegů, patrně by slyšel dosti emocionální varování před důsledky svého kroku, nikoli z morálních, ale z praktických, politických, samosprávných a finančních důvodů.
Vytlačit Romy do segregovaných lokalit je snadné a, jak se ukazuje, i populární. Dostávat je odtamtud bude mnohonásobně těžší, nákladnější a nepopulární. A přitom je to jediná cesta, kterou lze jít. Jak ukazují zkušenosti s africkými Američany v zámoří, jde o posilování mobility jednotlivců a rodin ven z lokalit, na pracovní trh, do škol, do každodenního soužití a způsobu života stojícího na vzdělání, práci a mzdě. Po více než čtyřech dekádách úsilí mají dnes Američané ministryni zahraničí, která by si v 50. letech leckde ani nemohla sednout v autobuse.
Nás čeká dlouhá cesta za sociální inteligencí a kompetencí politiků. Máme ale díky značným evropským prostředkům šanci po této cestě vykročit. Co mně osobně připadá na krocích vsetínského starosty opravdu brutální, je promarněná příležitost. Dnes již nikdo nepozná, která romská holka nebo kluk měli šanci s naší pomocí dodělat alespoň základní ne-li střední školu a třeba se něčemu naučit. Prostě to nepoznáme, protože segregováni byli všichni bez rozdílu. I malé romské děti, a nejen ze Vsetína, dnes vědí, že stejně skončí v kontejnerech za městem, protože je bílí mezi sebou nechtějí a křesťanský politik je za volební hlasy rád vystěhuje. Bez ohledu na náklady a problémy, které z toho všichni budeme záhy mít. V senátu je jeden nadbytečný muž. Ve zpravodajství ČT možná také.
Autor je ředitel společnosti GAC, která zpracovala mapu a analýzu romských lokalit sociálního vyloučení pro potřeby MPSV ČR a za prostředky Evropského sociálního fondu.
