28.9.2022 | Den české státnosti


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: De mortuis nil nisi bene

Na začátku bych se chtěl omluvit za to, že úvod tohoto komentáře píšu tak, aby ho pochopil i ten největší ignorant a pitomec, a rovnou bych i mohl vyjmenovat několik kandidátů na tyto tituly, ale nechci se snížit na jejich úroveň.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Bouda 8.10.2019 0:45

Karel Gott dobře ztělesňuje dějiny této borůvkové republiky po komunistickém puči, a ukazuje, jak se taky dalo vyjít s režimem, pokud člověk přimhouřil oči a ohnul hřbet. V jeho případě nebylo pro kariérní postup nutno stát se členem KSČ, ani donašečem StB, stačilo nedělat režimu problémy. Podotýkám, nevyčítám mu podpis Anticharty, a to proto, že kdyby nepodepsal, mohl to být taky konec jeho kariéry (daleko víc by mne zajímala jména těch příslušníků StB, kteří celou slavnou Chartu 77, Antichartu i následnou Asanaci, vymýšleli a řídili a naháněli umělce do Národního a Reduty). Gottův zpěv provázel občany celou normalizací až do pádu režimu v roce 1989 - režim jej nechal vyniknout.

Problém je, že stejně dobře ztělesňuje dějiny druhé poloviny 20. století ještě jiný umělec - Karel Kryl - jehož život ukazuje, co čekalo ty, kteří nepřimhouřili oči a uchovali si rovnou páteř, nestali se členy KSČ ani spolupracovníky StB. Kryl svou uměleckou tvorbou - tak naprosto odlišnou od popmusic - komunistickému režimu vadil, což vyústilo v jeho odchod do exilu, no na rozdíl od pokusu Gotta emigrovat Krylovi prezident Husák žádný dopis, v němž by jej žádal k návratu, nepsal. Přesto i Krylův zpěv provázel občany celou normalizací až do pádu režimu v roce 1989 - na vlnách Svobodné Evropy a pašovaných nahrávkách.

Oba dva Karlové se potkali na balkóně Melantrichu v roce 1989, kde Gott zpíval státní hymnu s Krylem (ne naopak). Bylo to symbolické smíření disentu s většinovou společností - a byla to samozřejmě chyba Kryla, že v tomto ohledu vyhověl Havlovi. Přesto po smrti Kryla nedošlo k takovým orgiím národního fňuku, jako minulý týden.

Vlasta Chramostová je pak někde uprostřed mezi oběma Karly: napřed zasloužilá umělkyně a spolupracovnice StB, poté signatářka Charty 77 a disidentka.

S. Sedlák 8.10.2019 0:20

Vy jste, autore, už dost prokázal gumovost etických pravidel, takže se nedá moc divit vašemu pohledu.

Myslím že nikdo mistra po smrti nemistruje, ale každý, kdo tu dobu žil a koukal, jak gumová stanoviska zastával, může mít výhrady, aby mu ho někdo teď strkal před nos jako svátost.