Příběh z říše pohádek: pěkná zábava, jako feministická munice ale selhává

Populární americký miniseriál „Dámský gambit“, zfilmovaný loni podle stejnojmenné knihy Waltera Tevise a šířený na Netflixu, sklidil kritiku známého konzervativního publicisty Dineshe D’Souzy jako feministická agitka, jíž se progresisté podle tónu udávaného Hollywoodem pokoušejí vyvrátit domnělou intelektuální dominanci mužů a ukázat, že ženský intelekt se mužskému přinejmenším vyrovná. Zatímco na tomto poli nijak zvlášť neuspěl, k popularitě šachů seriál přispěl výrazně a prodej šachových souprav zvedl desetinásobně.

Stručný obsah: Devítiletá Beth Harmonová po smrti matky vyrůstá v sirotčinci a naučí se od zdejšího samotářského správce hrát šachy. Postupně poráží všechny chlapce ve školním přeboru, vyhrává v okresní a posléze i celostátní soutěži, po raketovém vzestupu nakonec porazí jako dvacetiletá i mistra světa Borgova. Všem přezíravým mužům tak dokáže, že ženskou schopnost logického myšlení podceňovali neprávem.

Netroufám si posoudit, nakolik byla propagace feministické doktríny prvoplánovým záměrem seriálu, jehož románová předloha od Waltera Tevise vyšla v r. 1983. Současným bojovníkům a hlavně bojovnicím za „rovnost mužů a žen“ to téma nicméně přišlo jistě docela vhod a nutno uznat, že bylo zpracováno velmi působivě a přesvědčivě. Bohužel však patří ten příběh do říše pohádek, neboť nejenže se žádná žena nikdy mistryní světa v šachu nestala, ale v žebříčku stovky vrcholových šachistů se nejlepší současná šachistka Yifan Hou (Čína) nachází až na 86. místě. (Nejlepší světová šachistka Judit Polgár byla v r. 2005 na 8. místě.) Také z počtu patentovaných vynálezů připadá na konto žen pouze 5 – 10 %. Pro kombinační a strategické myšlení je mužský mozek evidentně vybaven lépe, má zpravidla též vyvinutější prostorovou představivost, takže i mezi konstruktéry a architekty jsou ženy v menšině. Mužům je ovšem nutno přičíst i to, že zrovna tak i všechny zbraně, včetně té nejničivější – atomové bomby, vynalezli a sestrojili právě oni. To se tedy, holoubkové, opravdu máte čím vychloubat!

Ženský mozek je geneticky naprogramován poněkud odlišně. Proti technicky orientovaným mužům mají ženy vyvinutější schopnost empatie, jsou komunikativnější, praktičtější, pečlivější a trpělivější, vynikají v profesích vyžadujících fyzický kontakt s jinými osobami (učitelky, ošetřovatelky, pečovatelky, lékařky atd.), a vůbec mnohostranně zmírňují dopady vražedné vynalézavosti mužů. V roli matek jsou pro zachování lidského rodu nezastupitelné a i ta nejprostší žena je produktivnější než tisíc Einsteinů.

Inteligenční kvocient IQ je u žen i mužů v průměru přibližně stejný, neboť vyšší počet mužských géniů s IQ nad 155 je vyvažován vyšším počtem mužů i na opačném konci stupnice – ženy se jeví vcelku intelektuálně vyrovnanější, bez velkých extrémů. V sociální inteligenci mají však ženy nad muži znatelný náskok, zatímco muži, a zejména právě ti s vysokým IQ, bývají zhusta sociálně „natvrdlí“ až nesnesitelní. Tyto dva druhy inteligence nelze navzájem srovnávat, každá je totiž „o něčem jiném“. Ze stejného důvodu je mylné propagovat a nárokovat úplnou rovnost obou pohlaví – vždycky tu bude něco, v čem se muži ženám ani ženy mužům vyrovnat nemohou a kde jim nezbývá než svou odlišnost navzájem uznat a respektovat. Místo tahanic a soupeření je výhodnější spolupracovat, jak to o manželství říkával dr. Křivohlavý: Spolupráce je lepší než spolu prát se.

Je ovšem bohužel asi jen otázkou času, kdy se nějaký „vouk“ (woke) vytasí s nápadem patriarchální šachy zreformovat: nejsou tam totiž až na královnu žádné ženské figury, jen samí pěšci, jezdci a střelci. Král, neprávem vyšší než královna, bude zkrácen tak, aby ji nepřevyšoval. Nakonec budeme ještě rádi, když nám ti pokrokáři šachy rovnou nezruší a nezakážou.