V České republice je asi sto tisíc bezdomovců. A zřejmě desetkrát více lidí, kterým hrozí bída. Nikoli chudoba, o které bylo řečeno v Bibli, že tady bude vždycky, ale bída, tedy akutní nedostatek základních zdrojů k důstojnému životu.

V Brně jsme před lety založili projekt Meníčka pro bezdomovce. Můj kamarád, podnikatel, tak dlouho obcházel představitele samosprávy (přesně pět let), až získal na svoji stranu jednoho primátorova náměstka a ten zařídil, že se neprodaná meníčka z brněnských restaurací začala svážet do charitativních center pro lidi bez domova.

Podobné řešení lze nepochybně zavést v každém městě, protože jsme zemí hospod a restaurací.

Minulý rok jsme v Brně založili potravinovou banku, abychom měli zdroje pro spoluobčany, kteří někdy nemají co jíst. Super nápad nebo něco úplně normálního? Spíš to druhé – jsme přece zemí supermarketů, takže jídla je tady dost, chybí jen lepší distribuce k těm, kteří trpí nouzí.

Bohužel takové nebo podobné nápady řeší pouze následky, nikoli příčiny. S bídou kolem nás bychom zajisté měli něco dělat. Ale kromě toho bychom měli trochu přemýšlet nad tím, proč to tak je.

Bída seniorů je rychle se šířící fenomén. Patrně souvisí nikoli se špatným sociálním systémem státu, ale spíše se špatným životním systémem občanů. Odpovědnost za životní úroveň přece není jen na straně státu, ale také na straně každého z nás. O tom se příliš nemluví.

Když člověk zestárne, žije z plodů toho, co celý život budoval. Stáří prostě vystaví každému z nás (ne)milosrdný účet. Pokud jste manželství nepovažovali za cár papíru, vybudovali jste si kvalitní vztahy s partnerem a dětmi a můžete se na ně spolehnout i v těžkých dobách. Pokud jste měli rádi svoji práci a rozvíjeli jste svoji kvalifikaci, jste schopni udržet si nějaké zaměstnání (a tedy finanční nezávislost) i v pokročilém věku. Pokud jste využívali příležitostí a nebáli se pracovat víc než 40 hodin týdně a uměli jste si odříkat různá luxusní potěšení, našetřili jste si nějaké peníze. Pokud jste investovali do toho, co je opravdu důležité (třeba do vlastního bytu), máte náklady na bydlení pod větší kontrolou. Pokud jste se starali o svoje zdraví, nemáte ve stáří buď žádné, nebo nízké náklady na lékaře a léčiva. A tak dál.

V diskusi pod jedním článkem o bídě některých pražských seniorů jsem našel radu: přestěhovat se tam, kde je levno. Tahle rada mi přijde trochu laciná. Mně se zdá rozumnější naučit se investovat do toho, co nejde koupit za peníze: do fyzického a duševního zdraví a zejména do vztahů ve své rodině.