Původně jsem neměl v úmyslu psát. Když jsem si však přečetl úterní Lidové noviny, tak jsem se rozhodl, že se musím ozvat, protože demonstrace bytostně nesnáším.
Na titulní straně mě zaujal titulek Prahu čeká demonstrace za blob,pod kterým jsem se dověděl, že zastánci návrhu Jana Kaplického vyjdou ve čtvrtek do ulic a budou demonstrovat před budovou pražského magistrátu na Mariánském náměstí, aby ho podpořili. To jsem začal uvažovat o napsání vyjádření na svůj blog. Zvláště když se k architektům, výtvarníkům a akademikům, kteří na podporu knihovny už dříve iniciovali petici, tentokrát přidali i herci. Organizátorem shromáždění je totiž činohra Národního divadla, protože: „Umělecké vedení se rozhodlo podpořit protesty proti zastupitelstvu týkající se Kaplického návrhu“ jak řekl mluvčí činohry Tomáš Staněk. Blob se prý má také dočkat finanční podpory pomocí sbírky, kterou chce vyhlásit Evropská nadace R.M. Rilkeho, o níž jsem dosud nic bližšího nečetl ani neslyšel. Pokud někdo o této nadaci něco víte, rád uvítám informace v diskusi.
Mnohem více mě však překvapil a nadzvedl titulek Pochod neonacistů? Asi ano!,který jsem, nevím proč, nalezl až na jedné z málo sledovaných vnitřních stran. Pod ním je mnohem závažnější zpráva, že neonacisté z Národního odporu mohou slavit, protože jim Městský soud Praha už podruhé dal za pravdu. Podle jeho rozhodnutí mohou v den výročí Křišťálové noci, během níž byly v Německu, v roce 1938, vyvražděny stovky Židů a desetitisíce jich skončily v koncentračních táborech, pochodovat starým Židovským městem. Tento soud, na základě žaloby svolavatele neonacistických akcí Ericha Sedláčka, zrušil magistrátní zákaz jejich pochodu. Neonacisté tak pravděpodobně, pokud nebude pochod na poslední chvíli zrušen, 10. listopadu starým Židovským městem projdou. To už jsem se rozhodl, že se musím ozvat, protože demonstrace, zvláště tohoto typu, bytostně nesnáším.
Proto plně souhlasím s ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlátem, který řekl: „Skutečnost, že se chystá pochod kolem židovských objektů během výročí pogromu z 10. listopadu 1938, navíc o Šabatu, považuji za antisemitskou provokaci, cynickou urážku obětí Šoa a za veřejné přihlášení se k nacistické protižidovské politice.“Dále mě velmi potěšila zpráva, že na stejný den svolává Židovská obec v Praze náboženské shromáždění, které má modlitbou a pietou vzpomenout obětí tohoto nacistického pogromu. Výzvu Židovské liberální unie na webu www.zlu.cz k aktivnímu odporu proti neonacistům: „Vyzýváme všechny přátele, aby nás přišli osobně podpořit v aktivní obraně proti neonacistům. ... Neonacisté neprojdou!“. plně podporuji a současně se ptám: „Jak přijde řadový občan k tomu, že musí ze svých daní platit polici, která bude určitě na průběh neonacistické demonstrace dohlížet, aby v případě potřeby zabránila „neadekvátnímu“ chování některých demonstrantů?“Sám se nemohu, bohužel, vzhledem ke značně snížené pohyblivosti a velké vzdálenosti od Prahy, zúčastnit, ale palce odpůrcům neonacistů držet budu.
Nyní odpovím na otázku: Proč nesnáším demonstrace?, protože v demokratické společnosti nejsou dialogem, ale prachsprostým vydíráním. Navíc účast v davu, zvláště v takovém davu jako jsou neonacisté, probouzí v účastnících ty nejnižší pudy. Neexistují hodní a zlí demonstranti. Jsou asi jen hloupí organizátoři, kteří si bláhově myslí nebo dokonce věří, že dav lze uhlídat. Podezírám je ale, že nejsou tak hloupí, jak se dělají. Alespoň ne ti, kteří stojí v čele. Zdá se mi, že svoji naivitu pouze předstírají, aby ze sebe smyli odpovědnost, kterou by měli nést všichni, bez rozdílu, kteří demonstrují. Každá demonstrace, ať ji pořádají umělci či neonacisté, je totalitní, poněvadž je černobílá.
Na závěr se ještě ptám redakce LN: „Je opravdu upozornění na demonstraci umělců důležitější než upozornění na nebezpečnou demonstraci neonacistů?“
sedmasedmdesátiletý penzista z Dobrušky