Na sklonku listopadu jsem na těchto stránkách uveřejnil zamyšlení Den, kdy konečně zakázali pornografii. Oč šlo: popsal jsem možná vymyšlenou, možná skutečnou příhodu z knihovny, kde zakazují přístup na internet (placený) s odůvodněním, že si uživatel prohlíží stránky, nad kterými se bigotní vedoucí knihovny červená (trošku to zlehčuji). Když jsem zamyšlení psal, sám jsem o sobě cítil tam uvnitř menší nejistotu, jakési etické rozpaky; nejlépe mi teď rozumějí lidé, kteří viděli Formanův film Lid versus Larry Flint a poctivě nad ním přemýšleli. Pokud někdo vede boj za svobodu tak, že se ujímá ujařmených otroků, a někdo jiný tak, že se dovolává svého práva prohlížet si nahaté holčiny, pak ten druhý vždy čelí podezření z menší úctyhodnosti. Přestože, a to bych rád zdůraznil, opravdu jde o stejný boj.

S přáteli jsme zhruba pročetli čtenářské reakce na ten článek (šly téměř výhradně z mužské ruky) a hodně se přitom nasmáli; český čtenář, to je prostě koumes. Zřejmě v životě nebyl v knihovně, takže neví, že se tam skutečně za internet cáluje, “na stůl v českých”, a hned mne také obviňuje, že po něm chci prachy z jeho veřejné kapsy. Inu, český čtenář. Nic jiného jsme ani nečekali, když jsme akci spouštěli, a já bych si byl pochybnou slávu “nezaměstnaného úchyla” bez lítosti odepřel, jenže obecní úřad zatvrzele setrvává v předstíraném nepochopení; něco uveřejnit bylo zapotřebí. V předvečer právních tahanic trochu ukázat zuby.

Ostatně, problém je přece zajímavý! Jde vlastně o problémy dva: zda jsem porušil či neporušil provozní řád knihovny a INFO centra, když jsem tam navštívil Abby Wintersovou, a zda INFO centrum nebo jeho zřizovatel má či nemá právo vydat provozní řád, který mi to zakazuje. Odpověď na druhou otázku je kupodivu mnohem jednoznačnější než na otázku první. Naprostá většina čtenářů stránky Abby Wintersové za pornografické prostě prohlásila a já je vybízím k opětovnému zamyšlení: co je “pornografie” a jaké musí stránky být, aby byly “pornografické”? Mám tím na mysli třeba percentuální poměr fotografií, které se mohou objevit úplně kdekoli, a fotografií, nad nimiž se celkem shodneme, že skutková podstata (pokud už definici “pornografie” budeme mít) byla naplněna. S těmi vnímavějšími z vás se asi shodnu, že nad tvorbou Abby Wintersové si otázky po skutkové podstatě a její, abych tak řekl, společenské přijatelnosti klademe spíše z povinnosti, asi jako domácí úkol. Někomu se to zkrátka líbí, někomu je to fuk; uražen, myslím si, není nikdo. (Možná krom lidí, které každý den urážíme už jen tím, že jsme jiní než oni sami.)

A pro doplnění: český čtenář se nemusí bát, že Abby a její fotky, které jsem chtěl prosadit na nástěnné kalendáře, na těch kalendářích skutečně uvidí. Poděkovala mi za zájem i za pěkná slova, ale smlouvy s děvčaty uzavírá pouze pro internetové prezentace.
Teď k odpovědi na druhou otázku. Nemusím ji formulovat sám; následující pasáže jsou parafrází, místy i doslovnou citací textu Ladislava Smejkala, který najdete třeba na www.itpravo.cz:
Druhý oddíl, článek 17 Listiny práv a svobod nám garantuje určitá přesně definovaná ústavní politická práva. V prvním odstavci zmíněného článku se výslovně praví: “Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.” Druhý odstavec navíc precizuje: “Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu." Z tohoto ustanovení je zřejmé, že vyhledávat informace “bez ohledu na hranice státu" v prostředí internetu je naším ústavním právem, kterého nás vzhledem k rovnosti, kterou Listina zaručuje (čl. 1), nemůže nikdo zbavit. Čtvrtý odstavec článku sice umožňuje z našeho práva několik výjimek: “Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti..."; ze znění tohoto ustanovení však jasně plyne, že v úvahu by připadala pouze jedna možnost, jak omezit práva vyhledávat informace z důvodu mravnosti: formou zákona, jak Listina výslovně říká. Takový zákon, jak víme, zatím v ČR neplatí.

Téměř shodná práva nám jsou garantována mezinárodními úmluvami, kterými je ČR vázána. Mimo jiné můžeme jmenovat čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nebo čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. V ČR nebyla, alespoň pokud vím, podobná záležitost předmětem soudního sporu. V USA byla až dosud vydána dvě významná soudní rozhodnutí. Prvním je soudní rozhodnutí “Mainstream Loudoun v. Loudoun County Library", zkráceně “Loudoun", z března roku 1999. Okrsková knihovna ve městě Loudoun, státě Virginia, schválila v říjnu 1997 nové vnitřní nařízení omezující přístup k internetovým pornografickým stránkám z knihovních počítačů. Následně si nechala na tyto počítače instalovat filtrační software X-STOP; dva měsíce nato podali místní obyvatelé, uživatelé knihovny, na knihovnu žalobu. Soudce shledal v použití filtračního softwaru omezení svobody slova žalobců a označil použitou metodu za neadekvátní. Rozsudek byl tedy vynesen v neprospěch knihovny. Soudce na základě soudního rozhodnutí Nejvyššího soudu míní, že zatímco školy takovýto software mohou použít (avšak jenom z výchovných důvodů), knihovny nemají právo omezovat přístup dospělých k všeobecně dostupným materiálům.

Druhým, relativně novým soudním rozhodnutím je “Kathleen R.” v City of Livermore z března letošního roku. Město Livermore provozuje veřejnou knihovnu s počítači připojenými k internetu a tyto počítače jsou volně k použití též dětmi. Žalobce, Kathleen R., je matka dítěte, které stahovalo z internetu na těchto počítačích pornografické obrázky; na její žádost instalovat filtrační software reagovala knihovna odmítavě. Matka dítěte proto knihovnu, resp. město zažalovala, a jak rozhodnutí soudu první instance, tak soudu odvolacího vyznělo v její neprospěch...

Zhruba tolik Ladislav Smejkal, v mé interpretaci. Ověřte si, zda jeho slova připomínám ve smyslu, ve kterém byla vyslovena, nebo proti němu. Podle mne je vše jasné: soud samozřejmě mohu prohrát, protože v tomto státě se dá prohrát jakýkoli soud. Ale o tom, že práva zaručená mi Listinou práv a svobod byla porušena, skutečně nemůže být pochyb.

A teď už se, český čtenáři, konečně zase pusť do vtipkování. Nebo do poučování, jak ti nátura velí. Informaci jsem předal, příležitost k zamyšlení jsem ti opět poskytl. Víc pro tebe udělat ani nemohu, ani nechci.
Ještě snad popřát bohatého Ježíška...