Je nezbytné, aby každý z nás měl nějaké ideály, které ho inspirují k osobnímu růstu. Je tragické, když ideály ovládnou člověka a v jeho myšlení a konání ignorují realitu. Je zločinné, když ideály jsou nástrojem manipulace lidí.

K manipulaci lze využít cokoliv, důležité je, aby autor měl možnost oslovit co největší počet lidí. Princip manipulace je v tom, že se prezentuje jednání protivníků neobjektivně, pokud možno víc horší, než ve skutečnosti je, a vlastní jednání či myšlení vyjádřeno slovy lepší, morálnější, víc etické a barvitější než ve skutečnosti a nezáleží na tom, jestli odpovídá objektivní pravdě. Je to snaha odlišit se od ostatních, ukázat se lepší než zbytek, vůči kterému se vymezují. Cílem je vytlouct z této skutečností v očích veřejnosti kapitál, který tvoří základ pro prosazení vlastní osoby či vlastních zájmů nebo zájmů skupin, které zastupují, mnohdy za pouhý žold. Aby se ulehčilo vlastnímu svědomí, lze takové chování omluvit identifikací se s ideály, které se zastupují, nebo jenom konstatací, že se jedná o pragmatický lobbing, který je nezbytnou součástí života moderní společnosti, ve které nejvyšší hodnotou jsou peníze.

Manipulátoři k tomu často rádi využívají stávající společenský systém, kterým dávají svému konání punc legitimity a mohou vytvářet v očích veřejnosti zdání, že chrání demokracii, o kterou jim zejména jde. Pokud jim to nevyjde a například v politické soutěži zvítězí protivník, mají nový cíl, vůči kterému se mohou vymezovat. Je nutno poznamenat, že profesionální manipulátoři, lépe řečeno ideoví vůdci, jsou schopní nahradit myšlenky a osobnosti, které slouží jejich zájmům, v případě, že neuspějí, novými myšlenkami a vůdci, protože jim nejde o kvalitu toho, co prosazují, ale o vlastní zájmy.

Nedávná minulost je toho svědkem. Kolik lidského potenciálu a peněz bylo zbytečně a marně investováno do propagace nesmyslné komunistické ideologie a s žádným výsledkem? Disciplína a poslušnost občanů byla vynucená silovým aparátem, kterému byl uzpůsoben právní řád a justice.

Tato mašinérie nevedla občany k hrdosti a loajalitě k národu a zemi, ke které náležím, případně kde chci z vlastní vůle žít, ale naopak vytvořila mlčící většinu, která nemá na výběr, ale která také byla jednoduchým indikátorem toho, že se věci nevyvíjejí správně. To se projevilo v momentu, kdy mocenská elita ztratila dech a kontrola se jí vymkla s rukou. Bylo štěstím, že tato ztráta moci neskončila tragicky, i když končící éra zanechala za sebou mnoho utrpení, zla a deformace morálky.

Ale nenechme se mýlit, tyto věcí nelze vymazat z pamětí národa, hlavně kvůli osobním zkušenostem konkrétních lidí, kteří tím, že prodělali konkrétní zkušenost, mají v sobě zakódovanou hodnotící škálu a tomu odpovídající vzorec chování. Racionální člověk by čekal, že po prodělaném traumatu a nástupu rekonvalescence dojde v rámci ní na střízlivé hodnocení příčin a vyvození poučení s cílem zabránit opakování podobné situace, která degeneruje národ a odsává energii pro prosazování národních zájmů v rámci rodiny národů. Bohužel, manipulace žije dál, i když v jiné barvě. Stará, která byla smetená do propadliště dějin, je nahrazená jinou, sofistikovanější, protože vyspělost lidské civilizace a úroveň poznání roste, a která paralelně existovala s tou starou, ale přežila a nahradila její místo v konkrétní společnosti. Výsledek, další pokračování destrukce hodnotového systému, znehodnocení opravdových hodnot, mlžení a další manipulace lidmi. Nebo se mýlím.

Jak mohu nazvat výkřik akademiků k bojkotování ústavních hodnot a ústavního systému? Právě tito lidé měli sehrát klíčovou roli v pochopení minulosti a na základě tohoto poznání se zasadit o formování mladé generace tak, aby se minulost nemohla opakovat. Místo toho lpí na nesmyslných klišé, která mají ukázat jejich domnělou moc či výjimečné postavení v rámci společnosti, a pokud to nejde, vymezit se proti autoritám, které toto nechtějí akceptovat, a vytlouct z toho osobní, budoucí a možná i politický kapitál.

Když toto domyslíme do detailů, zaseté semínko může klidně vyklíčit do odporu studentů vůči nim samým. Nebo jak má lid chápat, že ministr, který je součástí vlády, přes její oficiální linii prosazuje a hlavně koná v rozporu s jejími cíli? Pochopitelně, jako člověk a občan mám právo na vlastní názor, můžu ho prosazovat a za něj, až do krve, bojovat, ale pak se vzdám kvůli svým ideálům mandátu a hlavně nedělám to z peněz daňových poplatníků, ale z peněz těch, kterých zájmy prosazuji. Bylo by to minimálně čestné a fair.

Bylo by možné takové chování ministra v Německu, nebo USA? Je směšné, jak noví manipulátoři disponující obrovskými finančními prostředky nevybíravými prostředky, které jim nedokonalost systému umožňuje, deformují společnost. Vnucováním „nových“, lépe řečeno vlastních hodnot, ideálů a symbolů, jako například nedávných politiků, kterých přínos pro naši společnost ještě nebyl objektivně zhodnocen, se snaží lidi přimět k chování podle vlastních představ.

Nedokážou si vzít ponaučení z v minulosti prodělaného traumatu a zapomínají na „mlčící většinu“. Protože kdyby byli skutečnými osobnostmi s potenciálem politiků velkého formátu, naslouchali by a slyšeli hlas lidu a lidé by šli za nimi, tak se nemohlo se stát, že k volbám přijde marginální počet voličů.