SPOLEČNOST: Czernin byl Čechem
Uvedené tradice se nezřekla ani ve 20. století. Děti Evžena Czernina navštěvovaly české školy. Jmenovaný se snažil o spravedlivé a vhodné řešení postavení německé národnostní menšiny v Československu, diplomatickým vyjednáváním se usilovně snažil odvrátit hrozící nebezpečí odtržení pohraničí a připojení k Německé říši. Nikdy se s obsazením pohraničí nacistickým Německem nesmířil. V době, kdy mnozí opouštěli zemi a emigrovali, jiní kolaborovali, Evžen Czernin volí setrvání na svých statcích v Čechách i za hrozných časů a využití svých možností pomoci obětem totalitního režimu, zejména svým českým zaměstnancům v odtrženém pohraničí. V zabraném území však již platí namísto československých zákonů říšský právní řád, a Evžen Czernin nabývá ze zákona, aniž by se o to ucházel, říšské státní občanství. Pokud by se Evžen Czernin nabytí tohoto občanství výslovně bránil, byl by mu zabrán jeho majetek v pohraničí a byl by zbaven svého vlivu na poměry na těchto panstvích. Zejména by došlo k propuštění všech českých zaměstnanců, ze kterých on nepropustil ani jednoho. Československého státního občanství se však nikdy nevzdává!
Uvedený postoj rozhodně nebyl projevem pohodlnosti a již vůbec ne projevem sympatií vůči okupačnímu režimu. Nacisticky orientovaný tisk se sice chvástá, že "hrabě" je také proněmecký, avšak nacističtí přívrženci si na úřadech stěžují, že se chová pročesky. Obětem postiženým okupačním režimem sjednává a financuje právní zástupce, finančně podporuje příbuzné obětí, umožňuje ukrývání zbraní a na jeho zámku je instalován koordinační partyzánský vysílač. Po válce Evžen Czernin nebyl odsunut, ale teprve na podzim 1945 sám dobrovolně odcestoval do Rakouska. Odtud pokračuje v podpoře svého vážně nemocného českého kastelána z Jindřichova Hradce, pro změnu za doby komunistické totality. Označovat Evžena Czernina za Němce nepovažuji proto za projev spravedlivého a moudrého úsudku. Možnosti a prostředky užité Evženem Czerninem v boji proti nacistickému režimu byly jiné než partyzánská zbraň, mnohým však pomohly mnohem více.
Evžen Czernin se nestal ani na okamžik stoupencem NSDAP či Henleinovi strany (SdP). Nestal se také po válce členem Komunistické strany Československa, jinak by bylo o zachování jeho československého občanství rozhodnuto bez problému již tehdy.
Tolik pro objasnění jiné situace a jiného postavení Evžena Czernina, než které měl jeho bratranec z vinořsko-dymokurské větve rodu, Rudolf Czernin. Posledně jmenovaný vlastnil statek ve vnitrozemí, jeho zaměstnanci byli pouze Češi a nehrozilo jejich masivní propouštění a nahrazení německými zaměstnanci. Jeho postoj byl jednoznačně projevem revolty proti totalitnímu okupačnímu režimu. Nedbal rad právníků a soudil se s protektorátem o zrušení nucené správy zavedené na jeho statku poté, co podepsal Prohlášení příslušníků historické šlechty.
Velice si vážím tohoto odvážného činu svého dědečka. Na druhou stranu si jsem vědom toho, že tehdejší režim dosáhl přesto svého. Za poslouchání zahraničního rozhlasu byl Rudolf Czernin zatčen a poslán do koncentračního tábora. Jeho statek byl zkonfiskován a nacistický správce si mohl rozhodovat zcela neomezeně. Koncentrační tábor díky Bohu přežil. Bratr Rudolfa, Humprecht Czernin, skončil však ještě hůře. Ve zinscenovaném procesu byl odsouzen nacistickým režimem k trestu smrti, ve věznici se nakazil tuberkulózou, na kterou v roce 1944 zemřel. Rovněž vdovu po Humprechtovi Czerninovi poté podporoval právě Evžen Czernin.
Musel se snad každý majetnější občan zachovat v průběhu války přesně takovým způsobem jako Rudolf Czernin, aby nepozbyl československého občanství? Nebyly jiné formy pomoci utlačovaným Čechům a obětem nacismu, než výhradně boj s puškou v ruce nebo nástup do koncentračního tábora?
Podle platného právního řádu České republiky nemůže být nikdo proti své vůli státního občanství zbaven.
Dymokury