Už plných pět let, od roku 2016 se v OSN oficiální název státu Česká republika překládá jednoslovným „Czechia“. Anglický název se ale za tři a půl roku nevžil a prozatím neujal ani u našich exportérů, sportovců, diplomatů či politiků, natož u řadových občanů.

Český svaz ledního hokeje (ČSLH) se nakonec přece jen rozhodl dát této „novince“ šanci a v tomto týdnu se česká hokejová reprezentace vůbec poprvé představila s novými národními dresy, kde tradiční označení Czech Republic nahradí jednoslovný název Česko.

Kdo tuto změnu inicioval a schválil? A opravdu zkrácený název potřebujeme?

Pro většinu z vás jde nepochybně o jisté překvapení, které může být ještě o to intenzivnější, že příslušný rezultát padl v už zmiňovaném roce 2016. V dubnu onoho roku se na Pražském hradě sešli prezident, premiér, předseda Senátu a předseda sněmovny a jednohlasně se shodli na tom, že „nadešel čas poskytnout světu adekvátní cizojazyčné verze jednoslovného názvu naší země, tedy „Česko“.

Ústavní činitelé dokázali vše provést natolik diskrétně, že i někteří členové vlády si následně postěžovali, že vlastně ani pořádně neví, co přesně se na „hradním dýchánku“ odhlasovalo. Zkrátka taková mnichovská dohoda po Česku. Nebyla konečně prvním a zdaleka ani posledním rozhodnutím spontánně asociujícím nechvalně známé „o nás bez nás“.

Hlasitě protestovali zejména exportéři a stejně tak i tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která vcelku logicky argumentovala tím, že se v posledních letech vynaložily miliardy korun na podporu

cestovního ruchu s logem Czech Republic. Tehdejší premiér Bohuslav Sobotka okamžitě všechny uklidňoval s tím, že se vůbec nic nemění. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl poněkud sdílnější: „Hodláme ukončit komolení názvu naší země v zahraničí. Jediné správné je od teď Czechia. Takto se bude název země překládat ve všech šesti jazycích OSN.“ Následně byla Czechia na základě nóty zaslané českou stranou zaregistrován jako oficiální zkrácený název Česka v OSN.

Po více než pěti letech je ale stále zřetelnější fakt, že snaha udivit a uhranout svět úderným universálním názvem Czechia… absolutně selhala. Jakákoliv další avizovaná přidaná hodnota této změny se v praxi prostě nekoná.

Elementární problém tkví především v tom, že po celou dobu (navíc se stále slabší intenzitou) ministerstvo zahraničí a samotné vedení státu název neprosazuje jakožto jedinou možnou alternativu, nýbrž ho pouze doporučuje, což v praxi reprezentuje takřka nulový efekt. Náš stát disponuje celkem čtyřmi agenturami, určenými k propagaci Česka v zahraničí. Přičemž termín Czechia se v jejich projektech zatím objevil spíše sporadicky nebo pro jistotu vůbec. V podstatě všichni se drží zavedeného názvu Czech Republic. Hlavní marketingová kampaň na lákání turistů byla už od roku 2012 postavena na heslu Česko, země příběhů (Czech Republic, Land of Stories). Většinu PR a samotné reklamy platí v tomto případě Evropská unie, ale tento projekt s názvem Czechia vůbec nepracoval.

Politici jakoby na tento velkolepý progres pozapomněli. Přitom jedině masivní deklarativní kampaň by mohla „nový“ překlad názvu státu dostat ve známost a rozšířit jej v praxi. V současnosti pojem Czechia neužívá například ani drtivá většina výrobců a exportérů, ale ani diplomatů a paradoxně i politiků. Signifikantní je i postoj jednotlivých sportovních svazů, u nichž bychom mohli anticipovat vysokou míru využití tohoto mezinárodního názvu. Přesný opak je však pravdou. Národní dresy se znakem Czechia oblékli zatím pouze basketbalisté a nyní tedy hokejisté.

Bylo rozhodnutí z roku 2016 jen pomýleným plácnutím do vody? Nemyslí si to zdaleka všichni. Například jazykovědec Rudolf Šrámek, profesor z Masarykovy univerzity vysvětluje, proč potřebujeme krátký název státu Czechia: „Každý stát má dvě úřední podoby svého názvu. Jedna je takzvaně úplná, ta bývá zpravidla součástí ústav a zákonů daného státu, ale pro běžnou komunikaci, která velice usnadňuje náš styk, existuje takéúřední název zkrácený. Téměř vždycky je jednoslovný, a proto máme Švédsko, Finsko, Norsko, Anglii atd.“

Geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity soudí, že zde chybí především politická vůle anglický termín prosazovat na úkor archetypu Česká republika. „Naši politici zřejmě milují republiku. Po likvidaci monarchie se to před sto lety dalo ještě pochopit. Ale v 21. století?“ Jak se říká, my republiku zkrátka jen tak nedáme. Důsledkem toho má naše země momentálně dva názvy, ba dokonce ještě víc. A oficiální je samozřejmě ten, který téměř nepoužíváme.

I když téma Czechia se už dlouhodobě nalézá jen v jakési latentní podobě, přece jen se ho čas od času někdo chopí. Zásadním způsobem tu absentuje příslušná legislativa, která by jasnými pravidly udala přesný směr a nestrpěla jakékoliv neshody či aberace.

Jak je to nyní? Jednotlivá ministerstva mohou výraz Czechia používat a nebo taky nemusí – záleží na tom, jestli se jim líbí. Budovat něco na tekutých píscích nemá smysl. S takovouto dobrovolnou strategií plnou přání proseb a všudypřítomných kondicionálů nelze nikdy uspět. Zajímavé je, že v jiném, v podstatě velmi podobném případě se úspěšně daří nalézt konsensus. Stát se totiž více zajímá o loga jednotlivých ministerstev. Vcelku logicky hodlá ukončit současný značně nepřehledný stav, kdy si každý resort vybírá své vlastní logo - a začít vystupovat pod jedním jediným oficiálním logem po vzoru západních zemí. Pročpak jen nejsme podobně pružní a důslední také v otázce jednotného používání oficiálního názvu naší země? Nebo si snad do budoucna vystačíme pouze s logem...?