Nerad čtu na poslední straně prvního sešitu sobotního vydání LN slova připomínající diskriminaci z důvodu věku. O prezidentu republiky zde (ostatně jako obvykle) píše Jiří Hanák jako o „mstivém starci“ a Tomáš Halík o kázání Petra Piťhy jako o projevu „zřejmé ztráty soudnosti“ omluvitelné „vysokým věkem“ (Prodavači strachu, LN 13. 10.). To se mne z pochopitelných důvodů dost dotýká….

Mnohem důležitější je však spor dvou představitelů katolické církve o otázku, která zajímá mnoho lidí. Kněz Tomáš Halík se v článku ostře vymezuje proti nedávnému kázání kněze Petra Piťhy, které se na sociálních sítích stalo populárním jako málokteré kázání katolického duchovního. Předmětem sporu jsou sňatky stejnopohlavních párů, které Piťha považuje za neslučitelné s katolictvím a i s přirozeným způsobem života lidí. Halík považuje takové názory za skandální poplašnou zprávu a doufá, že je katolická církev „nezamete pod koberec“, jak se s podobnými skandály prý v katolické církvi děje.

Názory na dopad této zákonné úpravy na rodinu a celou společnost se velmi rozcházejí a každý jej hodnotí podle svého a svých zkušeností. Tomáš Halík píše, že má zkušenosti „z university, z akademické farnosti, z Křesťanské akademie…“ Tomu rozumím a nepřekvapuje mne to. Mám zkušenosti odjinud a obávám se, že zkušenosti a názory lidí, kteří za podprůměrnou mzdu živí rodinu, nebo těch, kteří po mši vycházejí z venkovského kostela, budou asi jiné, než se Halík domnívá.

Nejsem v antropologii natolik vzdělán, abych mohl posoudit relevantnost Halíkových argumentů ohledně „mnoha modelů rodinného života, jež se vystřídaly v dějinách…“, ale bezpečně vím, že nikoho v lidských dějinách dosud nenapadlo do modelu rodiny „dosadit“ na místo matky dalšího muže a na místo otce další ženu. Pokud se ovšem nechceme vracet k všeobecnému soužití kohokoliv s kýmkoliv, kde by ovšem jakákoliv právní úprava byla asi zbytečná.

Nejsem jako evangelík pochopitelně vzdělán v realitách katolické věrouky. Ale čtu-li ve výčtu „svatých přikázání“ také „cti otce svého a matku svou, aby se ti dobře vedlo na zemi“, nemyslím si, že autoři tohoto dokumentu, který bezpochyby stál u základů naší současné evropské civilizace a o němž se mnozí domnívají, že by mohl nahradit podstatnou část naší legislativy, měli na mysli slovem „matka“ nositelku plodu nebo partnera otce. A slovem „otec“ milující partnerku matky. A tak mi nezbývá, než se podivit nad tím, že katolický kněz a teolog Tomáš Halík považuje model rodiny plynoucí ze „svatého přikázání“ za to, co, jak píše, „nespadlo z nebe“.

Tomáš Halík, když píše o škodlivé činnosti Petra Piťhy, ztotožňuje, mylně, křesťanství a katolicismus a tvrdí, že Piťha „odrazuje od křesťanství, mate a skutečně pohoršuje zejména mladé a vzdělané lidi“. Myslím, že v tomto smyslu je Tomáš Halík pro katolickou církev asi totéž co Jiří Dienstbier pro ČSSD. Předkládá jakoby nové, moderní pojetí. Jak dopadla ČSSD s Dienstbierem, víme, a hodnocení toho, zda katolickou církev nebo křesťanství vůbec v očích občanů více poškozuje Piťha, nebo Halík, bych rád přenechal povolanějším…

LN, 16.10.2018