Hyperaktivní redaktorka presentovala mé názory takto: „Joch: Žháři by si zasloužili trest smrti... Kdyby to český trestní řád umožňoval, zasloužili by si žháři z Vítkova trest smrti... Záměrný žhářský útok vůči lidskému obydlí, kde jsou děti, kterým hrozí uhoření, by podle mého názoru měl být kvalifikován trestem smrti... Jedná se přesně o ten typ útoku, který si zaslouží trest v horní hranici sazeb. Muži, kteří ani neprojevili lítost, by zasloužili klidně doživotí...“ vyjádřil se /prý – pozn. RJ/ Nečasův poradce.

Tvrdí ona. Co jsem skutečně řekl a co si myslím?

Má bezprostřední reakce na žhářský útok ve Vítkově byla uveřejněna na mém blogu dne 20.4.2009 a každý si ji může přečíst zde.

Pokud jde o vynesení rozsudku (proti němuž bylo podáno odvolání), řekl jsem a myslím si, že, skutečně, záměrný žhářský útok vůči lidskému obydlí, kde jsou děti, kterým hrozí uhoření, si v principu zaslouží trest smrti. Kdo chce záměrně upálit lidské dítě (jakékoli lidské dítě) se sám kvalifikuje pro trest smrti.

Zároveň ale nyní v ČR – z dobrých důvodů – trest smrti nemáme a já jej v dnešní situaci ani nepožaduji a ani nechci. Z tohoto důvodu si myslím, že pachatelé útoku by rozhodně trest smrti dostat neměli (a ani nemůžou, protože jej v ČR prostě nemáme a je to tak za nynějších okolností správně).

Zároveň, ano, myslím si, že by měli dostat trest u horní hranice zákonné sazby a proto považuji tresty vyměřené soudem za správné. Prostě do lidských obydlí, kde žijí nevinné děti, se zápalné lahve nehází a když to někdo učiní – z jakékoli pohnutky - má nést plné následky svého činu. Když někdo podnikne bombový útok proti občanům ČR – a přesně to se stalo – mé sympatie mít nebude. V tomto smyslu jsem patriot: bombový útok proti občanům ČR (natož dětem) = v mé optice horní hranici zákonné sazby trestu.

A dále: když jsem byl hyperaktivní redaktorkou dotázán, zda podporuji doživotí, řekl jsem, že pokud projevili lítost, pak nikoli. Ona to obrátila tak, že pokud neprojevili lítost, pak měli dostat doživotí.

Implikace (a konjunkce a alternativa a ekvivalence) zřejmě nejsou silnou stránkou její logiky.

Poslední věc: ono vězení může ony kluky učinit jak lidmi lepšími, tak i horšími – to záleží jen na nich (rozhodně se tudíž nejedná o jejich „společenskou popravu“, jak řekl obhájce jednoho z nich). Osobně znám člověka jménem Chuck Colson, který byl jedním z Nixonových „ostrých hochů“, člověkem na výsluní moci v Bílém domě, jenž se dopustil během Watergate mnoha porušení zákonů – myslel si totiž, že je takovým malým bohem, pánem nad osudy smrtelníků ostatních. Byl odsouzen a určitý čas pobyl ve vězení – což ho učinilo dramaticky lepším člověkem. Nahlédl, co je v životě důležité a od té doby pomáhá - jak vězňům svými radami, tak celé společnosti svými doporučeními, tak i mladým aspirujícím politikům, kteří by mohli podlehnout pokušní myslet si, že jsou bohy – svými varováními a svou zkušeností.

Nepřeji těm klukům, kteří si teď pobudou dlouhý čas ve vězení, nic zlého. Naopak, přeji jim hodně dobrého – stejně jako jejich oběti, malé Natálce. Především jim přeji, aby ten dlouhý čas, jenž budou nyní mít ke přemýšlení, nepromrhali - nýbrž aby jej dobře využili k tomu stát se lepšími lidmi. Trest smrti, jenž v principu zaslouží každý, kdo chtěl, aby lidské dítě hořelo jako cár papíru, nedostanou – ať to tedy berou jako půjčku, kterou by měli ideálně časem splatit. Stane-li se tak – což já nevím – nakonec z toho mohou vyjít jako morální vítězové.

Ale hlavně, ať dnem a nocí prosí Boha, aby jim malá Natálka, až vyroste, odpustila.

Stane-li se tak, tou jednoznačně největší morální vítězkou bude ona.

Autor je ředitel Občanského institutu
Převzato z blogu autora s jeho svolením