Bolševici přišli zas s takovým novým novým pojmem, takovou novou fintou. Mluví o pojmu „primitivní antikomunismus“. Používá je kdekdo z nich, nejvíc snad Grebeníček. Není to novinka, užívá se to v zahraničí již řady let jako taková příhodná nálepka na nepohodlné názory. Není mi dost dobře jasné, co tím myslí. Je to asi tak, že když si soudruh neví rady s připomínkami k jeho teorii nebo praxi, nazve dotyčného primitivním antikomunistou, aby zakryl, že on sám je primitivním komunistou.

Představuji si primitivního antikomunistu jako člověka, kterému kupříkladu zabili bolševici tátu a on nic neví o historickém nebo dialektickém materialismu a ostatních vznešených učeních, ale ví, že komunismus je prostě špatný.

Existuje také neprimitivní, tedy sofistikovaný antikomunismus? Existuje, podívejte se na Masarykovu Otázku sociální:

Je nad veškerou pochybnost, že to, co se nazývá komunismem, je primitivní učení. Kdo naň věří, je intelektuální chudák. Jeho podstata, dialektický materialismus, byl intelektuálním zvratkem už tehdy, když vznikal, a ještě víc teď, kdy se pokouší o přežití. Jeho společenská teorie, historický materialismus, postrádá jakýkoliv vztah ke skutečnosti. Řídící silou dějin podle něj jsou proletáři. Jak to, proč a nač? Vždyť je to nesmysl.

To je ovšem všeobecný problém. Co se v mládí naučíš, toho se ve stáří nezbavíš. To platí ve všem, nejen v politice. Říkalo se za totality mnoho vtipů na toto téma, snad jen jeden za všechny: Komunistům se prý bude vyšetřovat krev a moč, a to proto, aby se poznalo, jestli to mají v krvi nebo jestli jsou tak vyčůraní.

Soudruh Exner pro televizi prohlásil při příležitosti odsouzení zločinů komunismu Evropským parlamentem dne 24. ledna 2006, že současní komunisté odsuzují excesy totalitní éry, ale neoddělují se od historie komunistického hnutí. Hezké zásadní prohlášení, ale excesy se nedají oddělit od historie komunistů, tím méně od marxisticko-leninské ideologie, které přímo a bezprostředně vyplývají. Vše souvisí se vším, soudruhu! Soudruh Exner to má asi v krvi, ti chytřejší, vyčůraní, už dávno v té straně nejsou. Mezi ty patří všechny ty pozůstatky let zahnívajícího socialismu, na které tento národ nebude asi nikdy hrdý, bývalí veksláci, estébáci, kádry, které sloužily straně a vládě, dokud to neslo, vyžírkové všech stupňů ideově zocelení ve vokovické Sorboně.

Podivuji se, jak se udržují staré ideologie přesto, že naprosto zkrachovaly, byly proti lidem a podporovaly diktátory. Irák je toho příkladem. Zatímco jeho ozbrojená moc byla rozprášena Američany během několika dní, denně se objevují teroristé, kteří za starý režim obětují život a do demokracie se jim moc nechce. Je to podivuhodné, oni bojují proti těm, kdo se pokoušejí zlepšit život lidí, za to je unášejí a eventuelně podřezávají. To se děje těm, co jdou do země jako idealisté. Co to komu pomůže, když podřežou archeologa?

Až vzniknou nové poměry v Severní Koreji a na Kubě, také tam se pak najdou lidé, kteří budou vzpomínat, jak jim bylo, když jejich milovaný vůdce bděl nad člověkem od narození do smrti.

Tak je to také u nás, přetrvává vzpomínka na starý režim, který dovedl naši zemi mezi ty rozvojové. Jak je nám teď dobře, když jsme ekonomicky předehnali Portugalsko! Já být jedním z těch soudruhů, zalezl bych deset metrů pod zem, do nějakého teplého kanálu, a čekal bych, až vymřou pamětníci dob předlistopadových, pak jejich polistopadoví potomci, a zbydou jen jejich vnoučata. Těm by se pak dalo beztrestně tvrdit to, co šuškají nepamětníkům dnes, že to za komunismu bylo lepší, lacino bylo, dělat se moc nemuselo, v sobotu jsme jeli na chatu, pili tuzemský rum a jak nám bylo.

Zdálo by se, že to je okrajový jev, ale není. I dnes se lidem líbí spíše autoritativní vůdce s hlasem Hlustvisiháka s nepříliš velkou státnickou moudrostí, ale zato s chováním řeznického psa smíšeného plemene. Povídal tuhle: „Buď budeme uvědomělá, sebevědomá strana, nebo budeme diskusní spolek Vltavan!” Maul halten und weiter dienen. To na mne působí dojmem neslavného leninského demokratického centralismu. Holt, co se v mládí naučíš . . . .