Existují dva dny v roce, kdy vyřčená slova či napsané řádky mohou být vnímány s humoristickou nadsázkou. V těchto dnech tedy existuje jakýsi neoficiální dispenz a promíjejí se i žertem míněné nesmysly sloužící především k pobavení a legraci. Patří sem Silvestr a Apríl a je zajímavé, že tyto dva „dny srandy“ jsou od sebe vzdáleny přesně čtvrt roku. Bohužel zbývajícího tři čtvrtě roku jsme pak ve svých mluvených či psaných projevech odsouzeni k nucené serióznosti, a všechny skutečnosti tedy vnímáme podle našich německých sousedů „tierisch ernst“, tedy zvířecky vážně.

Napadlo mne, že by nebylo marné usilovat o určitou pravidelnost této výjimky a odpuštění žertovných hovadin by mohlo být realizováno každého čtvrt roku, tedy kromě Silvestra a Apríla ještě na přelomu června a července (začátek prázdnin) a koncem září (ale aby zase nebyl zesměšněn svatý Václav!)

Bylo by ovšem záhodno smeknout před lidmi, kteří tyto termíny neuznávají a trousí žertovné nesmysly bez jakékoliv periodicity. Tak třeba senátor Kubera prohlásil, že už měl dobré předsevzetí přestat kouřit, ale lékaři mu sdělili, že nekuřáctví by ho mohlo zahubit. V tomto případě ovšem nevíme, zda si legraci dělali lékaři a nevinný senátor naivně naletěl, nebo zda tuto legraci vymyslel k pobavení veřejnosti on sám.

Periodicitu žertu nezná ani tak známý bonmotista, jakým je prezident Miloš Zeman. Nedávno sdělil mimo jakýkoliv žertovný časový termín, že si vyléčil cukrovku pojídáním sladkostí. Udělal jistě radost nejednomu diabetikovi, který by snad tento vtip myslel vážně. Možná, že na Silvestra ještě něco vymyslí, i když snad teď bude s blížícími se volbami trochu opatrnější, protože tady jde cukrovkářům o život a žerty musí stranou. Bohužel jsou taky stále přísněji nepřátelskými novináři posuzována nejen jeho slova, ale dokonce i gesta. Třeba takovou prkotinu a nesmysl jako „pěst ve vánočním projevu“ jsou schopni rozmazávat nejen publicisté, ale dokonce i rádoby seriózní politici. Pan prezident sklízí ovoce svého nápadu časového posunutí svého projevu na druhý svátek vánoční. Být to na Nový rok, tak by ta zaťatá pěst mohla být posuzována ještě silvestrovsky a bylo by to jistě vtipné a všeobecně tolerované gesto.

Mimo silvestrovský termín jsem taky jednou do novin napsal, že i prezident republiky může občas mluvit sprostě. Nejenže tento můj článek nevzali, ale od těch dob už tam vůbec nesmím publikovat. přestože jsem tam dříve psával každý týden. Panu prezidentovi se prý nesmí odpustit ani tak krásné české slovo jako je „kunda“. Asi ani na Silvestra.

Slova ani gesta se zkrátka hlavám státu neodpouštějí. Vzpomínám, jak byla napadána a zesměšňována i ta jinak důstojná dáma Angela Merkelová, která měla ve zvyku mimoděk před svým tělem spojovat palce a ukazováčky obou rukou do jakéhosi kosočtverce, který v našich zemích platí za neuctivý gynekologický obrazec. To už snad měla raději před tělem zvednout prostřední prst. Toho se zase v parlamentní debatě dopustil Topolánek. Ten je ale z Ostravy, takže může.

Přemýšlel jsem o tom, jak bych já letos toho silvestrovského dispenzu využil. Pokusil jsem se o to už předevčírem, když chystaje se do Českých Budějovic jsem manželce a vnukovi sdělil, že „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“. Nebyla to však originální legrace, protože oba moji posluchači ihned pochopili, že se chlubím cizím, v tomto případě cimrmanovským peřím.

Vzápětí mne tedy napadlo, že bych mohl pronést odvážná slova a znectít celým národem uznávaný literární klenot a nejprodávanější bestseller Saturnin se vrací. Upřímně řečeno, tento styl humoru á la Tři muži ve člunu nebo Taková normální rodinka mi moc nesedí, nebo jak praví klasik, „není to můj šálek čaje“. I toho původního Saturnina, opěvovaného celým národem, jsem ani nedočetl, jenomže tenkrát jsem se za to ještě styděl, zatímco dnes už to na Silvestra veřejně přiznávám.

To pokračování Saturnina má jedinou přednost – je totiž dílem uznávaného politika, bonvivána a satirika Miroslava Macka, který proslul slavnou bitvou s jiným lékařem, neméně slavným Davidem Rathem. Porvali se před televizními obrazovkami a tato scéna byla svého času ještě slavnější než prezidentem ukradené podpisové pero v Chile nebo ministrem obrany prostřelené letadlo. Všechny tyto události bohužel neproběhly ani na Silvestra, ani na Apríla. Na záložce pokračování Saturnina jsem se také dozvěděl, že se dr. Macek narodil v Litomyšli. Stejně jako moje manželka, Bedřich Smetana a desítky jiných slavných lidí, kteří se v tomto města buď narodili, nebo aspoň zemřeli. Takže jsem toho jeho Saturnina na rozdíl od původního Jirotkova originálu aspoň dočetl, když už jsem za to dal 299 Kč.